Neautorizováno !

(11.30 hodin)

Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně - zejména, vážení kolegové a kolegyně, dovolte, abych se velmi krátce zastavil jen u jednoho, ale o to významnějšího segmentu českého zdravotnictví, kterým bezesporu je otázka lékové politiky.

I memorandum Světové banky ke zdravotnictví v České republice, které visí na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví, považuje lékovou politiku za jednu z klíčových oblastí pro dlouhodobou fiskální udržitelnost tohoto systému. Bohužel však řešení v této oblasti není právě na výsluní zájmu Ministerstva zdravotnictví. V tom tzv. podzimním materiálu, podzimní koncepci, se touto oblastí zabývá pouze příloha, kde se mluví o podpoře generik a zabránění vytlačování českých firem z trhu. Tento předložený materiál se touto problematikou nezabývá téměř vůbec. V té lednové koncepci se však vedle obecných deklarací a tvrzení, že Ministerstvo zdravotnictví přijme řadu dílčích opatření, které výrazně omezí neracionální hospodaření s léky, žádného konkrétního opatření nedočkáváme, pouze čteme, že Ministerstvo zdravotnictví rozpracuje koncepci lékové politiky jako samostatný dokument v termínu březen 2005. Nemýlím-li se, je 31. března 2005, a nic. Jak říkala onehdy jedna jiná ministryně této vlády tuším v souvislosti s platy učitelů, není pravda, že bychom to nesplnili, já si to nadále přeji.

Kdyby se nedělo nic v duchu vystoupení mé předřečnice kolegyně Talmované, možná bychom mohli být rádi v této oblasti. Ale ono se však bohužel děje. Na problém notifikace či spíše na rozpor směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988, o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humanitních léčiv užívaných člověkem a jejich začlenění do rámce vnitrostátních předpisů zdravotního pojištění, tedy tzv. transparenční směrnice, tedy na rozpor s českou realitou této směrnice, jsem upozorňoval paní ministryni ve své interpelaci nejen já před půl rokem, poté v dopise rovněž nejen můj předchůdce doktor Cabrnoch, ale i například pan ministr Bureš dopisem tehdy ještě ministryni Součkové dne 3. prosince 2003. Stále se nám dostává odpovědí, že je vše v pořádku, že paní ministryně má právo zrušit kategorizační komisi, že paní ministryně má právo vyhlášky o úhradách léčiv libovolně podepisovat, rušit, zase podepisovat, a tak to zkrátka dělá. A Česká republika má v tuto chvíli na krku řízení o porušení Smlouvy o založení Evropských společenství podle článku 226, ČR má v tuto chvíli na krku stížnost ze strany farmaceutických společností.

Jinak dovolte, abych odcitoval z jednoho dopisu, který mezi sebou dvě ředitelky odborů Ministerstva zdravotnictví si píší: "Vážená paní ředitelko, Ministerstvo zdravotnictví obdrželo od Ministerstva zahraničních věcí sdělení, že bylo proti České republice zahájeno řízení o porušení smlouvy podle článku 226 Smlouvy o založení ES a v souvislosti s neprovedením notifikace transpozice směrnic v gesci jednotlivých resortů České republiky." Pak je další popis. "A s ohledem na shora uvedené vás prosím, abyste tomuto úkolu věnovala zvýšenou pozornost, neboť se jedná o věc, která může mít negativní fiskální dopady. V případě nesplnění povinností České republiky bude našemu státu uložen finanční postih, který bude hrazen z rozpočtové kapitoly resortu. V tom případě doufám, že finanční částka bude hrazena z rozpočtové kapitoly Ministerstva financí."

Upozorňuji že se nejedná o reakci na stížnost mezinárodních farmaceutických firem, protože ta proběhla v březnu, ale jedná se o dopis ze dne 6. ledna 2005, tj. z doby, kdy o této stížnosti nebyla žádná řeč, a v té době stále Ministerstvo zdravotnictví tvrdilo, že žádný problém není, a on evidentně existuje.

Mimochodem, dle zprávy o stavu transpozice platných směrnic ES a plnění dalších legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU k 17. 3. jasně vyplývá, že je to právě Ministerstvo zdravotnictví, které má největší dluh v notifikaci právních předpisů ČR transponujících směrnice ES. A nevím, zdali se jedná pouze o neschopnost, kterou ministerstvo prokazuje v celé řadě segmentů, či zda právě v otázce léčiv ministryně vystavuje Českou republiku takovému riziku ze zájmů ryze parciálních, směřujících k podpoře jednoho konkrétního subjektu.

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, věřím a moc si přeji, abychom zde v Poslanecké sněmovně mohli vážně a důkladně vést debatu nad návrhem opravdové reformy zdravotnictví. Zároveň věřím a moc si přeji, aby to bylo dříve než za rok a půl. České zdravotnictví, čeští lékaři, ale hlavně čeští pacienti si další pokračování agonie této vlády, tentokrát v oblasti zdravotnictví, rozhodně nezaslouží. Děkuji. (Potlesk ODS.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Petru Tluchořovi a prosím dalšího přihlášeného, kterým je pan poslanec Václav Votava. Po něm bude hovořit pan poslanec Karel Vymětal, zatím poslední písemně přihlášený do této rozpravy. Prosím.

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, ODS často kritizuje ministryni zdravotnictví a Ministerstvo zdravotnictví za stav zdravotnictví v České republice. Jaký je ale stav zabezpečení zdravotní péče v krajích, které jsou spravovány dnes reprezentací s většinou ODS? Jeden příklad z pohraničního okresu.

Okres Tachov je rozlehlý a poměrně řídce osídlený okres. Má 52 tisíc obyvatel. Od roku 1909 do roku 2002 zabezpečovala nemocniční péči regionu jako jediná nemocnice, a to nemocnice Planá. Téměř do konce svého fungování měla velmi dobrou pověst, a to nejen v samotném okrese. Situace se změnila až na konci jejího fungování, a to jednoznačně chybou vedení a i nedostatečnou kontrolou ze strany okresního úřadu, přednosty okresního úřadu a zdravotní radové. V roce 1999 byla dokončena stavba nového pavilonu a ten pavilon byl také špičkově vybaven přístrojovou technikou. Díky neschopnosti vedení nemocnice, jak jsem již řekl, nedostatečné kontrole ze strany okresního úřadu, se dostala do dluhů a byla ukončena její činnost. Ke dni 1. 1. 2003 ji pak převzal Plzeňský kraj, a ačkoliv jeho představitelé tvrdili opak, nikdy neučinili faktický krok k obnovení provozu této nemocnice.

Nemocniční péče o obyvatele Tachovska je v současné době naprosto nedostatečná. V regionu totiž není žádná jiná nemocnice. Nejbližší nemocnice je 45 kilometrů daleko. Okolní nemocnice nepřijímají pacienty ze zdejšího regionu vždy ochotně a dávají jim jasně najevo, že nemocnice v Plané je uzavřena. Navíc mnohdy vznikají problémy v souvislosti se zpožděným lékařským zákrokem, řada takovýchto případů nejednou končí i smrtí, bylo to i medializováno a byla podána i příslušná trestní oznámení.

Obyvatelé Tachovska neustále apelují na znovuotevření plánské nemocnice. V roce 2002 byla podepsána petice občanů Tachovska požadující znovuzprovoznění nemocnice a v průběhu dvou týdnů tuto petici podepsalo 15 tisíc občanů. Obce okresu Tachov založily právní subjekt Sdružení obcí - nemocnice Planá, a to se zájmem znovuotevření a znovuzprovoznění této nemocnice, k čemuž také udělaly veškeré potřebné kroky, tak aby se provoz nemocnice obnovil. Toto sdružení Plzeňskému kraji nabídlo, že nemocnici převezme, převezme ji včetně jejích dluhů a pomůže tento provoz obnovit. Plzeňský kraj v tomto směru ale nevyšel vůbec vstříc. Neustále se odvolával na zadlužení nemocnice, odvolával se na možnosti exekucí apod.

Co se týká otázky zadlužení plánské nemocnice, chtěl bych tady říci podstatné věci. Usnesením vlády z 12. listopadu 2003 byla poskytnuta na oddlužení bývalých okresních nemocnic v Plzeňském kraji částka ve výši 165 196 000 korun a v tomto objemu bylo i započítáno cca 68 milionů právě na plánskou nemocnici. Přičemž je třeba říci, že kraj uplatňoval na státu na oddlužení bývalých okresních nemocnic částku daleko vyšší, jenom u plánské nemocnice požadoval částku 123 659 000 korun, a to ke dni zadlužení 31. 12. 2002.

***