(16.50 hodin)
(pokračuje Koudelka)
Například volby Rady České televize nebo např. volby Rady Českého rozhlasu. Jinými slovy, pokud neujasníme tuto otázku, můžeme dojít do situace, kdy Senát kdykoliv otevře nový ústavní problém.
Protože není správné, aby dvanáct let po účinnosti ústavy v tak důležité otázce, jako je otázka volebního práva, byla ústavní nejistota, jakým způsobem mají být volební zákony přijímány, je podle mne správné postoupit tento zákon Ústavnímu soudu. Ale k Ústavnímu soudu se zákon dostane pouze tak, že bude přijat, vyhlášen, a pak asi skupina senátorů nebo celý Senát se na Ústavní soud obrátí. Ústavní soud rozhodne, ať už rozhodne jakkoliv, ale jeho rozhodnutí po davanácti letech odstraní základní ústavní pochybnost a pak už věc bude jasná. Mně se nezdá správné, abychom se vzdávali této možnosti, abychom nehlasovali o tomto zákonu, protože zachováme stav ústavní nejistoty. Lepší je tento zákon přijmout, věc nějak dopadne, ať dopadne jakkoliv, a ústavní nejistota bude odstraněna. Navíc Ústavní soud ruší zákony od svého rozhodnutí do budoucna, neruší je zpětně. Jinými slovy, ani případným rozhodnutím Ústavního soudu nebudou zpochybněny již nastalé právní poměry, tak jak nejsou zpochybněny v jiných případech zrušených zákonů, a nijak se to nedotkne právní jistoty, protože platí zásada, že zákon se považuje za správný a platný, pokud není rozhodnuto jinak. A co je správný a platný zákon, tak to je prostě ten text, který je zveřejněn ve Sbírce zákonů.
Z tohoto důvodu nejenom že souhlasím s obsahem zákona, ale protože se domnívám, že je dobré tento ústavní spor dovést k tomu, že bude odstraněna ústavní pochybnost autoritativním rozhodnutím Ústavního soudu, podpořím návrh zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, protože kolegu podle jednacího řádu nesmím oslovovat přímo, kdybyste vyřídil panu poslanci Koudelkovi, že neexistuje žádný zákon o volbách Rady Českého rozhlasu ani žádný zákon o volbách Rady České televize, tak ať neuvádí nesmysly ve své řeči, když se považuje za tak dobrého právníka.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Plevovi. Pan poslanec Koudelka hodlá přednést repliku.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Nebudu se přímo vyjadřovat ke kolegovi, vyjádřím se k celé Sněmovně. Stačí číst vyjádření kolegů senátorů. Senátoři hovoří o obsahu zákona, nikoliv o názvu zákona. Já samozřejmě vím, že tyto oblasti jsou upraveny zákonem o České televizi a v zákoně o Českém rozhlasu, ale kdybychom setrvali na tom, co tady řekl kolega Pleva, tak bychom došli k tomu, že jestliže zákon o volbách do Parlamentu nazveme jinak než o volbách do Parlamentu, např. o ustanovování Parlamentu, tak už to není volební zákon a nespadá vůbec pod článek 40 a pod souhlas Senátu. Takovýto výklad je nesprávný a rozhodující je obsah zákona, nikoliv jeho název. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. Další přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím. Blíží se chvíle, kdy bude třeba hlasováním tento bod ukončit. Je zde výzva k odhlášení, takže prosím o novou registraci.
Pan poslanec Mencl jako zástupce předsedy klubu.
Poslanec Václav Mencl: Dámy a pánové, dovolte mi, abych oznámil za klub ODS, že ani proběhlá debata nepřispěla k tomu, abychom změnili své přesvědčení, že přijetím tohoto zákona se dopouštíme protiústavního kroku. Chci vám oznámit, že se nezúčastníme tohoto ústavního hazardu a nezúčastníme se hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já bych chtěl pana poslance Chytku upozornit, že je-li kvorum 101, je zbytečné se odhlašovat, ale má-li jinou filozofii, tak rád vyslechnu jeho názor na tuto věc. Před chvílí jsem vás odhlašoval. Dívám se po předsedech klubů, už jim nikdo nechybí, všichni jsou přítomni, zejména ti, kteří se chtějí zúčastnit hlasování.
Přečtu to, o čem dám vzápětí hlasovat. Budeme hlasovat o následujícím návrhu na usnesení: "Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 550/6."
Zahajuji hlasování pořadové číslo 442. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 442 z přítomných 120 pro 112, proti 2. Návrh byl přijat. Zákon bude vyhlášen.
Nyní se budeme věnovat bodu 152, kterým je
152.
Zákon o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí
a o změně zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 639/5/ - vrácený prezidentem republiky
Stanovisko prezidenta s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem máme k dispozici jako sněmovní tisk 639/6.
Nejdříve se táži zástupce navrhovatele ministryně zdravotnictví Milady Emmerové, zdali chce vystoupit. Je tomu tak, takže jí dávám slovo.
Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Vážený pane předsedající, vážení přítomní, moje vystoupení bude velice stručné. Předkládaný návrh zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí byl předložen prezidentovi České republiky, který jej odmítl podepsat, a proto byl vrácen zpět k projednání Poslanecké sněmovně.
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, věřím, že uvedený návrh zákona podpoříte ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, za což vám děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já děkuji, paní ministryně, vám. Chci se zeptat, zda se ke stanovisku prezidenta republiky chce vyjádřit zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Miloš Patera. Je tomu tak. Má slovo.
Poslanec Miloš Patera: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, zákon o snižování hluku v životním prostředí nás doprovází již od začátku května loňského roku. Domnívám se, že málokterý zákon způsobil ve Sněmovně právě tolik hluku jako tento, který jej měl hodnotit a snižovat. Bylo to zejména z důvodu, že byla přilepena naprosto nesouvisející novela jiného zákona, která měla zabránit převodu příspěvkových organizací zabývajících se zdravotnictvím na obchodní společnosti. Avizovali jsme dopředu, že se domníváme, že tato novela je z významné části protiústavní a že zasahuje do kompetence kraje. Dalo se očekávat, že k podobnému názoru dospějí i v Senátu. Senátu to došlo, přesto ve Sněmovně bylo přehlasováno, a já se domnívám, že vrácení tohoto zákona prezidentem republiky je pouze vyústěním naprosto přirozeného vývoje.
***