Neautorizováno !

(15.40 hodin)

Poslanec David Šeich: Je to postup celé této vládní koalice, zejména poslanců sociální demokracie, v tom, že neukládá práva a povinnosti, a to v co nejmenší míře, jak to vidí politický program ODS, všem občanům této země, ale ukládá velmi vysoké standardy povinností všem občanům. Potom si vybírá skupiny, na které tyto povinnosti nedopadají. My se domníváme, že mají mít všichni nízké daně. Tito kolegové se domnívají, že mají mít všichni vysoké daně, některé skupiny vybraných mají mít daně jiné. Tito kolegové, kteří prosazovali ve stavebním zákonu právě to, co nyní kritizují, že ekologické organizace, to je jeden z primárních motivů tohoto předpisu, se v reálném konkrétním chování, kterým (které jim?) umožňuje zákon prohlasovaný touto vládní koalice, chovají z jejich pohledu nevhodně. Já si myslím, že se chovají nevhodně.

Tito kolegové mají pravdu. Ekologické organizace často nemístným způsobem zasahují do výstavby řady staveb. Já to vím. Je to fakt. Ale na druhou stranu tato vládní koalice umožnila projití takového stavebního zákona, který klade vysoké standardy povolování, schvalování, procedur a možností ingerence a zásahu těchto nevládních organizací do procesu stavebního řízení, a to ztěžuje stavební řízení pro všechny. Na druhou stranu si myslím (?), že některé skupiny vybraných staveb z těchto povinností mají být vyjmuty, což je postup možný, ale domnívám se, že ne správný.

Tento předpis velmi silně zasahuje do vlastnických práv vlastníků pozemků. Činí určité přímé i nepřímé formy vyvlastnění. Myslím si, že velmi významným způsobem zasahuje do ústavního pořádku České republiky. Právní předpis skupiny poslanců se snaží vykládat v mnoha svých ustanoveních Listinu základních práv a svobod, což není úkolem zákona, obyčejného běžného zákona - činit výklad Listiny základních práv a svobod. Myslím si také, že úkolem zákona není měnit ústavu. Myslím si také, že úkolem zákona není porušovat mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána.

Považuji za zajímavé a úsměvné, že mnozí z předkladatelů hlasovali pro text tzv. Aarhuské úmluvy. Tato úmluva, tisk 458, schválený touto Sněmovnou, Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, umožňuje právě, aby - cituji - "každá strana bude uznávat a podporovat sdružení, organizace a skupiny, které podporují ochranu životního prostředí, a zajistí, aby její vnitrozemský právní řád byl v souladu s tímto závazkem".

Když jsme se skupinou kolegů poslanců z ODS upozorňovali na to, že Aarhuská úmluva nás zavazuje k velmi vysokému standardu v oblasti životního prostředí, a je to tak jako u řady jiných právních předpisů, kde se dobrovolně, sebemrskačsky zavazujeme k přijetí všech mezinárodních závazků, které se na mezinárodněprávní scéně objeví, tak jsme byli kritizováni, že nejsme dostatečně citliví, dostatečně vhodně se chovající k otázkám životního prostředí. Na druhou stranu tito kolegové, kteří na jedné straně pro tento vysoký standard ochrany životního prostředí, Aarhuskou úmluvu a zapojení veřejnosti do projednávání veřejných staveb, hlasovali, na druhou stranu se domnívají, že k určité vybrané skupině na určité množině staveb tento přístup není správný a vhodný.

Myslím si, že pravidla mají platit pro všechny, zákony mají platit pro všechny bez výjimky, a to ne takovým způsobem, že všem se naloží obrovské množství povinností, což činí tato vládní koalice, poté se selektivní skupiny z těchto povinností vyjmou.

Mohl bych se samozřejmě chovat jako poslanec Jihomoravského kraje, který řekne - tu mám jednu dvě silnice, které bych mohl tímto způsobem podpořit. Myslím si, že takto parciální zájmy zákonodárci tohoto sboru nemohou zastávat. Myslím si, že není možné říci, že přijímám obecný předpis, všem stavebníkům v České republice nakládám významné množství povinností a stavebníky ve svém kraji v konkrétní stavbě z tohoto práva vyjmu.

Zejména upozorňuji na to, že stejní kolegové, kteří pro Aarhuskou úmluvu hlasovali, jsou mezi navrhovateli. Považuji to za velký rozpor ve slovech a činech a velký rozpor v konzistenci politických postojů.

Uvažuji o tom, že v podrobné rozpravě navrhnu pozměňovací návrh, který např. umožní rodinný domek v Sebranicích číslo popisné 135 vyjmout z pravidel stavebního zákona. To je víkendový domek mého asistenta. On by jistě ve veřejném zájmu, jistě i v zájmu všech okolních občanů, aby mohli procházet přes pěkné údolí Sebranic, rád tuto stavbu rekonstruoval. Nepřeje si, aby mu ekologické organizace do této stavby zasahovaly. Přál by si jistě jednoduché a hladké stavební řízení. Připadá vám to absurdní? Myslím si, že stejně absurdní je celý tento návrh. Tvářit se, že určitá skupina staveb či občanů je privilegovaná, domnívám se, že nerespektuje zásadní zásadu právní, zásadu obsaženou v Listině základních práv a svobod a v ústavním pořádku České republiky, že občané jsou si ve svých právech a povinnostech rovni.

Není možné některé skupiny občanů či některé skupiny staveb vyjmout z těchto obecných pravidel a na základě svých vlastních krajských, politických či jiných parciálních zájmů vytvořit zvláštní právní práva, všem naložit vysoký standard povinností a některé z těchto povinností vyjmout. Čili říci - pro všechny platí mnoho povinností a Franta a Pepa tyto povinnosti nemají. Myslím, že to je obecný přístup této vládní koalice, obecný přístup sociální demokracie. Myslím, že takovýto přístup si vyžaduje pouze zamítnutí.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Pospíšila, který se písemně přihlásil. Prosím pana poslance, aby se ujal slova v obecné rozpravě.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, k předloženému sněmovnímu tisku jsem hovořil na této půdě asi pětkrát. Argumenty, proč si myslím, že takovýto zákon by neměl být součástí našeho právního řádu, jsem několikrát shrnul. Jak jsem zaznamenal, diskuse se přenesla z půdy Parlamentu též na půdu českých televizí. Myslím si, že to je dobře, protože byť se jedná o drobnou novelu, její přijetí či nepřijetí vyjadřuje v zásadě principiální pohled na to, jak má vypadat právní řád v demokratickém právním státě.

Argumenty nechci opakovat. Předem říkám, že si myslím, že je možné přijmout zákon, který upraví speciální právní režim pro určité skupiny staveb, nikoliv však pro určité stavby. A to je podle mne problém tohoto zákona. Ale jak jsem řekl, o argumentech jsme diskutovali a máme zkrátka na ně rozdílný názor.

Osobně jsem vnímal na konci minulé rozpravy na tomto plénu, že všeobecná snaha přijmout kvalitní právní předpisy, které by umožnily budování liniových staveb a přitom neporušovaly zásady právního státu a příliš neomezovaly vlastnická práva, je snahou či vůlí většiny Sněmovny. Vnímal jsem proto tudíž, že zde bude snaha počkat do okamžiku, než vláda dopracuje svůj stavební zákon. A že víceméně tento návrh bude zaparkován na půdě Poslanecké sněmovny jako jakési memento nebo výstraha pro vládu, aby ona byla rychle činná a své vládní návrhy předložila. Proto trochu nerozumím dnes situaci, proč opětovně projednáváme ve druhém čtení tento sněmovní tisk, proč víceméně nepočkáme na to, až legislativní rada dokončí diskusi nad novým stavebním zákonem, a poté neprojednáme tento nový vládní návrh zákona.

Proto bych byl velmi rád, kdyby někdo z vlády, z příslušných ministrů, možná to bude přímo pan ministr Bureš, nám řekl, v jakém stadiu v tuto chvíli projednávání stavebního zákona a souvisejících tisků je, aby se vyjádřil za vládu, zda je či není vhodné tento sněmovní tisk podpořit. Jak říkám, v případě, že jej přijmeme, dáme velmi špatný signál o tom, jak má vypadat právní řád.

***