Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(Jednání pokračovalo v 15.31 hodin.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, budeme pokračovat po přestávce pro poradu klubu ČSSD, a to schváleným bodem pořadu

V tuto chvíli prosím předsedu vyšetřovací komise pana poslance Stanislava Křečka, aby nás seznámil se zjištěním vyšetřovací komise, jejíž zpráva vám byla rozdána na lavice, a také nám přednesl návrh usnesení, na kterém se komise shodla. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Stanislav Křeček: Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, komise projednávala tuto záležitost dlouhou dobu. Vyslechli jsme celou řadu svědků, opatřili celou řadu důkazů. Přestože jsem slyšel i opačné názory, domnívám se, že naše komise prokázala, že vyšetřovací komise Parlamentu jsou institutem velice potřebným, protože se nám podařilo objasnit některé skutečnosti, které jsou předmětem řady polemik a úvah, ale my máme k dispozici fakta.

Všichni jste zprávu komise dostali sice až dnes z důvodu toho, že jsme nechtěli předem, než Poslanecká sněmovna bude závěry komise projednávat, aby byla předmětem nějakých obecných polemik. Věřím, že jste se s ní seznámili. Mimochodem není tam nic, co by bylo nového. Téměř rok o tom hovoříme veřejně, bylo to předmětem různých tiskových jednání, různých zpráv z jednání komise. Samozřejmě nebudu zprávu číst, jen velmi stručně okomentuji závěry, ke kterým komise dospěla.

Chtěl bych samozřejmě říci, že není trapnější situace než být generálem po boji, říkat, jak to měli všichni udělat, jak to mělo být, jak bychom to udělali my, kdybychom tam byli. Nicméně se obávám, že ze závěrů komise lze odvodit poučení i pro další dobu. Toto vlastně byla první arbitráž, které se Česká republika účastnila, první arbitráž, ve které zaplatila veliké peníze. Myslím, že i to poučení je samozřejmě velice cenné.

Především a na prvém místě konstatujeme, že rozhodnutí stockholmské arbitráže bylo zcela neobvyklé. V mezinárodních odborných kruzích je negativně hodnoceno, protože arbitři se chovali způsobem, ze kterého bylo podle závěrů komise jednoznačně patrno, že byli od počátku připraveni uznat Českou republiku vinnou, že zavinila škodu společnosti CME, a nebrali ohled na žádné důkazy, které byly předloženy, a rozhodli na základě důkazů, které by u žádného soudu na světě a u žádné rozumné arbitráže nemohly obstát.

To je jeden z velice vážných závěrů, které podporují další závěr komise - že by se Česká republika měla snažit arbitrážím vyhnout. Mnoho svědků, které jsme slyšeli, před komisí zdůraznilo skutečnost, že na té arbitráži nemůže nikdo vydělat. Ať vyhrajeme, nebo prohrajeme, sama skutečnost, že Česká republika je předmětem arbitrážního řízení, že je tvrzeno, ať již pravdivě, či nepravdivě, že neochránila investice, poškozuje dobré jméno České republiky a že by se Česká republika měla arbitrážím vyhnout, jednat o mimosoudním řešení. To jeden z problémů, které shledáváme v činnosti Ministerstva financí, že nehledalo dostatečně tuto cestu, že řada představitelů ministerstva byla přesvědčena o tom, že arbitráž nelze prohrát, že budeme jednoznačnými vítězi, že se sporné řešení nehledalo tak intenzivně, jak by bylo zapotřebí.

Konaly se celkem dvě arbitráže v této věci. Takzvaná londýnská arbitráž, která na základě naprosto stejných důkazů, stejných svědků, stejných písemností jednoznačně rozhodla, že Česká republika nezpůsobila škodu společnosti CME, že sice také se provinila tím, že neochránila náležitě investice, které byly do této televize vloženy, ale že tak činila za souhlasu poškozené strany, že společnosti CME od počátku věděla, že není držitelem licence, že je jenom servisní organizací, že od začátku se podílela. Mohu ocitovat závěr arbitráže v Londýně, která řekla, že arbitrážní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí mediální rady přejít od přímé účasti kontrolované americkým občanem Lauderem ke smluvnímu vztahu pomocí vytvořené třetí osoby představovalo svévolné a diskriminační opatření. Opatření bylo diskriminační, protože poskytlo zahraniční investici méně příznivý režim než investici domácí.

Tady ovšem londýnská arbitráž odkazuje na léta 1993, kdy se udělovala licence televizi Nova, kdy si všichni uvědomujeme, a všichni, kteří si to pamatujete, víte, že právo na vysílání bylo svěřeno pěti fyzickým osobám, resp. společnosti CET 21, z nichž ani jeden nebyl finančně schopen zajistit vysílání televize. Že licence byla udělena společnosti, která zcela zjevně s ohledem na složení svých členů nebyla schopna finančně zajistit vysílání. Proto bylo nezbytné, aby se spojila se silným finančním partnerem. Tady je vytýkáno, že jsme neochránili investici tohoto partnera, který zajistil vysílání, tehdy společnosti CDC, která později podle názoru utrpěla škodu. Ale stejně tak londýnská arbitráž zdůrazňuje, že neexistuje jediný konkrétní důkaz o tom, že by se poškozená společnosti stavěla nebo protestovala proti těmto opatřením, tím méně že proti němu aktivně bojovala. Naopak z okolností vyplývá, že CDC okamžitě nenavrhla novou strukturu, v níž by byla smluvním partnerem, akcionářem. Ve skutečnosti zástupci CME bez výhrad toto opatření přijali na příštích šest let, dokud byla jejich společnost schopna provozovat společný podnik se ziskem.

Londýnská arbitráž jednoznačně řekla, že i když Česká republika příliš aktivně nevystupovala na ochranu investic amerického partnera, stalo se tak za jeho aktivní účasti, a že to tomuto partnerovi, společnosti CME, vyhovovalo tak dlouho, dokud z toho měl zisk. V okamžiku, kdy byl odstřihnut od vysílání, tak mu tato situace začala vadit.

Stockholmská arbitráž založila své rozhodnutí na dvou dokumentech, které - už jsem to říkal několikrát, zdůrazňuji to znovu - před žádným soudem vyspělého státu by jako důkaz nemohly sloužit. Především na tzv. zápisu z jednání rady z 2. 3. 1999 týkajícím se návštěvy Vladimíra Železného na radě, později na dopisu předsedy rady z 15. 3. 1999. Na této návštěvě měl údajně podle zápisu svědkyně Havlíkové Vladimír Železný tvrdit, že bude poškozovat amerického partnera, že bude způsobovat škodu a žádá od rady pomoc v této věci.

***