(15.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Konference v Barceloně a v Lisabonu v roce 2000 a 2002 konstatovala, že Evropa zaostává ve vědě a výzkumu výrazným způsobem za Spojenými státy a za Japonskem. A jako cíl si kladla několik zásadních postulátů, které by měly být naplněny do roku 2010. Předtím, než byly tyto postuláty stanoveny, předcházel důsledný rozbor, proč tomu tak je, že ve vědě a výzkumu zaostáváme za Spojenými státy a Japonskem. Bylo konstatováno několik zásadních problémů: že výdaje na vědu a výzkum v Evropě trvale klesají, že se snižuje množství investic do vědy a výzkumu, že kariéra vědeckého pracovníka není tím, po čem touží mladá nastupující generace, že se nedostatečně a ne zcela využívají zdroje pro vědu a výzkum k tomu, aby věda a výzkum byla dostatečně podporována, trvale se objevují problematiky etiky ve vědě a dochází k jednoznačnému odlivu mladých nadějných vědců do Spojených států a Japonska.
Cíle lisabonského a barcelonského procesu, když to takto nazveme, spočívaly v tom, že do roku 2010 se nám podaří dosáhnout cíle, to znamená 1 % HDP ze všech členských států Evropské unie do vědy a výzkumu a 2 % financování vědy a výzkumu ze soukromých zdrojů. Při předběžném hodnocení jak lisabonského, tak barcelonského procesu se dochází k závěru, a jsme v polovině tohoto období, že tohoto cíle není dosaženo. Na základě rozhodnutí těchto rad v Lisabonu a Barceloně bylo stanoveno, že bychom v rámci Evropské unie měli dosáhnout soustředění prací na výzkumu a vývoji v rámci Evropského společenství, strukturování evropského výzkumu a posilování základů evropského výzkumného prostoru.
Těchto několik základních informací jsem uvedl pro pochopení, proč transformujeme příspěvkové organizace na organizace tzv. veřejného vědeckého výzkumu, které budou mít naprostou plnou právní subjektivitu a budou také vlastnit nezbytný a potřebný majetek a kapitál. Stávající stav v České republice je takový, že převážná část vědy a výzkumu se děje formou příspěvkových organizací, které nemají plnou právní subjektivitu, takže uzavírání smluv mezi vědeckými a výzkumnými institucemi a vysokými školami i v rámci České republiky naráží na jisté problémy, a pokud se navazuje spolupráce mezi Českou republikou a Evropou, tak se v podstatě s jistou nadsázkou hovoří o tom, že dříve než Česká republika podepíše smlouvu, západní partneři mají projekt vyřešen. Abychom se vyhnuli tomuto problému, dochází k vytvoření veřejných výzkumných institucí s plnou právní subjektivitou, kde nebude rozhodovat pražské centrum anebo zakladatel o tom, co tato instituce může a nemůže, ale je to plně v kompetenci veřejně výzkumné instituce.
Pochopitelně ze zákona bude převedeno cca 70 organizací, které jsou dneska příspěvkovými organizacemi, na veřejně výzkumné instituce. Je poněkud zarážející, že z tohoto globálu 70 institucí je jich 60 v Praze, že jich je pouze zhruba asi 4 nebo 5 v Brně, jedna v Ostravě a jedna v Ústí nad Labem. Takže se dává veliká možnost, poněvadž vědeckovýzkumnou instituci mohou zakládat také kraje, pro ty kraje, které se cítí být ošizeny pražským centralismem, že si budou také moci založit veřejně výzkumnou instituci, mají k tomu dneska naprostý pouvoir a nemohou se vymlouvat na pražský centralismus. Já sám nejsem Pražák, ale vadí mi v některých případech, že se kraje příliš ohánějí tím, jak jim Praha není nakloněna.
Zásady, které jsou stanoveny pro veřejně výzkumnou instituci, do jisté míry korespondují s vysokými školami.
Nemyslím si, že ve druhém čtení není možné některé záležitosti upravit. Zda se mi, že to, že veřejně výzkumná instituce navrhne zakladateli ředitele a ten ho může neschválit, že to představuje jistý ping-pong, ale mám dojem, že to není stěžejním problémem zákona.
Je tady otázka správních a dozorčích rad. V rámci veřejně výzkumných institucí se bude jednat o výrazný majetek a ten výrazný majetek bude spravovat dozorčí rada. V zákoně není řečeno, jak budou tyto instituce posuzovány, zdali to bude podle obchodního zákoníku, nebo to bude nějak jinak. Podle svých zkušeností soudím, že ten, který má práva a povinnosti a může za to získat nějakou odměnu, by měl být posuzován podle obchodního zákoníku. Nemyslím si, že jiné posuzování správní a dozorčí rady než podle obchodního zákoníku by bylo lepší.
Za další. Je tady veliká možnost účinného zapojení našich vědeckovýzkumných institucí do mezinárodní spolupráce. Pokud instituce bude mít veškeré náležitosti, které pro tento typ společnosti jsou požadovány na zakládajících členech Evropského společenství, domnívám se, že výrazným způsobem může stoupnout vliv vědy a výzkumu na podílu růstu HDP v České republice. Pochopitelně vědecká výzkumná instituce jako plný samosprávný subjekt musí také doložit zakladateli, že peníze nebyly využity zbůhdarma. Veřejná výzkumná instituce musí dávat na internetu zprávu o své výzkumné činnosti. Pochopitelně nebude tam uváděno know-how, které je předmětem patentové ochrany nebo dalších náležitostí, které chrání výsledky vědy a výzkumu.
Soudím, že nový zákon o vědeckovýzkumných institucích konečně nastolí éru v našem výzkumu a vývoji, kdy převážná část lidí, kteří budou pracovníky veřejné výzkumné instituce, se bude zabývat vědou a výzkumem a ne administrativní činností, aby byli schopni poskytnout svému zakladateli zprávu, co vlastně dělali, jaký je jejich výhled a jaká je koncepce jejich dalšího vývoje.
***