(16.30 hodin)
(pokračuje Vymětal)
Pokud se vybralo méně, a to si tedy já myslím, a srovnám si to s údaji publikovanými v tisku, že narostl prodej lihovin, nezbývá žádné jiné vysvětlení, než že narostla spotřeba lihovin, ze kterých není placena spotřební daň, a skutečně se ukazuje přesně opačný účinek našeho zákona, než si pan ministr financí a vláda přejí.
Druhá moje otázka zní: O kolik se zvýšil výběr spotřební daně z lihu oproti roku 1993, když zákonná spotřební daň za toto období do roku 2004 vzrostla o 47 %? Abych uklidnil pana ministra a předešel nepravdivým údajům z jeho úst, dovolte mi sdělit, že druhý největší legální výrobce v České republice, prostějovská Starorežná, měl pokles v uvedení lihu na trh v litrech absolutního lihu v roce 2004 proti roku 2003 o - 23 %. Přes zvýšenou spotřební daň, tedy o těch + 13,24 %, odvedla tato likérka do státní pokladny méně o 111 milionů 428 tisíc a ještě nějaké drobné. Tak si kladu otázku, zda Ministerstvu financí je jedno, jaká je situace ve výběru těchto daní.
Osobně chápu občany, především ty, kteří mají malé příjmy, že chodí do řetězců na tuzemáky a vodky za 57 korun. Do poštovní schránky dostanou letáky, koneckonců to známe, o bezva akci a už si to běží koupit. Chovají se tržně a logicky, protože proč kupovat od výrobce v nejbližším kamenném obchodě toto zboží, kde obdobný půllitr tuzemáku a vodky koupí za 85 korun. Ale podívejme se, dámy a pánové, na hru čísel.
Tady v ruce držím reklamu řetězce Lidl, který tady říká, že od pondělí 31. května 2004 snížil cenu půllitru vodky na 56,90 korun. Naši mladí spoluobčané by samozřejmě řekli: "Vole, nekup to." A také se tak chovají. A teď zkusme, pane ministře, počítat. Alkohol v láhvi má 37,5 % lihu, tedy spotřební daň na alkohol činí 49,68 koruny. Když na pouze tuto spotřební daň připočítám 19 % DPH, dostanu částku 59,12 koruny. A teď ať mi někdo odpoví, jak je možné, že Lidl prodává vodku za 56,90 koruny, tedy pod spotřební daň a DPH na ni jenom nasazenou. Kde je cena láhve? Kde je cena etikety? Kde je cena obsahu láhve? Kde je cena dopravy? Vysvětlení je možné jenom jedno. Jedná se o alkohol, ze kterého nebyla zaplacena spotřební daň. Nebo si snad pan ministr financí myslí, že Lidl má tak rád své zákazníky, že všechny daně zaplatí, jen ať se opijí a mají nějakou radost ze života, a ztrátu vyrovná ze svých zisků? Tak naivní snad nikdo není. A přitom se to děje zcela veřejně, legálně z ilegálních zdrojů. A to se děje nejenom v jednom řetězci, ale i v dalších, koneckonců zcela legálně to dostáváme do svých poštovních schránek. A potom ať mi pan ministr vysvětlí, jak má takovému řetězci konkurovat český drobný podnikatel, který řádně platí všechny daně a díky tomu jsou jeho ceny nekonkurenceschopné a lidé ho posílají do háje, protože jeho výrobky jsou drahé.
Ptám se: Co dělají finanční úřady? Co dělá celní správa? Nebo to máme chápat tak, že na stánkaře si troufnou, ale na řetězce si netroufnou? Potom ale nebrečme, že máme špatné zákony, když jejich plnění není schopna státní správa zajistit.
Kvalifikovaně odhaduji, že bez výběru daně se takto spotřebuje 25 až 30 % alkoholu, a tedy touto černotou přichází státní pokladna ročně o 4 až 6 miliard korun. A přitom má Ministerstvo financí páky, jak tomu zabránit. Stačí například stanovit minimální cenu, která nebude nižší než spotřební daň, nejnižší výrobní náklady a daň z přidané hodnoty. A tak se srovná krok všech podnikajících osob. Ale na to zřejmě Ministerstvo financí zatím nenašlo odvahu. Je možné zavést i ve stáčírnách nepřetržitou kontrolu třeba celníky. Tak je to na Slovensku. Potom bychom ani nemuseli kolkovat láhve. Koneckonců jsme při přechodu do Evropské unie propustili postupně 1800 celníků. Když si pan ministr spočítá, kolik máme stáčecích míst, tak by to stačilo, tito lidé, na nepřetržitou kontrolu v těchto stáčírnách, a pak už ani nemusíme nic kolkovat. Jenomže nic se v této věci neřeší. A tak mám takový pocit, jestli Ministerstvo financí nečeká, až celá aféra praskne, tak jak to bylo s lehkými topnými oleji.
Dámy a pánové, navíc považuji za tristní, že kvůli zákonu č. 353/2003 například i Starorežná nemohla vystavovat na Zemi živitelce v roce 2004 v Českých Budějovicích, protože nemá hostinskou činnost. Nemohla prezentovat své výrobky na vánočních trzích v Prostějově, v Brně, v Praze, Olomouci, Českých Budějovicích, kam oni před rokem 1990 běžně jezdili. Píší nám i starostové měst, koneckonců také jistě dostáváte tyto podněty, o tomto nesmyslu, ale není vůle k řešení a všichni zarytě mlčí.
Z toho důvodu v podrobné rozpravě navrhnu aspoň pozměňovací návrh, který minimálně tuto absurditu odstraní, a jinak se těším na slova pana ministra financí, který jistě na mé výtky rád odpoví a nastíní řešení. Pokud by ovšem mlčel, tak za takového pana ministra bych srdečně poděkoval.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Vymětalovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Opálka. Pan poslanec Miroslav Opálka je posledním z písemně přihlášených do obecné rozpravy.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, je možná zvláštní, že člen výboru pro sociální politiku a zdravotnictví vystupuje k problematice spotřební daně, ale chci vás ujistit, že jsem byl k tomuto kroku v podstatě vyprovokován. Vyprovokován na jedné straně postoji ministra financí, který přichází s dalšími a dalšími náměty, jak řešit reformou veřejných financí snižování výdajů, zejména v oblasti sociální, a na druhé straně nespokojenými českými podnikateli, kterým údajná nečinnost státu zhoršuje konkurenční postavení na našem trhu a vede, jak mi bylo vysvětleno, i ke snížení daňových příjmů do státního rozpočtu.
Argument byl poměrně silný, a to, že stát je schopen kontrolovat řádné české výrobce a distributory lihu, ale zahraniční výrobci a obchodní řetězce stát zajímají pramálo. I když se jedná o problém poměrně známý, usnadnil mi navíc ještě mé vystoupení kolega Vymětal, a tak mi dovolte kratší shrnutí.
Celní sklady po republice jsou zásobeny zabavenými lihovinami od drobných prodejců, kteří neměli v pořádku doklady o nabytí zboží. Řetězce však může, ale také nemusí kontrolovat kontrolní orgány jen pražské podle sídla firmy. Tyto firmy mají řadu privilegií a zdráhají se, jak jsme sledovali, přijít i na jednání s ministry. Kontrolní orgány finanční a celní řídí Ministerstvo financí, které sice dbá úzkostlivě, jak jsem poznamenal, na snižování výdajů státního rozpočtu, avšak dle mého názoru už méně na zvyšování státních příjmů.
***