(16.30 hodin)
(pokračuje P. Němec)
A já jsem přesvědčen, že v tomto případě se tomu tak skutečně stalo. Nicméně pokud tento zákon nebude v opakovaném hlasování Poslaneckou sněmovnou přijat, nebude vyhlášen, a neexistuje tu tedy žádný důvod pro to, aby norma později mohla být zpochybněna úspěšným podáním k Ústavnímu soudu. To je tedy hlavní a principiální argument, proč se domnívám, že by Poslanecká sněmovna v opakovaném hlasování tento zákon neměla podpořit, a preventivně tak předejít právní nejistotě, která by vznikla tím, že by byl vyhlášen zákon, který vzápětí bude napaden u Ústavního soudu pro svoji ústavně nesouladnou proceduru přijetí.
Současně bych chtěl informovat Poslaneckou sněmovnu, a připomínám to už poněkolikáté, že nový zákon o střetu zájmů je už připraven a já jako ministr spravedlnosti jsem tento nový zákon o střetu zájmů zaslal k projednání vládě již koncem minulého roku; tedy nyní čeká tento zákon proces v orgánech Legislativní rady vlády a předpokládám, že je otázkou několika týdnů, kdy tento zákon projedná vláda. Jsem přesvědčen, že se jedná o nový zákon, který přinese transparentní poměry. A těmi základními východisky, kterými se nový zákon o střetu zájmů řídí, je širší osobní působnost povinných osob, širší rozsah stanovených povinností veřejných funkcionářů, přesnější vymezení povinností a omezení veřejných funkcionářů, poskytnutí většího prostoru pro veřejnou kontrolu, omezení výkonu určitých činností veřejných funkcionářů po stanovenou dobu i po skončení výkonu funkce, podrobnější úprava řízení ve věci střetu zájmů a určení orgánu pro kontrolu dodržování zákona. A samozřejmě to, co dosavadní právní úpravě chybělo nejvíce - zavedení sankčního režimu.
Dámy a pánové, přednesl jsem zde dva důvody, pro které se domnívám, že není dobré tento zákon podpořit. Jako podstatně silnější vidím ústavní kolizi, ústavní procedurální kolizi, na kterou jsem vás upozornil, a chtěl bych říci, že pokud tento zákon nebude vyhlášen, tak že Poslanecká sněmovna bude mít možnost v krátké době projednat nový zákon o střetu zájmů, který by měl řešit všechny otázky, které jsou v současné době v diskusi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády Pavlu Němcovi. Právo přednostního vystoupení uplatnil místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, pak je přihlášen pan poslanec Pospíšil a pan poslanec Jičínský.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, já se jen krátce vyjádřím k tomu, jakým způsobem tady argumentoval pan místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec.
Jsem přesvědčen, že skutečně výklad ústavy v této věci a spor mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou provede jenom Ústavní soud. A nemíním tu nijak zpochybňovat právo senátorů, aby tento návrh zákona k Ústavnímu soudu poslali. Jsem ale přesvědčen o tom, že výklad Poslanecké sněmovny je jednak správnější, přesnější a ústavně korektní. Článek 40 je součástí ústavy, která pojednává o moci zákonodárné, a tedy i v čl. 40 jsou vyjmenovány důvody, pro které musí dojít ke shodnému usnesení obou komor Parlamentu ČR. Volby do obcí a do krajů jsou ovládány článkem 120 Ústavy ČR, tedy úplně jinou částí ústavy, a čl. 40 se tedy na ně vztahovat nemůže, protože takový výklad, který tady použil pan ministr Němec, je možný jedině tam, kde existují tzv. volební kodexy. O volebním kodexu jsme tady mluvili minimálně v minulém volebním období, resp. v předminulém volebním období, v době, kdy po roce 1998 se znovu tato otázka nastolila a tehdejší ministr vnitra Grulich nabídl, že by bylo možné jednat o všech volbách, o systému voleb v jakémsi jednotném kodexu. Potom by samozřejmě všechny volby byly ovládány ustanovením čl. 40, tedy vztahem mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Protože jsou tyto volební systémy odděleny, a jsou odděleny jak jednotlivými zákony, tak jsou odděleny i svým řekl bych zastoupením v jednotlivých částech ústavy, není možné čl. 40, to znamená jednotné hlasování obou komor, vztáhnout na volby do obcí a do krajů. To je podle mého soudu ústavně korektní výklad, protože nelze spory moci zákonodárné přenášet do sporů regionálních a místních samospráv.
Podle mého soudu byla jediná věc nešťastná - že jsme upravovali onen střet zájmů nebo kolizi výkonu funkce člena zastupitelstva s výkonem funkce statutárního orgánu příspěvkové organizace, že jsme to řešili změnou zákona volebního, to znamená změnou zákona o volbách do obcí a do krajů. Mohli jsme to stejně tak řešit novelou, příslušným úplně stejným paragrafem zákona o krajích a o obcích, to znamená zákonem 128 a 129/2000 Sb. Taková úprava byla jistě možná a výklad, který použil Senát, by byl v tu chvíli zcela nepřípustný.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji místopředsedovi Sněmovny Vojtěchu Filipovi. Slova se ujme pan poslanec Jiří Pospíšil a připraví se poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k právní disputaci, kterou zde zahájil pan předkladatel, a dále v ní pokračovali moji dva předřečníci.
Předložený problém se v zásadě netýká věcného obsahu zákona, ale pouze toho, jak přistupovat k výkladu naší ústavy, konkrétně pak, jak přistupovat k čl. 40, který říká, že volební zákon má být schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Já to prosím lehce parafrázuji, nicméně text ústavy obsahuje sousloví volební zákon. Neříká více, co je pod tímto termínem myšleno - jestli každý volební zákon, nebo pouze volební zákon, který se týká voleb do Parlamentu ČR.
Já chci úvodem říci, dámy a pánové, že ta situace není tak jednoduchá, jak si představuje pan místopředseda Poslanecké sněmovny nebo pan ministr. Ti z vás, kteří náhodou zabrousili do teoretické roviny, vědí, že na tento problém jsou různé teoretické názory a není na to jednotný názor, není z tohoto problému jednotné východisko.
Argumentovat pro to, že se čl. 40 týká pouze voleb do Parlamentu, lze způsobem účelovým. Proč, z jakého účelu toto ustanovení v čl. 40 je? Je tam proto, aby Poslanecká sněmovna nemohla bez souhlasu Senátu stanovit mechanismus volby pro senátní volby. Na druhou stranu, a já se přiznám, že jsem příznivcem toho druhého výkladu, je zde výklad, který extenzivně vykládá sousloví volební zákon. Ten říká, že volební zákon je druhové vymezení, je to vymezení typu, druhu zákona, a to všech zákonů, které upravují volby, upravují mechanismus výběru, ustavování kandidátů do různých funkcí - funkcí zastupitelstva, funkcí jak krajského, tak obecního zastupitelstva, parlamentu, v budoucnosti možná i prezidenta atd. To, že se užívá singulár "volební zákon", a ne plurál, není žádným problémem. Podobně ústava na jiných místech hovoří o přijímání ústavního zákona, kterých máme také více, ne pouze jeden ústavní zákon atd.
Dámy a pánové, já si myslím, že jsme v tuto chvíli v situaci, kdy se můžeme zde na půdě Sněmovny v složité právní disputaci přesvědčovat, jestli pravdu mám já, když říkám: každý volební zákon má být přijat podle čl. 40, to znamená jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem; či zda mají pravdu kolegové, kteří říkají, že čl. 40 se vztahuje pouze na volby do Poslanecké sněmovny a Senátu.
***