Neautorizováno !

(16.00 hodin)
(pokračuje Němcová)

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho schváleného pořadu schůze, tímto bodem je bod číslo

Stanovisko vlády k tomuto sněmovnímu tisku nebylo předloženo. Prosím, aby návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Walter Bartoš.

Prosím ale nejprve o klid. Prosím o klid v jednací síni, tak aby pan poslanec Walter Bartoš mohl mluvit k těm z nás, kteří se budeme plně soustřeďovat na jeho úvodní slovo.

Prosím, pane poslanče.

Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Na to, že školský zákon byl připraven špatně a na základě špatných principů, jsem upozorňoval při jeho projednávání.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče, já ještě jednou upozorním všechny naše kolegy - vím, že jsme skončili jeden bod jednání, zahajujeme druhý, vznikla jakási pauza. Prosím všechny, kteří chtějí této pauzy využít k tomu, aby doprojednali, co potřebují, aby opustili jednací síň, a všechny, kteří zde jsou, aby se soustředili na bod, který právě projednáváme. Prosím.

Poslanec Walter Bartoš: Na to, že školský zákon byl připraven špatně, jsem upozorňoval už při předchozím projednávání. Současně jsem vysvětloval, proč Občanská demokratická strana nepovažovala za rozumné pokoušet se dosáhnout alespoň dílčích změn prostřednictvím vlastních pozměňovacích návrhů.

Především bylo zřejmé, že koalice je připravena podpořit tento vpravdě vládní výtvor stůj co stůj, a to v podobě, v jaké byl ministerstvem připraven. Jakákoliv argumentace, pokud k ní vůbec byla ze strany Ministerstva školství ochota, byla striktně odmítána jako nepřípadná. Odpovědi, kterých se mi vždy jakoby dostalo, by se daly shrnout do jedné jediné věty: My to tak vidíme, víme, že to tak je správné, a to, co si o tom myslí Občanská demokratická strana, je pro nás a priori nepřijatelné. Na názor ODS, že návrh není zralý k přijetí, že aplikace principů, na kterých je nový školský zákon vystavěn, není výsledkem širší shody, a zákon by měl být proto vrácen ministerstvu k přepracování, nebyl brán zřetel.

ODS tedy raději riskovala účelovou kritiku ze strany předkladatelů, že se na výsledné podobě nechce podílet, než by následně musela čelit oprávněným výtkám ze strany krajů, ze strany obcí, škol, učitelů a občanů, že se na přijetí podobného právního paskvilu podílela. Navíc jsem osobně opravdu nepředpokládal, že by něco podobného vůbec Sněmovnou v takové podobě mohlo projít. Nicméně stalo se a zákon, byť rozdílem pouhého jednoho hlasu ve Sněmovně, byl přijat. Na podobě zákona tedy nemá ODS žádnou vinu. Ta padá na ty, kdo pro tento zákon zvedli ruku.

Nemůžeme ovšem dnes nevidět důsledky a nemůžeme neusilovat o nápravu alespoň některých evidentních problémů. Jedním z mnoha, i když rozhodně ne nejvážnějším, je omezení, které zákon připravil uchazečům o přijetí ke střednímu vzdělávání. Paní ministryně může donekonečna opakovat, že se přijetím zákona, tím, že studenti budou podávat přihlášku pouze na jednu střední školu, stav fakticky nezměnil. Nicméně už na prvním stupni základní školy nás učili jednu matematickou pravdu, že dvě je více než jedna, respektive jedna je méně než dvě. Nemluvě o tom, že ani stav předchozí nebyl dobrý, a mohl být tedy změněn k lepšímu. Namísto podpory volby studentů však ministerstvo přišlo s dalším byrokratickým omezením.

Návrh, který jsem s kolegy připravil, se proto pokouší nejen vrátit ustanovení o přijímání ke střednímu vzdělávání do stavu před přijetím nového školského zákona, ale jde ještě dál, a to tak, že chce umožnit uchazečům hlásit se neomezeně na jakýkoli počet škol a že chce zrušit všechna nadbytečná administrativní omezení, která možnosti volby provázejí.

Navrhovaná změna by v podstatě znamenala následující. Za prvé: Přihláška k přijetí by nadále nebyla povinně zasílána prostřednictvím základní školy. Za druhé: Termínem pro konání takzvaného prvního kola přijímacího řízení by nebylo konkrétní ministerstvem stanovené jednotné datum, ale určité období, ve kterém musí být první kolo přijímacího řízení uzavřeno. Za třetí: Pokud škola jako podmínku přijetí stanoví vykonání přijímací zkoušky, v předstihu vyhlásí nejméně tři termíny, a to v rozsahu stanoveného období, kdy může být zkouška vykonána. A konečně za čtvrté: Vyhodnocení výsledků vykonaných zkoušek a případné sestavení pořadí úspěšnosti uchazečů pak škola provede až po vyhodnocení zkoušek vykonaných v posledním termínu.

Je pravdou, že pro školy by tato navrhovaná úprava znamenala jisté administrativní a věcné komplikace. To připouštím. Na druhou stranu, a to si myslím, že je naprosto zásadní a podstatné, by uchazečům umožňovala pokusit se o přijetí na rozhodně více než dvou školách. V podstatě by byl způsob přijímání ke střednímu vzdělávání podobný tomu, jaký je aplikován při přijímání na školách vysokých. S řadou případných námitek jsem už byl konfrontován, například že srovnání s vysokými školami neobstojí, protože tam se přijímacího řízení účastní méně uchazečů. Anebo že se prodlouží lhůta, za kterou bude uchazeč vyrozuměn o přijetí či nepřijetí. Případně co se stane, když rozhodnutí o přijetí dostane uchazeč z více škol. A dovedu si představit i námitky další. Žádná z nich však není taková, která by reálně znemožňovala rozšířit možnost volby v rámci přijímacího řízení na středních školách.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že případné dílčí organizační problémy na straně některých škol výrazně převáží výhody, které z navrhovaného uspořádání přijímacího řízení mohou mít především žáci a jejich rodiče. Potenciální zájemci o středoškolské studium se zbaví zejména obav z toho, že pokud přecení své vlastní schopnosti a v konkurenci jiných neobstojí, je jejich možnost dalšího výběru omezena jen na školy, o které je malý zájem. Právě tyto obavy jsou dnes příčinou toho, že mnozí se na preferovanou školu už ani nehlásí.

Napravit tento dnešní nežádoucí stav je hlavní ambicí předkládaného návrhu školského zákona. Věřím, že když už při hlasování o školském zákonu zvítězila spíš než rozum politická úlitba, pak alespoň neblahá praktická zkušenost s dopady na konkrétní žáky a na jejich rodiče by mohla být důvodem ke změně tohoto názoru. To, co je navrhováno, sice znamená jen nepatrnou změnu v textu zákona, ale s možnými vážnými a především pozitivními efekty pro občany tohoto státu.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

***