(17.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Speciální část novely se zabývá tzv. preventivní výchovnou péčí. Určitě se shodneme na tom, že je to věc důležitá a potřebná, jen si nejsem jist, zda se jí má zabývat resort školství a školská zařízení.
Vážené dámy a pánové, stojí za to se zamyslet také nad tím, co vlastně vláda navrhuje. Celý systém má fungovat tak, že stačí přání rodiče, a resort školství, který zřejmě neví, co s penězi, zařídí za víceméně symbolickou úhradu ceny stravování a ubytování, ambulantní nebo terapeutickou péči, případně i dlouhodobý internátní výchovný pobyt jakéhokoli dítěte. K tomuto účelu pak mají být ve školských zařízeních budovány příslušné kapacity, včetně kapacit personálních.
Novelou je požadován dvouletý odklad změn, které podle původního znění zákona mají vliv na zvýšení počtu zaměstnanců, na nutnost pořízení vybavení, případně na provedení nutných stavebních úprav stávajících školských zařízení. Důvodem odkladu jsou údajně povodně, které odčerpaly potřebné prostředky. Potom ale nerozumím tvrzení důvodové zprávy, že dopady do rozpočtu budou nulové. Pokud ony změny nemají žádné rozpočtové dopady, potom argumentace o povodních není na místě. Ona údajně nulová částka peněz již dávno mohla být investována a původní předpoklad zákona již dávno mohl být naplněn. Ono to asi bude zřejmě s těmi penězi jinak. A tak namísto mlžení o nulových dopadech do rozpočtu by bylo korektní skutečné náklady vyčíslit, uvést zdroje potřebných peněz a harmonogram zafinancování předpokládaných změn.
Jako důležitý důvod projednávané novelizace jsou podle důvodové zprávy legislativně technické úpravy textu. Na jedné straně opravdu navrhované změny odstraňují některé formulační i věcné nedostatky a důsledky původní nedobré práce ministerstva. Současně však jsou do textu zákona vnášeny jiné zmatky. Tak například je nově požadováno, aby o podílu rodičů na úhradě příspěvků za poskytovanou péči rozhodl ředitel příslušného školského zařízení. Přitom na jiném místě zákona se říká, že se rodiče na úhradě podílejí rovným dílem. Ještě o kus dál se dočteme, že "rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vždy také rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dítěti". Moje otázka na paní ministryni prostřednictvím předsedajícího zní: Co tedy platí? Rozhoduje ředitel, nebo rozhoduje soud?
Jako jedna z klíčových pozitivních změn je uváděna možnost oddělení umístění dětí s tzv. ústavní výchovou a dětí s tzv. ochrannou výchovou. Jde jistě o dobrý a logický požadavek, aby výchovně bezproblémové děti z nefunkčních rodin nebo děti osiřelé, když už je není možné svěřit do péče náhradní rodiny, nebyly do ústavů umisťovány společně s dětskými kriminálními delikventy. Je pravdou, že novela podmínky umisťování dětí podle charakteru rozhodnutí soudu vymezuje přesněji než to původní znění zákona. Nicméně podle této novelizované verze textu k žádoucímu oddělení výchovy a ochrany sice dojít může, ale také nemusí. Vše bude - jak jinak - záležet nikoliv na posouzení soudu nebo orgánů péče o dítě, ale na posouzení ředitele příslušného diagnostického ústavu nebo ředitele zařízení.
Při studování tisku 822 jsem speciálně hledal to, jak se ministerstvo hodlá vypořádat s problematikou ochranné výchovy zvláště vážných dětských delikventů. Před časem byly ze všech stran probírány kauzy dětských vrahů a nemožnost školských zařízení zajistit, abych z nich opakovaně a celkem běžně neutíkali a nepáchali zločiny. Tehdy paní ministryně školství slibovala, že zřídí speciální zařízení se zvláštním režimem. Hledal jsem tedy, jak se s tímto jistě nelehkým problémem ministerstvo vypořádalo. Konstatuji, že se s ním nevypořádalo vůbec nijak. Nejspíš ministerstvo vyčerpalo vypouštěním mediálních bublin a na řešení slíbeného už asi nezbývaly síly.
To jediné, co v této věci novela přináší, je možnost instalace mříží a kamerových systémů tam, kde jsou umístěny děti s ochrannou výchovou, tedy v podstatě ve všech zařízeních s výjimkou dětských domovů. Ani náznak toho, že by se ministerstvo chystalo vyčlenit některá zařízení výlučně pro velmi omezený počet dětí s nařízenou ochrannou výchovou. A už vůbec ne náznak toho, že některá zařízení budou speciálně vybavena pro pobyt zvláště závažných dětských delikventů. Namísto toho mají být budovány mříže a kamery i tam, kde vedle dětí s nařízenou ochrannou výchovou jsou i ty, kterým byla uložena jen výchova ústavní. A to už nemluvě o tom, že kamery mají být možné i v tzv. oddělené místnosti, které se dříve říkalo samotka, tedy tam, kde před kamerou v podstatě není vůbec žádného úniku.
Chápu, že tato problematika je složitá, není to jednoduché a vyžaduje to komplexní koncepční řešení. Ale od toho snad ministerstvo je, aby podobná koncepční řešení hledalo, umělo svou představu promítnout do podoby zákona a posléze ji realizovat. V tomto případě se tak evidentně nestalo a to, co bylo mediálně slibováno, bohužel nebylo splněno.
Ještě jeden zvláštní aspekt této novelizace stojí za zmínku. Je jím skutečnost, že přijetím této novely má být nepřímo novelizován tzv. nový školský zákon, tedy norma, která platí něco přes jeden měsíc a jeden týden. Navíc má být novelizována v oblasti práce nejcitlivější, totiž v pasáži pojednávající o financování škol a školských zařízení. Toto je také jakýsi příklad či demonstrace toho, jak tato vláda zapleveluje náš právní řád a předkládá tak nepřipravené zákony, které už v době svého schvalování vyžadují novelizaci. V takto vzniklé právní houštině se nezřídka nevyznají ani právníci, natožpak občané.
Problémových částí obsahuje původní text návrhu zákona samozřejmě víc. Například anomálii, kdy o umístění dětí do krajského zařízení rozhoduje ředitel ministerského diagnostického ústavu. To má samozřejmě i nezanedbatelné ekonomické konsekvence. Vládní návrh tak umožňuje, aby úředníci Ministerstva školství, případně ředitelé ministerstvem zřízených ústavů vstupovali svými rozhodnutími do zřizovatelských pravomocí krajů a ovlivňovali čerpání krajských rozpočtů.
Trvajícím problémem jsou i pojmy, které nejsou přesně definovány a umožňují velmi různý a velmi rozmanitý výklad. Například plný harmonický rozvoj, plné přímé zaopatření, dodržovat kázeň, plnit příkazy a pokyny zaměstnanců apod. Jak se ale bude posléze posuzovat, zda rozvoj dítěte nebo jeho zaopatření je dostatečné plné, více nebo méně přímé či harmonické, co všechno může být posuzováno jako kázeň či nekázeň, zda opravdu má být dítě povinno splnit jakýkoli pokyn jakéhokoli zaměstnance zařízení? To všechno jsou věci, na které zákon totiž nedává jednoznačnou odpověď. Možná by stálo za to, aby nám tyto pojmy předkladatel novely vysvětlil. Proto si rád poslechnu paní ministryni v jejím slově, co to znamená plný harmonický rozvoj, co je to dodržování kázně, popř. plnit příkazy a pokyny zaměstnanců.
Zabývat se však v tomto okamžiku detaily zákona nemá příliš vážný smysl. Konstatuji, že předmětný zákon i podoba návrhu jeho novelizace jsou tradičně nekoncepční a plné vnitřních rozporů. Ostatně jak jinak, když úvahu o koncepčním řešení problematiky se podle důvodové zprávy ministerstvo ještě nestihlo zabývat.
Přesto nebudu navrhovat zamítnutí této novely. Alespoň dočasně, do doby, než ministerstvo slíbené koncepční řešení představí, může po zapracování některých změn sloužit. Doufám, že se paní ministryně poučí alespoň v tomto případě a nebude chtít protlačit navrhovanou novelu zákona rozdílem jednoho hlasu ve Sněmovně. Rád bych věřil, že bude hledat společná řešení této velmi závažné a významné problematiky, a to nejen s řediteli vybraných výchovných zařízení, ale také s kraji, kterých se financování a řízení podobných zařízení významně týká. A také v neposlední řadě i s opozicí v Poslanecké sněmovně.
V té souvislosti považuji za důležité, aby společně s připravenými pozměňovacími návrhy mohla být eliminována alespoň ta nejzákladnější, zejména ekonomická rizika předloženého textu.
***