(9.40 hodin)
(pokračuje Bureš)
Bývá proto obvyklé, že zásadní slovo k takovému návrhu pronáší resortně příslušný ministr a člen vlády.
To, co řeknu, může být na první pohled neobvyklé, ale doufám, že vás přesvědčím, že to neobvyklé není, neboť ačkoliv nemám resort, tak mám ve vládě odpovědnost za to, že legislativní předlohy vlády budou mít přiměřenou kvalitu, a také, jde-li o tuto předlohu, věcně mám ve vládě za úkol koordinovat protidrogovou politiku vlády, takže z toho odvozuji opovážlivě jisté právo vyjádřit se k této problematice i věcně.
Kdyby zákon v této podobě, v jaké nyní o ní máte hlasovat, byl předestřen Legislativní radě vlády, tak jsem si jist, že Legislativní rada vlády by přijala jediné možné usnesení - že ho vrací zpátky předkladateli. Neumím si představit, ačkoliv jsem si velmi dobře vědom neblahého osudu této předlohy, která vláčena dlouhou dobu Poslaneckou sněmovnou, už vůbec nepřipomíná původní tvar, jsem si také velice dobře vědom naléhavosti řešení této problematiky a nezpochybňuji téměř nic z toho, co řekli předřečníci nejen na dnešním jednání, ale i dříve - ale uvádět v život dobré myšlenky touto cestou není prostě možné. Práva a povinnosti, tak jak by byly vymezeny tímto zákonem, jak vidím před sebou vlastní text vládního návrhu zákona a nejrůznějších pozměňovacích návrhů, by byly těžko přesně stanovitelné a velmi obtížně by se vymáhaly. Především jsem si zcela jist, že předloha by nenabízela jasnou filozofii řešení problematiky.
Protože není možné, abych jakkoliv neobvyklý návrh na vrácení předlohy předkladateli uplatnil, neboť se nacházíme ve třetím čtení, tak musím podpořit návrh na zamítnutí této předlohy, a to z jediného důvodu - aby vláda mohla, pamětliva výsledku debaty v Poslanecké sněmovně a i ve výborech, odpovídajícím způsobem připravit konzistentní dílo, dílo, o němž jsem si jist, že není možné, aby bylo připraveno snad ve znovu opakovaném druhém čtení, to už máme za sebou. A mohu slíbit Poslanecké sněmovně, že udělám všechno pro to, abych svými možnostmi pomohl paní ministryni, aby zpátky tento vládní návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně do konce května letošního roku.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní má slovo paní zpravodajka Talmanová, poté paní ministryně Emmerová, pan kolega Janeček a pan kolega Hovorka.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, dámy a pánové, ve svém závěrečném slovu zpravodaje budu díky panu ministru Burešovi mnohem stručnější, než jsem chtěla být, neboť mu za jeho slova děkuji. Podařilo se mu shrnout i můj dvouletý život zpravodaje s touto předlohou.
Data, která uvedl kolega Říha, jsou bezpochyby velice varující. Nejsme ale bohužel na semináři o nebezpečných dopadech kouření, ale ve třetím čtení sněmovního tisku 265, zákona, který má definovat opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákem, alkoholem a jinými návykovými látkami.
Jakkoliv byly počáteční úmysly předkladatele bezpochyby a bezesporu správné, tedy učinit něco, cokoliv, nějaký krok k omezení spotřeby alkoholu a tabáku u české populace, výsledek tomu opravdu bohužel neodpovídá. Navržená úprava je nedokonalá, ve své preventivní funkci zcela neúčinná a v dopadech pak téměř škodlivá.
Poznámka zpravodaje. Dámy a pánové, u málokteré předlohy tak jako u této naše fantazie opravdu neměla hranic ve dvou opakovaných druhých čteních v podávání pozměňovacích návrhů. Důkazem toho bude i návrh procedury, který než vám vysvětlím, a pokusím se pro něj získat eventuálně vaši podporu, bude trvat nejméně hodinu. Můžeme se dostat do velice paradoxní situace, a to takové, že na samotné zcela nedokonalé kostře tohoto návrhu zákona, kterou vyprázdníme našimi pozměňovacími návrhy, se posléze objeví takové paradoxy, a opravdu k takové kombinaci může dojít, že sice nebudeme moci kouřit na refýži, ovšem ve vlakové soupravě bude povinností provozovatele mít minimálně polovinu vagonů určených pro kuřáky, a podobně. Výsledkem projednávání tohoto zákona a eventuálně jeho schválení může být jedno jediné - a to velká ostuda nás všech.
Takže já vás jako zpravodaj prosím, nezneužívám svoje slovo zpravodaje k ovlivňování vás, ale je to opravdu výsledek dvouletého života s tímto zákonem a marné snahy, jak ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, tak v podvýboru, který se zabývá drogovou problematikou, tuto předlohu nějak napravit. Prosím vás, abychom se přiklonili k zamítnutí této předlohy a věřili slovům ministra Bureše, že dostojí svému slibu a společně s paní ministryní v horizontu, tak jak byl uveden, předloží zákon, který bude řešit podobnou problematiku, ovšem opravdu účinným a efektivním způsobem.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo paní ministryně Emmerová, poté pan kolega Janeček.
Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, ačkoliv jsem samozřejmě z titulu své funkce preferovala přijetí tohoto zákona, musím uznat, že jeho pojetí, tak jak ho pozměnily zejména různé pozměňovací návrhy i rozporného charakteru, nutí samozřejmě k zamyšlení, a chtěla bych v tomto případě respektovat doporučení pana ministra Bureše.
Jenom chci poděkovat panu kolegu Říhovi, že tady připomněl škodlivé účinky těchto látek, a že pokud zákon přijat nebude touto Sněmovnou, že i toto snad bude v uších posluchačů nejenom ve Sněmovně, ale i těch, kteří budou respektovat a poslouchat náš přenos.
Z těchto důvodů bych tedy chtěla - znovu opakuji - respektovat návrh pana ministra Bureše a předsedy Legislativní rady vlády a připojuji se k jeho závazku, že velmi brzy bude předložena předloha nová, pokud tato Sněmovna rozhodne o zamítnutí tohoto materiálu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní ministryně. Nyní má slovo pan poslanec Janeček, připraví se kolega Hovorka.
Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy a vážení pánové, musím říci, že jsem velmi dlouho čekal, jaké vyústění bude mít tento návrh zákona, a musím říci, že mě to nezklamalo. Ale deset let jsme v této místnosti bojovali o takovou jednoduchou věc, jako byl zákaz reklamy a tabákových výrobků, stále a stále jsme dostávali jiné a jiné legislativní a právní pohledy na tuto věc, i když osobně jsem přesvědčen, že v podstatě a v jádru tohoto problému nebyly problémy právní, ale problémy zájmových skupin. Já i dnes jsem slyšel v rozhlase, že tento návrh zákona bude zamítnut pro jeho ekonomické dopady.
Proto bych chtěl jednoznačně říci, že naše zdravotnictví vydává na léčení nemocí způsobených kouřením přes třicet miliard korun ročně. Čili zákaz a omezení kouření je jednoznačně dobrý byznys pro tento stát. Chtěl bych také říci, a to je sociální otázka, že nejvíce na tuto nemoc trpí sociálně slabí, kteří vydávají, vážení kolegové, na nákup cigaret kolem 40 miliard korun ročně. To je více, než činí dávky sociální podpory, abychom si to uvědomili.
Pan ministr Bureš řekl, že návrh je nedokonalý. Já s tím souhlasím. Myslím si, že žádný návrh, který zde prošel, nemůžeme označit jako naprosto dokonalý, a víme, že i u tzv. relativně dokonalých návrhů jsou různá stanoviska různých právníků. Ale to jádro, které je v tom, je naplnění článku 31 Listiny, které říká: Každý občan tohoto státu má právo na ochranu zdraví. A my, patnáct let po revoluci, jsme tento článek listiny nenaplnili. A to je přece hanba. To je ostuda, jestliže tak závažnou věc, s tak hroznými dopady, přitom ekonomicky výhodnou, nejsme schopni prosadit jenom kvůli tomu, že se některé skupiny obávají, že by na tom ekonomicky tratily.
***