Neautorizováno !


 

(11.10 hodin)
(pokračuje Grospič)

Není pravdou, že deficit Všeobecné zdravotní pojišťovny souvisí pouze s obdobím posledních tří let, ale je problém a také pravdou, že jeho nárůst byl posledními zásahy Ministerstva zdravotnictví víceméně posilován. Nicméně můžu říci, že tento problém se kupí od samého vzniku Všeobecné zdravotní pojišťovny a ani jedna vláda od té doby neměla reálnou snahu řešit s konečnou platností problém neustálého zadlužování a platební neschopnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nutno říci, že tomu bránila zčásti i pravá část opozice v této Sněmovně.

Okamžité řešení stoprocentního přerozdělení systémově také nic neřeší, protože všeobecné zdravotní pojištění by sice částečně snížilo deficit, ale zároveň by přestaly platit některé jiné zdravotní pojišťovny. V této situaci, pokud není koncepce jednotného zdravotního pojištění připravená vládou, by to vedlo k dalšímu rozkolísání celého systému zdravotního pojištění v naší společnosti a negativně by to dopadlo zejména na pojištěnce, tedy pacienty.

Ministerstvo zdravotnictví zdůrazňuje rychle rostoucí náklady na léčiva, ale přitom jejich ceny samo určuje vyhláškami. Ve vyhlášce č. 50/2005 Sb. například neuvedlo vůbec regulace na léky, takže to, co jsme pracně regulovali, teď v podstatě už není možné. Nutno říci, že probíhá sice cenová regulace hladiny léčiv (?), ale nikdo se nenamáhá se zásahem do řetězců výrobců léčiv a jejich distributorů, takže v podstatě dochází k jejich propojení s provozovateli zdravotnických zařízení a k obrovskému lobbingu, na který doplácejí opět jen pacienti.

Ministerstvo zdravotnictví neříká také v současné době pravdu, když říká, že vyhodnocuje výroční zprávy zdravotních pojišťoven, protože ty by měly být na Ministerstvo zdravotnictví předány až 29. dubna 2005, tedy by je ještě nemělo mít k dispozici.

K vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 50/2005 Sb. V materiálu Ministerstva zdravotnictví se uvádí nárůst už ne 3 % jako před měsícem, ale 4 %, což je samozřejmě podhodnocený údaj, s tím, že vyhláška neobsahuje žádné regulační opatření a lze předpokládat, že nárůst může být až dvojnásobný a může se dokonce pohybovat až k 10 % a některé zdroje dokonce kalkulují s výší až 13 %. Chtěl bych říci v této souvislosti, že neustálé stížnosti České lékařské komory, že zdravotní pojišťovny nedodržují vyhlášku, nejsou zcela pravdou. Problém je asi tak někde na půli cesty. A problém také spočívá v tom, že vyhláška je v některých případech i právně nerealizovatelná a nelze ji aplikovat do smluv.

Chtěl bych, vážené kolegyně a kolegové, říci závěrem, že zavádějící se mi zdají i grafy přiložené v původní zprávě Ministerstva zdravotnictví v některých případech, protože na svislé ose jsou například různá měřítka. Například vypadá nárůst výdajů na stomatologickou péči hrozivě, přitom osciluje ve skutečnosti mezi 2 až 7 %, zatímco rozpětí u ambulantních specialistů se pohybuje až kolem 25 %.

Jedním ze zásadních problémů celého systému také dnes je, že Ministerstvo zdravotnictví úplně zcela, a také vláda, nerespektuje realitu ani zdravotně pojistných plánů na rok 2005. Ale o co horší realitou je, že například v letošním roce jsme měli tendence teprve projednávat zdravotně pojistný plán na rok 2003. Nabízí se otázka, proč vláda, ač obdržela zdravotně pojistné plány, nepředložila je včas do Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych, vážené kolegyně a kolegové, závěrem říci, že my samozřejmě jsme pro a vítáme koncepci ve zdravotnictví ze strany vlády. Velice špatně vnímáme to, že vláda se neshodla na předložené koncepci ministryně zdravotnictví, která byla do vlády předložena. Na druhou stranu jsme velice znepokojeni i postupem pravé části politického spektra v naší společnosti a jejich záměry privatizovat a převést většinu zdravotnických zařízení na obchodní společnosti. To je v současném systému, tak jak jsem ho tady v bodech vylíčil, velice destabilizující prvek, který jen dále prohloubí sociální nerovnost a zhoršující se postavení pacientů v naší společnosti.

Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grospičovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Krákora. Připraví se pan poslanec Seďa.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vybral jsem si ošemetné téma. Je české zdravotnictví v krizi? Tato otázka již byla položena mnohokrát a na nejrůznějších úrovních je diskutována. Občanům jsou dávány informace v médiích spíše negativního rázu, například odoperování zdravé ledviny, neposkytnutí včasné pomoci pacientovi či dopravní nehoda zdravotnické záchranné služby. Ano, tyto případy se bohužel stávají a jsou politováníhodné. Nejsou to však události každodenní. Českému občanovi jsou ale víceméně podsouvány tyto události, nabývající někdy až charakteru bulváru či senzacechtivosti, než seriózní, pozitivní informace. Například nové léčebné metody, zavádění nových léků a technologií do zdravotnictví, otevření nového oddělení a tak dále.

Můj kamarád měl obdobný názor na české zdravotnictví. Není dobré a je v krizi. Po těžké dopravní nehodě, která byla letos v roce 2005 v lednu, při které se vážně zranil, jsem ho druhý den navštívil v nemocnici. Začal mi vyprávět, jak pro něho záhy přijela rychlá záchranná služba, promptně ho ošetřila a v nemocnici se mu dostalo na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení dobré odborné péče týmu lékařů a sester. Staral se o něho ochotný personál a strava byla též celkem na dobré úrovni. Když jsem se ho později zeptal na krizi českého zdravotnictví, řekl mi, že žádnou v době své léčby nepocítil. Věřím, že tento pocit má většina pacientů, ale sám ze své zkušenosti vím o nedostatcích a rezervách.

Dá se však mluvit o krizi? V úrovni českého zdravotnictví a poskytování léčebné preventivní a diagnostické péče rozhodně nedá. V nových ukazatelích jsme plně srovnatelní s vyspělými evropskými státy i státy světa. Máme nízkou novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost - zaujímáme asi čtvrté až páté místo v Evropě. Dětskou úmrtnost dvakrát nižší než ve Spojených státech amerických, vysokou proočkovanost obyvatelstva, kardioinvazivní řešení infarktu myokardu, kvalitní transplantační program, zvyšující se průměrnou délku života u mužů a žen, vynikající výsledky v péči o popálené pacienty, též o pacienty s onkologickými onemocněními, ortopedickými vadami, kvalitní péči o vrozené vývojové vady, například srdeční, a jejich operativní řešení.

Samozřejmě že máme též určité nedostatky, například v péči o staré občany, v péči o občany s Alzheimerovou nemocí, v péči o pacienty s mentálním postižením, v péči o pacienty s metabolickými vadami, diabetem a též prevenci. Rezervy máme téměř všichni občané a můžeme je ovlivnit v životním stylu, dostatkem pohybu, ve stravování, ve zdravých životních návycích a podobně. Též kouření a alkohol je u nás velkým problémem a řadí nás na přední místo v Evropě.

(pokračuje Krákora)

Ve funkci poslance Sněmovny Parlamentu České republiky i soukromě jsem měl možnost navštívit řadu států Evropy. Udělal jsem si obrázek, že díky vysoké vzdělanosti lékařů i sester, vysokého pracovního nasazení i entuziasmu držíme krok v léčebně preventivní péči i s vyspělou Evropou. Mohl bych uvést i Švédsko, i Švýcarsko. Převyšujeme všechny státy bývalého východoevropského bloku.

V úrovni českého zdravotnictví ve srovnání s Evropou nelze tedy hovořit o krizi, ale pouze o nedostatcích, které je nutno řešit. Slovo krize by se v uvozovkách, opakuji v uvozovkách, spíše hodilo do způsobu financování českého zdravotnictví, mnohdy neefektivního využívání finančních prostředků, chybění vícezdrojového financování, hospodaření pojišťoven s těmito prostředky, zpožďování plateb zdravotnickým zařízením, neefektivní a vysokonákladové lékové politiky, nedůsledného hospodaření s přístrojovou technikou i delší dobu chybějící jasnou koncepcí ve zdravotnictví od počátku 90. let.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP