(12.40 hodin)
(pokračuje Levá)
Rezervy byly vyčerpány. Jak tedy dál? Vstupujeme v souladu s Evropou do období přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání. Půjde o finančně náročný krok. Nejjednodušším, ale ne nejšťastnějším řešením, jak finance zajistit, je předložený návrh zvýšení koncesionářských poplatků. Každý z poslanců se pohybuje mezi svými voliči. Já stejně jako vy slyším různé reakce. Naši voliči odmítají navyšování poplatků ze dvou důvodů. Vysílání se jim nezdá dostatečně vyvážené a objektivní a pak poukazují na neschopnost státu při postupu vůči neplatičům. Proto bych byla ráda, kdyby zvýšení poplatků bylo až tím nejzazším řešením. Nejsme schopni najít jiné?
Proč jsme nedokázali začlenit do státního rozpočtu položky na digitalizaci archivů! Ne podle mého návrhu, ale na základě seriózní studie. Archivy České televize a Českého rozhlasu lze považovat bez nadsázky za národní bohatství. Proč tedy finanční odpovědnost padá jen na veřejnoprávní média! Proč nedokážeme kompenzovat ztráty České televize a Českého rozhlasu, které jim vznikají respektováním zákona? Zákon stanoví, že lidé s příjmy nižšími než 1,4 životního minima a další skupiny jsou od placení koncesionářských poplatků osvobozeni. Souhlasím s osvobozením domácností s nízkými příjmy, ale zároveň vnímám dopad do rozpočtu České televize a Českého rozhlasu jako poškozující. Proto žádám Ministerstvo financí - momentálně tu není, ale doufám, že se to dozví - aby s ohledem na možnosti státu připravilo na jednání našeho výboru návrh, který by tuto problematiku řešil. Peníze z rozpočtu nebudou darem České televizi nebo rozhlasu, nýbrž kompenzací v rámci solidarity všech daňových poplatníků. Úmyslně říkám všech, neboť jsme svědky, že veřejnoprávní média musí vyvíjet neúměrnou snahu, aby zmenšila množinu neplatičů. Jejich možnosti jsou omezené. Zákon by jim měl účinně pomoci. A to máme ve svých rukou právě my a právě teď.
Velmi jednoduchým řešením by bylo zvýšení procenta reklamy v České televizi, jenomže ani pro komerční média nebude přechod na digitální vysílání procházkou růžovým sadem. A my musíme respektovat také jejich diváky a posluchače.
Dámy a pánové, zapomeňme a povznesme se nad osobní zkušenosti s médii, odpusťme aroganci některým moderátorům. Mysleme na to, že ekonomicky silná veřejnoprávní média jsou součástí každé demokratické společnosti. Můj příspěvek pak chápejte jako střípek do mozaiky návrhů k projednávání zákona o poplatcích.
Pokud bude navrženo zamítnutí zákona, nepodpoříme zamítnutí. Chceme jednat, hledat a najít cestu k řešení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Kolegové a kolegyně já se velice rád povznesu nad osobní zkušenosti, ale dovolím si vyjádřit názor, že veřejnoprávní televize, která má dost peněz na to, aby soukromé firmě platila takový pořad, jako je nedělní pořad Bez obalu, tak má peněz dostatek a těžko si může na nedostatek peněz naříkat. (Veselost v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo paní kolegyně Němcová. Připraví se pan ministr Dostál, poté pan kolega Skopal a další. Takže uvidíme, jestli zvládneme hlasování ještě před polední přestávkou.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, já přicházím jenom s takovým velmi stručným komentářem, který se pokusí shrnout rozpravu, kterou zde už vedeme opravdu velmi dlouho. Ráda bych vám připomněla několik skutečností.
První věcí je to, že někdy bývá Občanská demokratická strana označována jako ta, která si nepřeje, aby v České republice existoval duální systém, tedy aby zde mohla fungovat za stejných a slušných podmínek jak veřejnoprávní média - tím myslím i Českou televizi a Český rozhlas - tak také média soukromá. Nechceme preferovat ani jedny, ani druhé. To považuji v tuto chvíli za důležité zmínit, i když jsem tak činila i při minulých svých vystoupeních, ale mám dojem, že interpretace této naší pozice bývá někdy záměrně posouvána jinam.
Druhá věc, a o tom jsme zde mluvili také mnohokrát, je, když zúžíme svůj dnešní pohled pouze na média veřejnoprávní služby, jak tato služba má vypadat a jakou cenu pro příjemce, tedy pro občana má mít. I o tom jsme zde vedli již řadu sporů, a pokud jsme se dostali mimo rámec striktně rozumový do pozic spíše pocitových, tak vždycky ta debata byla velmi vzrušená.
Já bych chtěla připomenout to, co už zde zaznělo nebo co si každý z vás jistě uvědomil. Všichni jsme dostali přehled toho, jak hospodařila Česká televize, přehled, který hovoří o jejích ekonomických parametrech až do konce roku 2004. Já si ne úplně přesně, ale myslím, že poměrně přesně vzpomínám na to, když jsem vystupovala v Poslanecké sněmovně právě k této otázce hospodaření České televize, a mám dojem, že to, co jsme říkali před dvěma lety, před rokem a půl, mělo svůj reálný základ. Nakonec tato čísla obsažená v této zprávě to potvrzují.
V době, kdy jsme říkali, že máme pochybnosti o tom, že Česká televize hospodaří rozumně, že hospodaří hospodárně, tyto pochybnosti byly realitou, a prokázala je tato čísla, protože se ukazuje, že Česká televize našla rezervy, nalezla jiný systém hospodaření a obrátila tam trendy, které jsme velmi výrazně kritizovali a velmi jsme s nimi nesouhlasili. Byly to trendy, které nám neumožňovaly v žádném případě pokusit se zvyšovat jakýkoli koncesionářský poplatek bez toho, že by tyto ekonomické vazby byly alespoň narovnány na úroveň, kterou my považujeme za slušnou. Mám dojem, že teď máme v ruce podklady, které hovoří o tom, že tento tlak, který Občanská demokratická strana vyvíjela, byl tlakem správným a byl tlakem úspěšným.
Je pravda, že jsme teď trochu v pozici, která rozhodně není snadná, protože ta mediální mapa, tak jak existovala donedávna, se bude velmi výrazně měnit. Vlastně už se měnit počala. A to nástupem digitální techniky. Je zároveň pravda, že bychom potřebovali zákon, a vláda bohužel nesplnila to, k čemu se zavázala, že předloží kvalitní normu, která by přesně definovala, za jakých podmínek bude probíhat v České republice přechod na tento digitální systém, tak aby nevznikly žádné pochybnosti o tom, jaké správní kroky byly učiněny. Bohužel tuto normu k dispozici nemáme a nyní, tak jak se říká, jsme trošku postaveni do pozice, kdy budeme v jakémkoli dalším kroku nad touto normou - nad tou normou, která je zde předložena, i nad normami, které přijdou, jako Parlament postaveni do trošku nevýhodné pozice, protože budeme vařit z vody.
Nicméně si myslím, že je doba na to, abychom vyzvali vládu, aby do té diskuse, která je nyní otevřena nad dvěma předloženými zákony, nám připravila ujištění o tom, že veškeré kroky, které podniká směrem k digitalizaci, budou kroky, které nebudou navozovat další spory. Například spory, které už se nyní objevují, mezi kompetencemi Českého telekomunikačního úřadu, mezi kompetencemi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd. Tedy věci, které nám můžou v budoucnosti opět přivodit velké problémy v případě, že se prokáže, že tyto správní orgány státu učinily chybu.
Já si myslím, že ta debata nad těmi zákony má smysl. Pokud budou propuštěny do druhého čtení, v žádném případě to pro nás neznamená, že se zavazujeme k nějakému automatickému schválení návrhů, které jsou před námi, ale ta debata právě s ohledem na to, že se zcela mění mediální prostor, je velmi nutná a ODS se na ní bude podílet.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Slovo má pan ministr Dostál, po něm pan kolega Skopal a paní kolegyně Šedivá.
***