(10.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Řekl bych, že tohle jsou problémy šíře určení subjektů.
Třetí problém, který vidím, je v § 3, a to je zase ono naprosto neurčité a naprosto nezachytitelné a bez možnosti zjistit, kdo to bude rozhodovat, povinnost přijmout pozitivní opatření - v tomto případě jenom z důvodu nepříznivého zdravotního stavu - k přístupu k pracovní činnosti, odborného vzdělávání, využití služeb určených veřejnosti nebo další.
Vezmeme-li si zejména v úvahu odstavce 2 a 3 a vezmeme-li si v úvahu i § 4 odst. 1, kde nepříznivým zdravotním stavem se myslí také přítomnost mikroorganismů, organismů nebo jiných cizorodých předmětů v těle, jež způsobují nebo mohou způsobit chronickou nemoc, čímž jsou zde nepochybně myšleny americké výmysly na ochranu nemocných AIDS, ale tak jak je toto definováno, je to každá chřipka. A já nevím, jaké mají a budou povinni přijmout zaměstnavatelé na pracovišti úpravy, aby dotyčný nemocný chřipkou tam mohl chodit a asi byl izolován od svého okolí, měl tepleji, měl teplý čaj nebo něco podobného. Nemůžeme přece psát zákony, o kterých nevíme, co budou znamenat.
Toto jsou řekl bych zásadní výtky, které mám a které pokládám za velice nebezpečné. A proto budu doporučovat, abychom tento návrh zákona zamítli, protože toto se nedá přepracovat. To není norma, která by něco určovala a byla přepracovatelná, a mohli jsme se přít, jestli tam ještě mají být zařazeni lidé jiné sexuální identity, nebo nemají být zařazeni lidé jiné sexuální identity, jestli ještě máme mít opatření v restauracích, nebo nemáme. Obecnost této normy, její bezobsažnost a nezachytitelnost toho, co stanoví, způsobuje, že ji můžeme přijmout jako možná deklaraci Poslanecké sněmovny. V okamžiku, kdy ji přijmeme jako zákon, nikdo nebude vědět, čím se má řídit.
A poslední výtka, kterou bych měl, je k návrhu zákona souvisejícího, kde pan ministr citoval, že se má měnit asi 60 návrhů zákonů, což já si tedy nemyslím, tam dochází ke změně asi jenom devíti. Ale dochází k jednomu podstatnému přesunu v občanském soudním řádu, kde dosavadní ustanovení, která jsem já sám o sobě pokládal za chybná už ve stávající podobě, že diskriminace v zaměstnání a v přístupu k povolání byla pokládána za automaticky prokázanou a důkazní břemeno leželo na zaměstnavateli, se nyní rozšiřuje i na některé další věci, jako organizace zaměstnanců nebo zaměstnavatelů, členství v profesních sdruženích a zejména přístupu k povolání. Jestli bylo dejme tomu ještě zdůvodnitelné, že v zaměstnání, kde člověk nějakou dobu existuje, žije, je nějakým způsobem znám, mohou i ty ne přímo viditelné rysy, které mohou způsobovat diskriminaci, kde asi každý rozumí, že na první pohled poznám, jestli je někdo muž nebo žena, ve většině případů, aspoň v části případů, a že mohu na základě toho svým rozhodnutím ho diskriminovat. Na první pohled poznám, jestli je někdo indián nebo běloch a mohu ho na základě toho diskriminovat. Otázky víry, politické příslušnosti, sexuální identifikace a řadu dalších samozřejmě nemám šanci tímto způsobem poznat, a zejména když toho člověka vidím na jednom pohovoru. A absolutně mi není jasné, proč se v těchto případech přenáší opět důkazní povinnost jakoby na potenciálního zaměstnavatele, který tuto informaci nemá, a nevím, jak bude dokazovat, že tu informaci neměl, a dokonce ani mít nemohl.
Toto jsou zásadní výhrady, které mám, a na rozdíl od paní kolegyně Rujbrové se domnívám, že stávající ochrana je dostatečná, že její rozšiřování nás vede velmi nešťastným směrem a že tento návrh zákona je zcela nepoužitelný.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bendovi. Nyní bude hovořit paní poslankyně Taťána Fischerová, připraví se paní poslankyně Květoslava Čelišová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Chtěla bych říci několik slov na podporu tohoto zákona a uvést několik argumentů, proč je důležitý.
Moderní svět je složitý a staví před nás nové úkoly. Ať chceme nebo nechceme, se starými postoji a zákony, které z nich vyplývají, už nevystačíme. Dnes již nediskutujeme o tématu oprávněnosti rovného postavení pohlaví, ras nebo náboženské orientace, ale zavádíme je do praxe, a tedy i do zákonů.
Tento zákon přináší nové definice termínů, které dosud v našem právním řádu chybějí, jiné definice sjednocuje, ale zejména přináší jednotnou úpravu pro všechny oblasti.
Uznávám argumenty Marka Bendy, že bychom neměli každý nárok ukotvovat v zákoně. Jenomže už Lao-c´ kdysi řekl, že tam, kde vládne mravnost, není třeba zákonů. Bohužel, v našem světě je třeba zákonů, protože automaticky se rovná práva nerodí a bohužel ani nedodržují. Bohužel.
Nechci teď diskutovat o jednotlivých ustanoveních zákona, ale zastavit se u otázky svěření výkonu agendy úřadu ochránce práv. Každý, kdo sledoval vznik zákona, ví, že probíhala diskuse o tom, zda má být založena nová instituce - Centrum ochrany před diskriminací, anebo zda má být tato agenda svěřena právě úřadu ochránce práv. Většina nezávislých odborníků se domnívala, že má vzniknout nová instituce. Návrh zákona přisuzuje tuto agendu úřadu ochránce práv. V důvodové zprávě nalezneme téměř dvě stránky argumentů, proč tento úřad pro to není vhodný, aby mu v jejím závěru nová agenda bez odůvodnění připadla. Bylo by možné se domnívat, že rozhodly důvody ekonomické, ale i ty kupodivu důvodová zpráva vyvrací, když konstatuje, "rozdíl v nákladnosti mezi vytvořením nové instituce a rozšířením působnosti ochránce je pouze hypotetický", a že úřad ochránce práv má v současnosti naplněnou personální i stavebně technickou kapacitu.
To je tedy otázka, která mě napadá v souvislosti s projednáváním tohoto jinak jednoznačně přínosného zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Fischerové.
Dámy a pánové, mám velkou radost, že mezi námi mohu přivítat vzácnou návštěvu, oficiální návštěvu předsedy Nejvyšší rady Ukrajiny pana Volodymyra Lytvyna s doprovodem. Vážení přátelé, pěkně vás vítáme. (Poslanci povstávají a vítají ukrajinskou návštěvu dlouhotrvajícím potleskem.) Přejeme této návštěvě i celé Ukrajině jen vše dobré.
Budeme pokračovat v naší rozpravě. Jako další vystoupí paní poslankyně Květoslava Čelišová, poté pan poslanec Petr Bratský.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Přiznám se vám, že vstup do této problematiky pro mě není vůbec jednoduchý, zvlášť když opět cítím z jedné části politického spektra v naší Sněmovně neochotu vnímat realitu života v naší zemi. Nezlobte se na mě, podobný pocit jsem měla při ustanovování nebo volbě stálé parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitosti. Mám pocit, jako kdybychom nežili ve stejné zemi. Mám pocit, jako kdybychom nepatřili do jedné země a do společenství Evropské unie, do kterého jsme vstoupili. A tady bych asi odstartovala své vystoupení k celé problematice.
***