(15.10 hodin)
(pokračuje Petr)
Soudím z vlastních poznatků, že v mnoha případech docházelo k tomu, že více jak 50 pracovníků vědy a výzkumu se věnovalo administrativní činnosti, a teprve zbytek vědě a výzkumu.
Doporučuji tedy, aby zákon byl postoupen do druhého čtení, kde je možno uplatnit některé náměty a podněty. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal nyní druhý přihlášený, tím je pan poslanec Walter Bartoš. Třetí přihlášku má pan poslanec Karel Kratochvíle. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, o potřebě zásadní reformy institucionálního uspořádání výzkumu a vývoje se stejně jako o potřebě hluboké reformy vysokého školství hovoří již řadu let. Zatím jsme však byli svědky buď polovičatých pokusů, které největší problémy vysokého školství a vědy spíše obcházely - příkladem takové polovičatosti je například návrh reformy vysokého školství, který nedávno předložila paní ministryně školství - případně jsme byli svědkem reforem, které sice šly v principu správným směrem, ale jejich zbrklé a neprofesionální provedení přineslo nakonec více škod než užitku. Jako příklad bych zde uvedl financování výzkumných záměrů, které oprávněně vyvolalo bouřlivou diskusi, která ještě ani zdaleka neskončila, neboť do dnešního dne nebyly Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ani dalšími resorty zveřejněny informace, které by umožnily tuto diskusi uzavřít. Přitom akademické obci evidentně dochází trpělivost. (Velký hluk v sále.)
Našemu systému výzkumu a vývoje prokazatelně chybějí nejen peníze, ale chybí mu také transparentnost a rovné podmínky. To samozřejmě snižuje i jeho celkovou efektivitu. Nejhorší na tom je, že neschopnost či neochota tyto problémy řešit má prokazatelně neblahé důsledky pro konkurenceschopnost naší ekonomiky. Ta sice roste a vyváží, ale z hlediska inovací se stává jednou z nejméně dynamických ekonomik OECD.
Je jisté, že máme-li zlepšit své postavení ve světové konkurenci, investice do výzkumu a do vývoje stejně jako investice do vysokého školství budou muset podstatně růst, a to nejen z veřejných, ale též ze soukromých zdrojů. Aby se však růst investic do výzkumu a vývoje opravdu projevil ve zrychlení inovačního cyklu a v posílení konkurenceschopnosti ekonomiky, musí se systém výzkumu a vývoje zásadním způsobem reformovat. Vyšší výdaje na vědu se nesmějí ztrácet v byrokratickém, roztříštěném a nepřehledném systému. I do systému výzkumu a vývoje jako ostatně do všech oblastí, kam tečou nemalé veřejné prostředky, je nutné vnést princip rovnosti podmínek, více transparentnosti a konkurence. Jen tak nakonec můžeme dosáhnout vyšší efektivity vkládaných veřejných i soukromých zdrojů.
K největším problémům systému výzkumu a vývoje v naší zemi patří skutečnost, že dva hlavní typy institucí, které v oblasti vědy, výzkumu a vývoje působí, to znamená vysoké školy a různé výzkumné ústavy včetně ústavů Akademie věd, jsou z legislativního hlediska nedostatečně kompatibilní. Vysoké školy byly již v roce 1998 proměněny ve veřejné instituce, zatímco většina výzkumných ústavů, včetně téměř 60 ústavů Akademie věd, jsou stále ještě státními příspěvkovými organizacemi.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Požádám naše kolegy, v tuto chvíli musím spíše ukázat na levé spektrum, nechci nikoho jmenovat, ale všechny prosím, aby buďto zaujali svá místa v poslaneckých lavicích, nebo odešli mimo tyto prostory. Prosím všechny ještě jednou, aby věnovali pozornost buďto panu poslanci Waltru Bartošovi, anebo aby odešli mimo jednací síň.
Prosím.
Poslanec Walter Bartoš: Od té doby se vlády bezúspěšně snažily připravit a předložit návrh reformy institucionálního uspořádání výzkumu a vývoje. Naposledy vláda slíbila návrh zákona o státní správě ve výzkumu a vývoji předložit už v roce 2001. Tehdy měl být projednáván paralelně se zákonem o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Ačkoliv návrh zákona o státní správě ve výzkumu a vývoji předložen nakonec nebyl, zákon o financování výzkumu a vývoje byl přes naše protesty nakonec projednán a schválen. To mimo jiné způsobilo řadu problémů, které nyní řešíme v souvislosti s financováním výzkumných záměrů. Opět se ukázalo, že nekoncepčnost se nevyplácí a polovičatost nakonec stojí daňové poplatníky daleko více peněz než důsledné postupování.
To, že zákon o veřejných výzkumných institucích přichází do Sněmovny se čtyřletým zpožděním, je sice smutné, ale důležitější je to, že konečně máme před sebou návrh, nad kterým lze vést vážnou diskusi. Snahu vlády postavit do stejného institucionálního režimu vysoké školy a výzkumné ústavy je tedy třeba ocenit. Současně bychom si ale měli být vědomi toho, že tímto zákonem na dlouhou dobu dost zásadně ovlivníme další vývoj vědy v této zemi. Měli bychom si být vědomi toho, že tímto zákonem máme vytvořit příznivé podmínky pro partnerství soukromého veřejného sektoru ve vědě a výzkumu, které je základem dynamiky jakéhosi inovačního procesu. Měli bychom si uvědomit, že tímto zákonem konečně vytváříme podmínky pro léta odkládanou transformaci Akademie věd a že tím zakládáme úplně nové vztahy mezi jednotlivými ústavy Akademie věd a vysokými školami. Tyto nové vztahy, pokud se nám je podaří nastavit správně, mohou přispět k odstranění bariér, které v této oblasti existují již celá desetiletí a které zatím brání efektivnějšímu propojení výuky na vysokých školách s vědou, výzkumem a vývojem a podniky orientovanými na inovace.
Ti z vás, kteří sledují diskuse na toto téma, dobře vědí, že toto je oblast plná napětí. Je to oblast partikulárních zájmů a samozřejmě i snah opět nechat věci tak, jak jsou. Neměli bychom dopustit, aby po letech odkladů byl nakonec schválen zákon, který nic nevyřeší, a vše zůstane při starém jen s novými vývěsními štíty. Neměli bychom ale dopustit ani pravý opak, jak tomu bylo s výzkumnými záměry, to znamená zavést radikální změnu, která nakonec přinese více škody než užitku.
Dámy a pánové, zákon, který nakonec schválíme, by měl napomoci tomu, aby se silné a úspěšné vědecké instituce více než v minulosti mohly formovat pod vlivem silných a úspěšných vědeckých osobností schopných a ochotných vytvářet vědecké a výzkumné školy v pravém slova smyslu. Musíme vytvořit podmínky, které těmto osobnostem umožní bez velkých překážek spolupracovat s podniky na inovacích, které oběma stranám přinesou zisk. Jen tak se budoucnost jednotlivých výzkumných institucí stejně jako budoucnost jednotlivých vysokých škol stane především dílem těch, kteří je povedou, a jen tak se vícezdrojové financování promění z momentálního sloganu v opravdovou skutečnost.
Zákon, který schválíme, musí ovlivnit vliv anonymních byrokratických struktur, ve kterých se docela dobře žije průměrným a podprůměrným vědcům. Chceme-li výrazně zvýšit efektivitu prostředků vkládaných právě do výzkumu a vývoje, musíme ztížit život průměrným a podprůměrným, zatímco nadprůměrným a vynikajícím vědcům musíme vytvořit podmínky, které mají jinde ve světě a za kterými zejména mladí a perspektivní vědci odcházejí. Zákon, který schválíme, musí vytvořit rovné podmínky pro vysoké školy a ostatní instituce, ve kterých se dělá výzkum a vývoj. Musíme vytvořit podmínky pro to, aby v hodnocení a financování výzkumu se uplatňovalo jen to, jaké výsledky tento výzkum přináší, nikoliv to, kde se tento výzkum dělá.
Dámy a pánové, věřím, že při projednávání tohoto zákona odložíme ideologická klišé a ubráníme se vlivům různých zájmových skupin a že převládne nakonec věcná váha argumentů. Předložený zákon podle mého názoru nejde špatným směrem, ale nejsem si jist, zda jde tak daleko, jak bychom měli jít, abychom se v institucionálním uspořádání výzkumu a vývoje dostali blíže k nejvyspělejším zemím a dosáhli všeho toho, co jsem před chvílí uvedl.
***