(12.50 hodin)
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedající, vážené a milé dámy, vážení pánové, já vím, že většina z vás určitě zná onu slavnou komedii, která se jmenuje Trampoty oficiála Tříšky, z roku 1947.Tam je velmi zajímavá scéna, že on rodině u nedělního oběda vždycky vykládá historky a ta rodina za sebou si ukazuje, pokolikáté to slyšela. Říkám to proto, že mnozí z vás jistě mají pocit, že když tady vystupuje ministr kultury Pavel Dostál na obhajobu České televize, že na sebe budete dělat tyto posunky. Prosím promiňte, já budu velice stručný.
Své vystoupení bych zaměřil na to, že tento problém - a vítám jak příspěvek paní místopředsedkyně, tak příspěvek paní poslankyně Levé - opravdu má dvě roviny. První rovina je ona ekonomická situace televize, o které paní místopředsedkyně Němcová řekla, a uznala, že se zlepšila. Ano, po osmi letech měla loni a letos bude mít Česká televize vyrovnaný rozpočet, po osmi letech se Česká televize dostala do černých čísel. Ovšem tento trend, který si tak pochvaluje paní místopředsedkyně Němcová, má bohužel i své negativní výsledky. Mohu vám zcela odpovědně říci, že Česká televize v současné době kvůli tomuto trendu výrobu uměleckých, dokumentárních pořadů a dalších veřejnoprávních pořadů snížila v podstatě na třetinu. Spočítejte si, když dokumentární filmy v České televizi se točily v množství asi 50 filmů, kolik se nyní točí. Uznejte prosím, že velké projekty dokumentárních filmů kvůli tomuto trendu a nedostatku financí, ty velké projekty, které mají divácký zájem, odešly do privátních televizí, kvůli tomu, že my jsme prostě nebyli schopni České televizi pomoci. Úplně děsná je situace v dětském vysílání. Tam - nevím, jestli je to čtvrtina nebo pětina - se nedělá skoro nic. Kdyby tento trend pokračoval, tedy trend, že bychom nezvýšili poplatky, tak samozřejmě se to projeví na kvalitě. To je jedna věc, to si uvědomme.
Druhá věc je, že mnohé z nás samozřejmě, aniž by to veřejně přiznali, i když nepřímo to pan poslanec Křeček nyní řekl, prostě iritují publicistické a zpravodajské pořady. Je to pravda, mě také někdy iritují. Leč já se domnívám, že když Česká televize má 24 hodin vysílání a publicistika a zpravodajství dělá opravdu asi necelých 11 %, že bychom se nad tím měli zamyslet, že by se toto mělo řešit jinak - prostřednictvím rad, stížnostmi atd. Myslím si, že bychom měli být povzneseni nad to, že nám Česká televize občas ublíží, a to někdy - ano, uznávám - docela schválně. Myslím si, že ten pocit je oprávněný, ale neměl by být tím hlavním pocitem při rozhodování o poplatcích.
Na závěr řeknu panu doktoru Křečkovi, právníkovi, jednu záležitost. Mluvil zde o pořadu Bez obalu, který zadává Česká televize soukromé firmě. Myslím si, že jako právník by měl vědět, že Česká televize ze zákona je povinna 25 % původní tvorby zadávat nezávislým firmám. To plní v oblasti dokumentů, v oblasti publicistiky je to myslím jenom tento pořad. Ale v okamžiku, kdy České televizi řekneme: tomuto nesmíte tyto peníze dávat nebo tento pořad nevysílejte, nejsme politici, ale jsme cenzoři. A už vůbec si nemyslím, že bychom v této souvislosti měli vycházet z onoho Haškova slavného výroku "zabili jste mi strejčka" atd. Prosím, buďte v této souvislosti tolerantní. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Skopal.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěl poděkovat jak paní místopředsedkyni Němcové, tak paní poslankyni Levé. Myslím, že tam určitý pokrok v názorech na přístup ke koncesionářským poplatkům je. Myslím, že jsme schopni se dohodnout, a doopravdy, jak tady řekl pan ministr Dostál, nezaměřujme se jenom na zpravodajství. Musíme vidět i původní českou tvorbu. Já také nejsem vždy spokojen se zpravodajstvím a mám k tomu velké připomínky, ale tato Sněmovna volí členy Rady České televize a myslím si, že by se s těmito členy mělo více pracovat. To, že jsou jakoby nezávislí, neznamená, že s nimi nemá být vedena diskuse a nemá se poukazovat na chyby, které Česká televize dělá, a já také vím, že ty chyby jsou, a je potřeba na ně ve zpravodajství upozorňovat. Pan ministr Dostál i včera při diskusi, kdy jsme diskutovali o kontroverzním tématu byt pana premiéra, zcela jasně řekl, že máme určité chyby nejen v tiskovém zákoně, ale možnosti obrany proti ne vždy férovému způsobu vystupování jak novinářů, ale někdy i redaktorů ať už v České televize, ale i v komerčních televizích. A to je zase naše záležitost, abychom se tím zabývali v patřičných zákonech a udělali tam takové změny, aby k tomu nedocházelo nebo aby přiměřená ochrana nás, ale nejenom nás, ale i občanů, byla možná.V tom vidím určitý možný pokrok.
Rovněž bych chtěl říci, že tímto zákonem o koncesionářských poplatcích, který má další dopady - je to otázka reklamy, otázka výběru, protože abychom nezvýšili koncesionářský poplatek a ono to začalo o to méně lidí platit a ti, kteří jsou poctiví, dopláceli na ty, kteří jsou nepoctiví, a že se tím zabýváme myslím už roky, to není otázka krátkého časového období. Já tady dopředu říkám, že požádám u obou zákonů o zkrácení projednávání na třicet dnů, protože je to potřebné a myslím, že zabývat se tím zas roky by nebylo účelné a správné a hodné této Sněmovny a že bychom se tím měli zabývat rychle, protože doopravdy, jak tady bylo řečeno, zaměřme se na to, že tady není jenom zpravodajství. Já nevím, jestli je to těch 11 nebo 12 procent, ale tady je hlavně původní česká tvorba a to je pro nás to podstatné a důležité a tím bychom se měli zabývat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo paní poslankyně Šedivá. Pak se přihlásil pan ministr Svoboda, registruji další přihlášky.
Poslankyně Hana Šedivá: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já tady mám pár argumentů, které se nevešly jak do zákona, tak do důvodové zprávy, tak bych se pokusila vás s nimi seznámit.
Při projednávání tohoto zákona nejde jen o zvýšení televizního poplatku, protože to by samo o sobě bylo nesystémové. Jde především o to, aby televizní poplatek platili ti, jimž to zákon ukládá. V České republice je podle údajů Asociace televizních organizací více než 3,7 mil. domácností vybavených nejméně jedním televizorem, ale registrováno je pouze 3,2 mil. domácností. Přitom jsou v počtu registrovaných zahrnuty i domácnosti od poplatku zákonem osvobozené. To znamená, že kolem 0,5 mil. domácností poplatky neplatí. V případě rozhlasu je tento nepoměr ještě vyšší. Návrh nového zákona o rozhlasových a televizních poplatcích tedy směřuje především k tomu, aby poplatky platili všichni, kteří od této platby nejsou ze zákona osvobozeni.
Další argument. Televizní poplatek byl za celou dobu existence samostatné České republiky zvýšen pouze jednou, v červenci 1997, a to z 50 na 75 Kč. Předtím to bylo naposledy v dubnu 1991. Toto zvýšení ani zdaleka nekompenzovalo inflaci let 1991 až 1997. Vzhledem k tomu dnes platíme druhý nejnižší televizní poplatek v Evropě hned po Rumunsku. V Rumunsku je však 6,7 mil. domácností, a proto má i rumunská veřejnoprávní televize vyšší výnosy z televizních poplatků než Česká televize.
***