Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Filip)

A víte, že nebylo jednoduché najít způsob, jak upravit obecné referendum v České republice. Podle mého názoru celý strach, který provází zákon o obecném referendu, je strach z lidí, protože ti, kteří nemají důvěru ve vlastní občany a stavjěí se do role, jako že oni jsou ti hodní tatínkové, kteří ty nehodné děti musí spravovat svými zákony, přeci nemohou donekonečna myslet, že ti lidé budou uvažovat stejným způsobem jako oni. Co vadí na obecném referendu? Co vadí na větší odpovědnosti občanů? Neznám žádný důvod, proč bychom se měli názoru občanů bát.

Při poslední návštěvě zahraniční delegace v českém Parlamentu, myslím tím předsedu holandského parlamentu, jsme se bavili o postupu při schvalování ústavní smlouvy a pan předseda řekl, že v Holandsku je konzultativní referendum, že pokud by hlasovali poslanci v Holandsku o přijetí evropské ústavy resp. návrhu ústavní smlouvy, tak by ji pravděpodobně přijali, ale všichni poslanci, přestože jde o konzultativní referendum, prohlásili, že by si výsledku referenda vážili a zvážili by i své vlastní hlasování, protože mají odpovědnost vůči svým vlastním voličům, a my nechceme připustit to, že občané mají právo se vyjádřit k té nebo oné věci. Nevím, co paní kolegyni Parkanové vadí na tom, že by se např. hlasovalo v obecném referendu právě o registrovaném partnerství. Bojí se opravdových názorů lidí? Já ne, já jenom musím korigovat své vlastní názory s tím, abych věděl, jestli jsem ještě schopen správně přenášet názory svých voličů do této Sněmovny.

Vždyť volba je něco jako udělení plné moci k tomu, abych některé věci mohl dělat a některé věci dělat nemohu. A nezlobte se na mě, já nepovažuji tento návrh vůbec za zbytečný a opravdu nemám v úmyslu to Senátu zjednodušovat a už vůbec se mi nelíbilo, když poslední návrh obecného referenda v Senátu ležel dlouhou dobu a Senát potom Poslaneckou sněmovnu jaksi donutil ve skutečnosti v sedmi dnech přijmout jejich návrh. Mně to připadalo velmi nefér od senátorů - protože se báli vlastního rozhodnutí, ani o něm nejednali, báli se svých voličů. A potom se divíme, že účast ve volbách do Senátu je okolo 10 procent, protože občané nemají důvěru v ty, kteří se bojí vlastního rozhodnutí, vlastního stanoviska a bojí se konfrontace svého stanoviska se stanoviskem občanů.

A podle mého soudu typický případ té vysoké odpovědnosti občanů je ve Švýcarsku. Tam je také referendum běžné a přitom to nijak nenarušuje parlamentní švýcarskou demokracii a na druhou stranu také bez toho, aniž by byla povinnost chodit k volbám, je tam účast ve volbách nejvyšší z evropských zemí, myslím tím nejen členské státy EU; ale zejména jde o to, že lidé neztrácejí kontakt se svými politiky a politici neztrácejí kontakt se svými voliči. A o to, podle mého soudu, také jde.

A nevidím žádný důvod, abych zpochybňoval návrh vlády, abych hledal ten malý rozdíl, který tady byl mezi původním návrhem, ať už z dílny naší nebo z dílny klubu sociální demokracie v době, kdy byla v opozici, nebo z dílny KDU-ČSL nebo z dílny současné vlády. Jsem přesvědčen, že oněch variant, jak přijmout zákon o referendu, zase tolik není, a ty principy, které působí na evropském kontinentu ve prospěch přímé demokracie, jsou podle mého soudu za ta staletí docela propracované. Já jsem rád, že vláda našla tu odvahu a předložila tento návrh. Budu velmi zvědav na argumentaci těch senátorů, kteří se opravdu bojí toho, co si lidé ve skutečnosti myslí.

Děkuji vám. (Potlesk KSČM.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Prosím kolegu Jičínského, zda by chvíli posečkal, slovo má pan předseda Zaorálek.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, já bych rád teď také možná se přidal k tomu, co tady řekl pan místopředseda Vojtěch Filip. Já jsem také přesvědčen, že je naprosto v pořádku, a oceňuji to, že vláda znovu přichází s návrhem zákona o obecném referendu, a to i v situaci, kdy jsme se tím tady zabývali opakovaně a nakonec díky Senátu neúspěšně. A dovolte mi, abych řekl to, co tady už možná sedmkrát osmkrát zaznělo, ale co pravděpodobně budeme muset opakovat stále znovu. Demokracie bez referenda je neúplná. Víte dobře, že v rozhodné většině států v Evropě je referendum v různých podobách součástí systému těch zemí. Prostě různé podoby referend jsou součástí způsobu, kterým si politici konzultují nebo občanům dávají možnost vyjádřit se k významným otázkám, které se týkají zemí, ve kterých žijí.

Mám pocit, že je neštěstí, že tady potolikáté znovu otevíráme tuto debatu a že je to neštěstí především proto, protože já jsem hluboce přesvědčen, že to, co se tady v této zemi vytváří, že se předkládají ty tzv. ad hoc zákony, které jsou k určitým tématům, které se v jisté chvíli některým politikům hodí, že je hrubá chyba. Řekněte mi, prosím vás, nějaké další státy v Evropě, které se na referendum k ústavní smlouvě chystají ad hoc zákony. Řekněte mi příklady těch, kteří to dělají jako my tady v České republice. A proč je ten postup naprosto nestandardní a podle mě nesprávný? Protože obecný zákon o referendu stanovuje obecné podmínky, za kterých se referendum koná, a je podle mě nesmírně významné, že takový zákon má v sobě možnost, aby občané sami se vyjádřili, jestli k nějaké věci se chtějí, nebo nechtějí vyjadřovat referendem. To je podle mě ale nesmírně významné a mění to situaci. Je to něco jiného, než když politici, kterým se v jisté chvíli nehodí hlasovat tady ve Sněmovně o některých věcech, tak to prostě přehodí na občany. Tady já vidím, že je dokonce nebezpečí, že takovýto typ používání referenda je dokonce projev zbabělosti politiků, protože nechtějí tady viditelně se svými jmény jasně hlasovat o některé zásadní otázce.

Proto si myslím, že nelze souhlasit s praxí ad hoc referend k čemukoliv. Tato praxe je vadná a vláda se musí držet toho, co je podle mě jejím programem, oprávněně prosazovat obecný zákon o referendu. Jestli tu máme před sebou zásadní veřejnou debatu o ústavní smlouvě, tak je naprosto legitimní a jediné možné, že se předkládá obecný návrh zákona o referendu. Pokud by to mělo pokračovat, jako to bylo v případě referenda o vstupu do EU, tak jsme prostě na špatné cestě.

Proto podporuji tento návrh a doufám, že tentokrát bude úspěšný. Děkuji. (Potlesk sociální demokracie.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan kolega Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Václav Votava.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, téma ústavního zákona o obecném referendu není na půdě této Sněmovny poprvé, a když si vzpomenu na atmosféru po volbách v roce 1996, když jsem předkládal jménem poslanců sociální demokracie první návrh ústavního zákona o referendu, tak Sněmovna byla plná a atmosféra byla zcela jiná. Hovořím o tom proto, abychom si uvědomili, že určité důležité věci nás nějak přestaly zajímat. Nejsme s to se na nich dohodnout ve smyslu, že by politické strany byly ochotny popř. korigovat svá stanoviska, mám na mysli např. ODS, která trvá na svém zásadním odporu k referendu.

***