(Jednání pokračovalo v 10.31 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, skončila přestávka, o kterou požádal klub ČSSD. Budeme pokračovat v projednávání bodu podle schváleného pořadu schůze.
Zahajuji projednávání bodu číslo
88.
Návrh poslanců Františka Beneše, Václava Exnera, Svatomíra Recmana
a Karla Vymětala na vydání zákona, kterým Česká republika
nabývá vlastnické právo k některým nemovitostem
/sněmovní tisk 589/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan kolega František Beneš, zpravodajka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní kolegyně Anna Čurdová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 589/4.
Otevírám rozpravu. Pan kolega Beneš jako první. Prosím.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, stojím před vámi opakovaně s návrhem zákona, který si vytkl jediný cíl - napravit určitou chybu našich předchůdců. Naším cílem nebylo nikdy nic jiného než zachovat pro budoucnost to, co nám zachovali naši předkové, to znamená v tomto konkrétním případě komplex Národního divadla v Praze, aby mohl sloužit dnes a aby měl ještě určité předpoklady, že bude sloužit i do budoucna.
Nechci připomínat v tuto chvíli nic jiného než to, že jsme v průběhu celého projednávání - alespoň ode mne jste nikdy neslyšeli - neřekli, že by se jednalo o některého vlastníka. Žádného vlastníka ani pozemku, ani vlastníka staveb jsem nejmenoval. To proto, že si myslím, že v tomto případě není vlastnictví důležité. To, co je důležité, je požadavek, který je v textu zákona, požadavek, aby Poslanecká sněmovna deklarovala svým rozhodnutím, že je ve veřejném zájmu, aby se tento majetek jako celek stal vlastnictvím státu. Cesty potom mohou být standardní, jak předpokládá stavební zákon, pokud by nedošlo k dohodám.
Jsme před třetím čtením. Chtěl bych vás informovat o vývoji, který kolem této situace dodnes od minule, kdy jsme se viděli, nastal. Dostali jsme několik dopisů od vlastníka staveb, kde nás informoval o změnách, které chce učinit se svou firmou. Dostali jsme dopis od Národního divadla, které nás informovalo, že požádalo majitele nemovitostí o odkup pozemků pod stavbami. Stanovisko majitele pozemků je odmítavé. Nechce o prodeji jednat. V tuto chvíli je tedy na nás, abychom postupovali dále s cílem, který jsem v úvodu nastínil.
Dámy a pánové, obracím se na vás ještě s jednou žádostí. Při konečném zamyšlení nad textem, který je vám předložen, jsem zjistil, že došlo k záměně původního návrhu, kde bylo uvedeno, že náhradu za nemovitosti bude hradit Ministerstvo financí Ministerstvem kultury. Nikdy mě nenapadlo, že by to bylo ze standardních prostředků Ministerstva kultury, protože bych nechtěl ohrozit žádné další aktivity, které toto ministerstvo musí hradit. Abychom mohli tento nedostatek nějakým způsobem odstranit, jsme připraveni k postupu, který vám paní zpravodajka předloží.
Zatím děkuji za pozornost a za vaše další kroky.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan ministr Pavel Dostál. Prosím.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedající, dámy a pánové, samozřejmě jako loajální člen vlády musím respektovat stanovisko vlády, tj. negativní stanovisko vlády k tomuto návrhu zákona. Leč na straně druhé jako ministr kultury, také jako bývalý divadelník a jako občan této země mám přece právo říci vám na to svůj názor, říci vám, co jsem říkal na vládě.
Rád bych napřed trochu zrekapituloval vývoj. V této Sněmovně jsme tři nebo čtyři pamětníci - vidím pana poslance Vidíma - tedy pět pamětníků z Federálního shromáždění, kde se to odehrálo. Na základě omylu, nebo možná úmyslu, byla jedna z nových budov Nové scény Národního divadla v rámci částečné nápravy křivd řádům a kongregacím navrácena řádu voršilek. Říkám - na základě chyby, která nastala při určování tohoto vlastnictví. Během několika týdnů řád voršilek okamžitě prodal tuto budovu firmě, která tam sídlí dodnes.
Je důležité říci a je korektní říci, že kdo první chtěl napravit tuto chybu, byli poslanci ODS, kteří v této Sněmovně jako poslanci České národní rady navrhovali zákon, kterým by byla tato nová křivda napravena. Konkrétně to byl tuším pan poslanec za ODS Kozel. Bohužel tehdy na základě vystoupení pana ministra kultury Pavla Tigrida, který přislíbil, že tato záležitost bude vyřešena vyjednáním a smlouvou, bylo od projednávání tohoto zákona nakonec upuštěno. Bohužel k žádné domluvě mezi státem, voršilkami a Themosem už nikdy nedošlo. Nikdo prostě nebyl ochoten vrátit věci tam, kde křivda začala.
Co se od té doby stalo? Od té doby se stalo, že firma Themos, která sídlí v jedné z budov, o které tvrdí, že nebyla nikdy majetkem Národního divadla, ale majetkem Restaurací a jídelen - což je nepravda, vždy šlo o majetek Národního divadla - v současné době dluží několik desítek milionů Národnímu divadlu, potažmo tedy státnímu rozpočtu za to, že odebírala energie prostřednictvím Národního divadla, kterému řádně neplatila, atd.
Vypadalo to dokonce, že tato budova půjde do dražby. Dovedete si představit, že zlatá kaplička českého divadelnictví by šla do dražby? I nastala další jednání, na jejichž konci je tento poslanecký návrh.
Domnívám se, že vyvlastnění ve veřejném zájmu za náhradu je zcela legitimní záležitost a že nelze křičet, jak někteří z publicistů křičí, že jde o nové znárodňování.
***