(15.00 hodin)
(pokračuje Krajíček)
(Velký hluk v sále.) Vláda se také ozdobila přívlastkem "evropská" a velká většina předkládaných návrhů zákonů je odůvodňována požadavky Evropské unie. Tato problematika však není právem Evropských společenství upravena a nelze najít obdobnou úpravu ani v jednotlivých členských zemích Evropské unie.
V minulém týdnu Evropská komise provedla hodnocení takzvané lisabonské strategie, v níž si dala za cíl, že se do roku 2010 stane nejdynamičtějším a nejkonkurenceschopnějším prostorem na světě. Nám starším to něco připomíná a víme, jak to dopadlo. Od tohoto záměru se Evropská komise odklonila a doporučuje členským zemím, aby daly přednost oživení ekonomického růstu před sociálním zákonodárstvím a ochranou životního prostředí. Jedině tak totiž bude Evropa podle komisařů schopna čelit mezinárodní konkurenci, stárnutí populace a dát práci milionům nezaměstnaných. Šéf Evropské komise José Barroso řekl, že unie potřebuje méně regulace.
Ekonomické zaostávání Evropské unie přímo souvisí s politickým a institucionálním rámcem, který je v Evropě vytvářen pro podnikání. Výsledky tohoto přístupu jsou známy a projevují se v zaostávání produktivity, vysoké nezaměstnanosti, nepružných trzích práce, přebujelých sociálních systémech a v rostoucí napjatosti veřejných rozpočtů. Důvodem, proč se nedaří tyto problémy překonávat, je všeobecný odpor k zásadnějším reformám, které by se nutně dotkly pracovních trhů a sociálních systémů. Z tohoto pohledu zákon o zaměstnanosti ani jeho právě projednávaná novela není v souladu se směřováním Evropské unie. Tento zákon se opět tváří papežštěji než papež a problémy zaměstnanosti neřeší. Právě naopak.
Jak zákon 435 o zaměstnanosti mohl přispět k nezaměstnanosti za poměrně krátkou dobu své účinnosti? Ze statistik se dozvíme, že v loňském roce přerušilo své podnikání 190 000 lidí a dalších 55 000 svoji živnost zrušilo úplně. Dočasně nebo zcela tedy v loňském roce přestal podnikat každý desátý podnikatel a -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče, dostávám tady dokonce - a děkuji za to - avízo z pléna, abych upozornila všechny naše kolegy, že někteří z nás nevěnují dostatečnou pozornost tomu, co pan poslanec nyní říká. A je zde velká část těch, kteří chtějí jeho argumenty slyšet, tak jim to prosím umožněme.
Poslanec Miroslav Krajíček: Dočasně nebo zcela tedy v loňském roce přestal podnikat každý desátý podnikatel. Podnikání v loňském roce opustilo téměř dvakrát více lidí než v roce 2003 a třikrát více než v roce 2000. Důvodů je jistě více, ale zástupci podnikatelské veřejnosti uvádějí, že se jim neustále zhoršují podmínky pro podnikání. Mají na mysli zvyšování regulace a zatížení práce v zaměstnaneckém poměru.
Navrhovaná úprava § 13 je možná dobře míněnou snahou, ale formulace zejména odstavce 4 není v takové dikci, aby byl jeho výklad jednoznačný. Na situaci, kdy se pokoušeli úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí i samotný pan ministr tuto záležitost vysvětlit podnikatelské veřejnosti, si jistě dobře pamatujeme. Situace, kdy budou úředníci rozhodovat svým subjektivním pohledem, zda se jedná o skutečně obchodní vztah, a nikoli zastřený pracovněprávní vztah, je zcela nepřijatelná. Také dikce zastřený pracovněprávní vztah je odbornou veřejností vykládána velmi různě a velmi nejednoznačně.
Vážené kolegyně a kolegové, i přes výhrady, které k tomuto návrhu zákona o zaměstnanosti mám, nenavrhuji jeho zamítnutí. Ale mám za to, že zákon, který takovou měrou zkomplikoval situaci v mnoha firmách a desetitisícům živnostníků, hrozí podnikatelům velmi vysokými sankcemi, aniž obsahuje přesný výklad pojmů, je nezbytné projednat na půdě parlamentu a nalézt takové znění, které zabezpečí podnikatelům aspoň právní jistotu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní dalšího písemně přihlášeného do této rozpravy a tím je pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím své kolegy, aby upozornili, pokud je někde v kuloárech pan poslanec Pospíšil, že právě jej vyzývám k tomu, aby se nyní v obecné rozpravě ujal slova.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, po brilantním rozboru svých kolegů pouze doplním několik postřehů právního puristy, to znamená, zaměřím se na některé věci, které mě v novém znění § 13 zaujaly.
Zastávám názor a publikoval jsem ho též v Hospodářských novinách, že předložený text je velkým legislativním zmetkem a víceméně říká jediné - že § 13 je zbytečný a víceméně přináší jediné. Kdybychom § 13 zrušili, dostali bychom se ke stejným právním účinkům, tak jako když přijmeme složitý právní text obsažený v předložené novele. Já, když dovolíte, se pokusím toto své stanovisko velmi stručně zdůvodnit.
V zásadě platné ustanovení § 13, pokud to zjednodušíme, zakazuje drobným subdodavatelům, kteří nemají vlastní zaměstnance, vstupovat do subdodávek. Drobní živnostníci, například při realizaci velké stavby topenáři, elektrikáři atd., si realizují sami na své jméno takovouto zakázku. Toto bylo upraveno tak, že v § 13 odst. 1 platí všeobecný zákaz, který říká, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnit takovéto své běžné úkoly, které vyplývají z její činnosti, pouze skrze své zaměstnance. Platné znění § 13 z tohoto stanovuje výjimku, že víceméně takovouto činnost lze přenést na jiného zaměstnavatele. To znamená, mohu mít subdodávku, ale subdodavatelem musí být někdo, kdo má zaměstnance. Nemůže to být takový ten drobný živnostník, který tak činí sám.
Dámy a pánové, a teď předložená změna. Předložená změna říká: zůstává § 13 odst. 1, všeobecný zákaz pro právnické a fyzické osoby plnit své běžné úkoly skrze někoho jiného, než jsou její zaměstnanci. Ovšem z § 13 odst. 1 je výjimka obsažená v odstavci 3. Ta říká: Povinnost stanovená v odst. 1 neplatí v případech, kdy plnění běžných úkolů právnická nebo fyzická osoba svěří - a teď prosím nový text - jiné právnické nebo fyzické osobě. Místo slova zaměstnavatele. To znamená, pokud to mám říct laickým jazykem, že v § 1 je napsáno, že firma, zaměstnavatel, podnikatel může vykonávat svoji činnost pouze skrze své zaměstnance. Odstavec 3 výjimka říká, že takovýto zaměstnavatel, takováto firma to může dělat skrze jiné právnické nebo fyzické osoby, tzn. skrze kohokoliv jiného, protože nemáme nikoho jiného, nemáme jiný subjekt, jiný útvar, než je právnická nebo fyzická osoba. Neexistuje v našem platném právním řádu třetí typ osoby. To znamená, že víceméně § 13 odst. 1 je negován paragrafem 13 odst. 3. A k tomu přistupuje nové znění v odst. 4, které je podle mého názoru zcela zbytečné, protože víceméně říká, že tyto běžné úkoly lze plnit skrze právnické nebo fyzické osoby, které mají takovouto činnost zahrnutou ve svém předmětu činnosti a plní je skrze své zaměstnance. Takto by to bylo správně, ale dále je zde doplněn text "nebo skrze jiné právnické nebo fyzické osoby" bez dalšího.
***