Neautorizováno !

(17.00 hodin)
(pokračuje Páralová)

Obdržela jsem asi stejně jako vy všichni ostatní mnoho podnětů od organizací zdravotně postižených, od poskytovatelů sociálních služeb i od jednotlivců. Proto mi dovolte, abych vás podrobněji seznámila s dopadem jednotlivých pozměňovacích návrhů, které přijal výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.

Naše hlasování bude pro ty, kteří se starají o své zdravotně postižené členy rodiny, velmi významné, ale myslím, že bude velmi významné i pro ministra financí.

Vládní návrh zvyšuje příspěvek při péči o osobu blízkou z 1,6násobku na 2,25násobek částky životního minima na osobní potřeby. Konkrétně při stávající hodnotě životního minima navrhuje vláda zvýšit příspěvek při péči o osobu blízkou ze současné hodnoty 3 776 korun na 5 310 korun, ovšem pouze pro ty občany, kteří se starají o dítě do 18 let. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví vyslyšel doporučení podvýboru pro zdravotně postižené občany a toto doporučení zdůvodnila jeho předsedkyně Jitka Vojtilová, která navrhla, aby se zvýšení příspěvku při péči o osobu blízkou zvýšilo na 5 310 korun pro všechny občany bez rozdílu, bez ohledu na to, jak starý je člen rodiny, o něhož pečují. Tento návrh, který odstraňuje diskriminaci, najdete pod bodem pět.

Pro příspěvek při péči o osobu blízkou budu pro lepší srozumitelnost dále používat zkratku POB.

Dále výbor přijal komplexní pozměňovací návrh, který najdete pod body I, II a X. Tento návrh se týká těch, kteří pobírají POB, a přitom jsou příjmy rodiny extrémně nízké, a jsou tedy dopláceni do životního minima dávkami sociální potřebnosti. Dle vládního návrhu by se pro tyto lidi, kteří opravdu často nikoli vlastní vinou živoří na hranici životního minima, nic nezměnilo. Na jedné straně by se jim zvýšilo POB a o stejnou částku by se jim snížily dávky sociální potřebnosti. Návrh výboru doporučuje, aby se těmto lidem počítalo POB do životního minima jen z poloviny; tím by se jejich příjem zvýšil asi o 2 600 korun.

Pod bodem číslo tři výbor navrhuje možnost souběhu vdovského a vdoveckého důchodu z POB.

Konečně pod bodem číslo 4 výbor navrhuje rozšířit okruh případů, co vše je možné považovat za součást povinné školní docházky pro žáky s těžkým zdravotním postižením. Pro tyto žáky je mimořádně důležité zapojovat se do kolektivu dětí nejen v rámci docházky do základní školy, ale také při různých zájmových a volnočasových aktivitách. I když by bylo možno takovéto zapojování považovat za určitou formu rehabilitace - a vůle parlamentu taková evidentně byla, jak ostatně vyplývá z diskuse na plénu - výklad § 82 odstavec 1 písmeno c) vydaný Ministerstvem práce a sociálních věcí to bohužel neumožňuje. Z tohoto důvodu výbor navrhuje ustanovení doplnit tak, aby nebylo pochyb, že maminka těžce zdravotně postiženého dítěte nepřijde o příspěvek při péči o osobu blízkou, když dá dítě na hodinu do školní družiny.

Kolegyně a kolegové, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal tuto vládní novelu velmi podrobně a věnoval se jí s velkou odpovědností. Proto doporučuji pozměňovací návrhy výboru vaší ctěné pozornosti. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Páralové. Do obecné rozpravy se dále hlásí pan poslanec Ivo Vykydal.

Poslanec Ivo Vykydal: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, novela zákona, jak již bylo řečeno, upravuje a stanoví podmínky, za kterých je možné použít při poskytování ústavní sociální péče k osobní bezpečnosti uživatelů a poskytovatelů sociální služby tzv. klecové postele. V rámci ústavní sociální péče se může používání klecových postelí týkat lidí zejména s mentálním postižením. Dovolím si proto dvě krátké poznámky.

První poznámka se týká obsahu pojmu a cíle sociální péče. Podle současných trendů a požadavků lidí s postižením musí být hlavním cílem sociální služby sociální péče, sociální začlenění lidí s postižením do společnosti. Nikoli, jak tomu bylo v letech minulých, jejich segregace. Používání klecových postelí podle mého názoru rozhodně k sociálnímu začlenění lidí s mentálním postižením do společnosti nevede. Je pro mne tedy otázkou, jestli z tohoto pohledu není používání klecových postelí selháním ústavní péče. Pokud to tak hodnotíme, myslím si, že § 89a, který je do novely nově zařazen, rozhodně správný směr a moderní trendy sociální péče nepodporuje.

Druhou poznámkou je poznámka, která se týká definice mentálního postižení. Dříve se totiž na mentální postižení pohlíželo jako na nedostatek, který je spojený s jedincem. Znamenalo to, že člověk s mentálním postižením byl definován tak, že neumí mluvit, neumí jíst, někdy nemůže chodit, prostě neumí, neumí, neumí. V našem dnešním, moderním pojetí je však mentální retardace chápána jako rozpor mezi společností a jedincem. Tím se tedy zodpovědnost za člověka s mentálním postižením přesouvá částečně také na nás, na poslance a na společnost. Jestli my umíme připravit podmínky pro to, aby lidé s mentálním postižením mohli žít tak jako všichni ostatní.

Z tohoto druhého pohledu musím říci, že používání klecových postelí v zařízeních sociálních služeb se mi nejeví stejně vhodné jako z toho prvního důvodu. Proto, vážené dámy a vážení pánové, si dovolím podpořit návrh, který předloží kolegyně Táňa Fischerová v podrobné rozpravě. V tuto chvíli vás prosím ve třetím čtení o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ivo Vykydalovi. Další přihlášky do obecné rozpravy nejsou. Takže do obecné (podrobné) rozpravy je písemně přihlášena paní poslankyně Táňa Fischerová. Nemýlím-li se, zaznamenal jsem paní poslankyni Evu Dundáčkovou.

Poslankyně Taťána Fischerová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, protože máte moje pozměňovací návrhy rozdány do lavic, jen je potvrzuji a nebudu je načítat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Táně Fischerové. Hovořit bude paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se paní poslankyně Alena Páralová.

Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám, pane předsedající. Protože paní poslankyně Fischerová rozdala včas své pozměňovací návrhy, zatímco já nikoliv, budu je muset načíst, snad se naše vystoupení zprůměrují. Omlouvám se zároveň za to, že dojde tím pádem ke krátkému zdržení.

Já také podporuji stejně jako všichni mí předřečníci tento vládní návrh zákona, který je vcelku sympatickou krátkou novelkou. Ráda bych jej využila k tomu, abych - byť se novela týká dávek pro osoby trvale pečující o dlouhodobě zdravotně postižené děti a o dospělé bezmocné osoby, slyšeli jsme, že většina předřečníků stejně jako já je podporuje ve znění, které přijal zdravotní výbor, a budou přidány pozměňovací návrhy další - vás poprosila, abyste podpořili moji iniciativu.

Ta se týká také péče o děti, a sice zajištění provozu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které novela zákona o rodině v § 46 stanovila jako alternativu ústavní výchovy s tím, že rodinná péče v těchto zařízeních má mít přednost před ústavní výchovou. To bylo rozhodnutí kvalifikované většiny Parlamentu České republiky. Zatím nedošlo svého naplnění právě v prováděcích předpisech tak, aby alespoň částečně byla činnost těchto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc financována. Dosud jsou financována čistě ze soukromých zdrojů. Těchto zařízení je zhruba čtrnáct. Provoz těchto zařízení je lacinější zhruba o jednu třetinu v přepočtu na jedno dítě, než je potřeba zajištění jednoho dítěte v ústavní výchově.

Předpokládám, že rozhodli-li jsme se, že budeme přednostně tyto děti umisťovat do zařízení rodinného typu - a tato zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou zařízení rodinného typu - že se také shodneme na tom, že byť sníženou zhruba o jednu třetinu částky, která je potřebná pro zabezpečení dětí v ústavní péči, že zabezpečíme také tyto děti.

***