Neautorizováno !

(9.40 hodin)
(pokračuje Emmerová)

- tvorba jednotné zdravotní politiky na národní úrovni, tj. tvorba koncepcí a právních norem regulujících jednání aktérů ve zdravotnictví;
- tvorba obecně závazných právních předpisů pro organizaci a výkon zdravotní péče;
- rozhodnutí o základních parametrech, jakými jsou třeba státní rozpočet v kapitole zdravotnictví, zdravotně pojistné plány atd.;
- reflexe vývoje ve zdravotnictví cestou analýz a výzkumu;
- správa specializačního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví;
- sběr a zpracování statistických údajů na národní úrovni;
- vymezení základních parametrů sítě veřejných zdravotnických služeb;
- koordinace investičního vývoje;
- podpora a ochrana zdraví na národní úrovni;
- rozhodnutí o opatření v oblasti péče o zdraví na národní úrovni;
- programové financování;
- koordinace mezinárodní spolupráce;
- kontrolní činnost.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodně nejde o neadekvátní posílení role státu, jak je nepodloženě diskutováno. V předchozích verzích návrhu koncepce však nebyly tyto aktivity dostatečně zřetelně vymezeny, a proto reaguji na svým způsobem oprávněnou diskusi. Tyto aktivity, které má určené na své straně stát, je nutné zahrnovat do kategorie zvané odpovědnost.

Řešení problémů našeho zdravotnictví nemůže spočívat jenom na naprosto jednoduchých přístupech typu tvorby jakési kuchařky. To vede při diskusích o koncepci ke steskům, že je koncepce příliš obecná, ale bez zřetele k určitému základnímu okruhu principů a poznatků bychom měli jen velice malou šanci na potřebnou modernizaci našeho zdravotnického práva. Uvedu dva příklady výchozích principů, které se vztahují k tak závažným věcem, jako je neziskový sektor a veřejné zdravotní pojištění.

Tradiční oblastí neziskových aktivit ve zdravotnictví jsou nemocnice a dlouhodobá lůžková péče. Ukazuje se, že určujícím principem v této oblasti nejsou trh ani státní hierarchie, nýbrž solidarita a uspokojování potřeb. Neziskové organizace mají jedno společné: účelem jejich existence není primární orientace na zisk, nýbrž na poskytování veřejných služeb, které korespondují s potřebami. To odděluje neziskové organizace zřetelně od ziskových organizací, snažících se o maximalizaci zisku. Nestátní neziskové organizace se podstatně liší také od státu. U státních organizací je jejich práce pod vlivem tlaku společnosti. U neziskových organizací je více vyjádřen prvek dobrovolnosti, participativních aktivit občanské společnosti.

Druhou touto veličinou je veřejné zdravotní pojištění. Přístup k diskusi o dalším vývoji právního rámce veřejného zdravotního pojištění a s ním souvisejících reformních změn je třeba odvodit od zřetelně a srozumitelně formulovaných zásad v rámci veřejného práva. Na základě Českou republikou ratifikovaných sociálních práv v mezinárodních dokumentech lidských práv a českého ústavního práva má občan právo na bezplatnou zdravotní péči, to neznamená zadarmo, a pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek, které stanoví zákon.

Veřejné zdravotní pojištění jsou neziskové samosprávné veřejnoprávní korporace pojištěnců. Stát na ně deleguje výkon správy veřejného zdravotního pojištění. Kontrola činnosti probíhá ve čtyřech rovinách. Prvním stupněm kontroly jsou samosprávné orgány pojišťoven. Ty jsou demokraticky voleny z řad pojištěnců bez vztahu ke stranickopolitické reprezentaci. Druhým stupněm je kontrola státní správy na úrovni Ministerstva zdravotnictví a financí. Třetím stupněm kontroly je vláda a čtvrtým pak Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Další kontrola vývoje na úrovni krajů je možná prostřednictvím státní správy na úrovni krajů a zastupitelstev krajů. Rozhodnutí pojišťoven jsou přezkoumatelná správním soudem, ať již z podnětu státního dozoru, nebo pojištěnce. Vyvážený systém kontroly má své opodstatnění v několika nezávislých mechanismech, tak aby nemohlo dojít k dlouhodobé převaze či jednostrannému uplatnění zájmů některé ze zaangažovaných skupin. Volení zástupci pojištěnců by měli mít možnost nezávislého vzdělání v problematice výkonu kontroly, tak aby tato kontrola nebyla formální a aby byla maximálně efektivní. Nikdo z členů kontrolních orgánů nesmí být vázán povinnou mlčenlivostí.

Objem a struktura poskytovaných služeb v rámci veřejného zdravotního pojištění musí být řízeny ve vztahu k potřebám a finančním možnostem celého systému. Proto je nutné využívat celou řadu pomocných nástrojů, standardů, analýz spotřeby a potřeby apod. Veřejné zdravotní pojištění nelze chápat úzce jen jako finanční organizaci, která hradí poskytované služby bez ohledu na jejich skutečnou potřebu a efektivitu produkce.

V našich debatách o principech veřejného zdravotního pojištění v České republice je zapotřebí pečlivě rozlišovat význam pojmů a rozdílů mezi soukromým a veřejným zdravotním pojištěním. Jinak může pak snadno docházet ke zbytečným nedorozuměním.

V rámci Evropské unie se při utváření služeb obecného zájmu rozvíjí diskuse o evropském modelu společnosti, o způsobu organizace, financování a hodnocení těchto služeb. Tato diskuse odhalila značné rozdíly názorů a perspektiv. Ke konsensu však došlo v otázce potřeby zajištění harmonické kombinace tržních mechanismů a cílů veřejných služeb. Zatímco poskytování služeb veřejného zájmu je možno organizovat ve spolupráci se soukromým sektorem, stanovení povinností, cílů a kontroly výsledků veřejných služeb je úkolem veřejné správy.

V další části tohoto sdělení bych ráda upozornila na existenci dokumentu, na který se odvolávají velice vehementně jeho spoluautoři. Jde o sedmistránkové memorandum Světové banky k českému zdravotnictví. Tento dokument je k dispozici v českém překladu i anglickém originálu na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví. Několik stránek komentáře k významu tohoto materiálu jako koncepčního východiska je věnováno ve třetí kapitole návrhu koncepce.

Na základě výchozích základních principů a analýz existujících problémů jsou v koncepci formulovány, včleněny podle důležitých součástí zdravotnického systému a časového hlediska, prioritní cíle a navrženy cesty k jejich dosažení, takzvané střednědobé cíle koncepce. Nebudu se jim nyní podrobněji věnovat; v materiálu, který jsem zmiňovala a který je na internetu, jsou dostupné pro ty, kteří by měli o tuto problematiku zájem.

Cíle pro období roku 2005 a 2006 lze charakterizovat jako snahu o stabilizaci hospodaření a zvýšení ekonomické a medicínské efektivity zdravotnických služeb. Tomu odpovídají priority zaměřené na optimalizaci sítě zdravotnických zařízení, opatření v oblasti správy veřejného zdravotního pojištění a hospodaření nemocnic, výkonu funkce zřizovatele, to je pojistné plány, úhrady, průběžná kontrola vývoje hospodaření. Jde tedy o reformní kroky, které sledují zvýšení efektivity fungování především na straně samotných služeb pojišťoven a veřejné správy.

Měření produkce nemocniční péče je nutné za současného stavu nadále realizovat s využitím seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami spotřeby materiálu a léčiv. DRG systém není možné v současné době pro tento účel plně využít, neboť jeho příprava a podmínky pro aplikaci tak daleko nedospěly, a o některých jeho dalších vadách jsem hovořila v předchozím sdělení. Cenové relace seznamu zdravotnických výkonů jsou bohužel, jak je dobře známo, nevhodně nastavené. Částečná oprava seznamu výkonů bude probíhat v prvním pololetí roku 2005, avšak přesnější korekce si vyžádají více času a bude vhodné odvodit od skutečnosti více efektivního prostředí služeb.

***