Neautorizováno !


 

(11.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

O tom by se také podle mého názoru mělo diskutovat. Má námitka nebyla o tom, že mám strach z nějakých menšin, ekologických a jiných, ale byla o tom, že v návrhu by podle mého názoru, pokud by měl být přijat, mělo být dopracováno, že referendum je neplatné, pokud se ho neúčastní určité procento voličů. K tomu má námitka směřovala a byla legitimní, protože podíváme-li se na modely existujících referend ve světě, pak mnohé z nich tuto jakousi podmínku platnosti obsahují.

Stejně tak mluvil-li zde kolega Jičínský o volbách do Senátu, tak stejně tak jsem upozorňoval, že neúčast ve volbách, nízká účast, je problémem a že by se politická reprezentace nad tím měla zamyslet, nikoliv že to je věc, která není relevantní. Upozorňoval jsem na to, že to je negativní jev. (Velký hluk v sále.)

Takže, dámy a pánové, prosím, pojďme se vrátit k věcnému obsahu, pojďme diskutovat o tom, nakolik navržený zákon nepřinese komplikace do našeho ústavního pořádku a nakolik nepovede k rozmělnění ústavní odpovědnosti představitelů výkonné moci a k dalším komplikacím. Pokud tyto argumenty budou vyvráceny, myslím si, že můžeme referendum za určitých okolností podporovat. Nebudou-li vyvráceny, a já mám obavu, že nebyly vyvráceny, pak tento návrh podle mého názoru podporovat nelze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, prosím o klid v jednacím sále. Posledním přihlášeným do rozpravy v rámci prvého čtení je pan poslanec Miroslav Beneš.

 

Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, projednávání návrhu zákona o celostátním referendu je jakýmsi evergreenem této Poslanecké sněmovny nejenom v tomto složení, ale koneckonců už to zmínil i pan poslanec Jičínský, od onoho roku 1990. Ano, je zde poměrně jasné rozdělení politických sil, které z jedné části preferují obecné referendum a ve volbách se opakovaně o tom pokoušejí přesvědčit své spoluobčany, a je zde část politického spektra, která je pro větší míru zastupitelské demokracie, nikoliv demokracie přímé. To je naprosto legitimní. Je naprosto legitimní, jestliže ti, kteří jsou přesvědčeni, že obecné referendum je správným řešením, se opakovaně pokoušejí svůj názor prosadit.

O tom, zda v přímé či nepřímé demokracii je míra demokracie větší nebo menší, se nechá vést spousta polemik. Myslím si, že nikdo z nás nemyslí úplně vážně, když řekne, že v demokracii přímé je míra demokracie větší. Naopak, byly tady uváděny zcela jednoznačné příklady, ať už příznivci nebo nepříznivci, kteří jasně uváděli, že míra demokracie v demokracii přímé je obvykle soustředěna především na ty, kteří jsou do problémů nějakým způsobem zainteresováni, a ti ostatní v oné přemíře přímé demokracie jsou vlastně stranou.

Nyní, vážené dámy, vážení pánové, proč si myslím, že vláda teď předkládá zrovna tento návrh. Vždyť je to přece jednoduché. Česká republika stojí před svým zásadním stanoviskem k ústavní smlouvě. Toto zásadní stanovisko můžeme říci buďto parlamentní cestou, nebo cestou referenda. Vláda váhá, vláda chce spojit diskusi o ústavní smlouvě s volbami, ať už s volbami v řádném nebo mimořádném termínu. Je to vcelku logické, jakkoliv je přece jasné, že vláda, respektive část, která patří k sociální demokracii, chce zamést stopy nad tím, aby volby budoucí, a teď je jedno, jestli řádné nebo mimořádné, byly o skutečných problémech této země, ale aby byly o ústavní smlouvě.

ODS přišla zcela jednoznačně s návrhem referenda k ústavní smlouvě tak, aby neovlivňovalo toto referendum zásadním způsobem volební výsledky v České republice. Myslím si, že je to legitimní. ODS se nijak netěší na ústavní smlouvu. Není její příznivkyní, ale bude respektovat přání lidí této země a nechce, abychom odpoutávali pozornost v řádných nebo mimořádných volbách něčím úplně jiným, něčím, promiňte mi, poněkud marginálním.

Dámy a pánové, z matematiky poslanecké a senátní je jasné, že vládní návrh je určen do dalšího v pořadí pokusů o celostátní referendum. Tak to prostě je, taková je matematika dolní a horní komory. Dámy a pánové, Občanská demokratická strana předložila návrh ústavního zákona na referendum k ústavní smlouvě o uspořádání Evropské unie. Dámy a pánové, pokud opravdu chcete dát hlas přímé demokracii, tak podpoříte tento návrh zákona. Pokud se chcete schovávat za svoji podporu přímé demokracie a nepřímou demokracií jí zabránit, tak budete konat, jak konáte doteď.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. V tuto chvíli posledním písemně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Petr Lachnit. Prosím, pane kolego. Opět prosím, ještě dříve, než se ujmete slova, pane kolego, některé vaše koaliční, či dokonce stranické kolegy, kdyby mohli nalézt cestu do svých poslaneckých lavic nebo mimo jednací sál. Prosím o skutečný klid v jednacím sále! Prosím.

 

Poslanec Petr Lachnit: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, už tady bylo mnoho řečeno, ale to, co bylo řečeno, bylo velmi závažné. Trošku bych navázal na jednu pasáž, kterou tady načal pan profesor Jičínský.

Je to vlastně legitimita demokratických struktur, která prostě musí být neustále před veřejností obhajována a musí být nezpochybnitelná. Začalo se od vzniku českého státu, české novodobé státnosti. Bylo řečeno, že se lidí nikdo neptal, že se politické reprezentace takto rozhodly, aniž tuto nejzákladnější otázku existence a vzniku státnosti předložily lidu k rozhodnutí. Zrovna tak se ale postupovalo v dalších záležitostech. My jsme si přece zvolili velmi komplikovaný politický systém, systém politických struktur. Zkonstruovali jsme dvoukomorový Parlament. Nezeptali jsme se našich lidí. A já vám garantuji, že kdybychom se jich zeptali ještě dneska, tak víme všichni, jak by takový lidový plebiscit dopadl. Ptali jsme se lidí při regionalizaci tohoto státu, kolik chtějí krajů? Já vám také řeknu, kolik by řekli. To se dá celkem jednoznačně odezřít z názoru lidí. To byl ovšem velmi důležitý okamžik, který také rozhoduje o tom, jak lidé vnímají legitimitu našich demokratických struktur.

K otázce komunální reprezentace. Otázka, zda starosta má být volen přímou demokracií, zda má překrývat období zastupitelstva. To je velmi důležité, protože jinak se stává rukojmím v rukou zvoleného zastupitelstva a musí často dělat kompromisy, které, kdyby měl jinou pozici ústavní nebo politickou, by nedělal.

Další problém, který z toho vyplývá, je, že voliči jsou obtěžováni nadměrným počtem voleb. To je neuvěřitelné, kolik voleb se vlastně absolvuje, a k tomu ještě nyní přibyly volby evropské. Totéž by se dělo v otázkách referenda, protože bychom neřešili jenom věci naše, vnitrostátní, národní, ale řešili bychom jistě v těchto otázkách často i věci, které přicházejí z evropských struktur, jejichž jsme dneska integrální součástí. Navíc Evropská unie řeší stejný problém. Řeší problém tzv. demokratického deficitu rozhodování, což není nic jiného než že většina voličů v Evropě začíná mít pocit, že na řešení zásadních politických věcí ztrácí jakýkoliv vliv, a proto se také nabízených voleb neúčastní.

Pan profesor tady zmínil, že v zastupitelské demokracii jsou také případy, kdy legitimita je velmi nízká. U senátorů se třeba zmínil o 8 %. Znám ovšem případ, kdy v zastupitelstvu zvoleném v největším ostravském obvodě, stodvacetitisícovém, byla účast v komunálních volbách, což je neuvěřitelné, asi 24 %, z toho naše strana získala 22 %. Když to pronásobíte, tak říci potom, že mi dali občané důvěru - ano, dali, ale pět ze sta. Pět ze sta mi dalo důvěru!

***




Přihlásit/registrovat se do ISP