(11.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Pan poslanec Nečas mluvil o tom, že se nemůžeme odpoutat z Iráku, dokud tam nedojde k úspěšnému dokončení naší mise v rámci právě té koalice ochotných, i celé mise. Myslím si, že jak mnozí argumentovali, bude tedy naše přítomnost v Iráku pravděpodobně velmi dlouhá.
Chtěl bych se také při té příležitosti pana poslance Nečase zeptat, jestli podobně hodnotí účast podobné koalice ochotných například ve válce ve Vietnamu a jestli se tam podařilo Spojeným státům americkým a koalici s nimi spojené dokončit celou misi úspěšně, anebo kdybychom náhodou na straně této koalice ve Vietnamu byli, jestli bychom tam tu misi, už možná osaměle, nedokončovali ještě dodnes.
Vážení přátelé, domnívám se, že bohužel toto řešení problémové situace v Iráku za Saddáma Husajna opravdu, jak bylo mnohými potvrzeno i zde, nevede k tomu, že svět je bezpečnější. Naopak. Bylo vytvořeno nové válčiště pro koalici ochotných, pro síly odporu, včetně teroristů, a činí se další kroky, aby podobná řešení byla jinde. Není pro nás východiskem zúčastnit se toho, byť to bylo sebelépe zdůvodněno.
Pokud jde o komunisty v Iráku a komunistickou stranu v Iráku, máme bezprostřední kontakt také např. s panem ministrem Jazairim, i s jejich představiteli v České republice, i s některými jejich představiteli v Iráku. Ujišťuji vás, že oni nás mnohokrát informovali o tom, že jejich základním cílem je, aby se udělalo všechno pro to, aby cizí vojenské, intervenční, okupační nebo i stabilizační síly z Iráku odešly. (Potlesk poslanců klubu KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Exner byl poslední přihlášený do rozpravy. Hlásí se ještě pan poslanec Kováčik. Upozorňuji, že ještě bude podrobná rozprava.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, paní a pánové, já bych rád v tuto chvíli požádal, aby po proběhnutí podrobné rozpravy před jakýmkoli hlasováním k tomuto bodu si mohl vzít poslanecký klub KSČM přestávku v délce trvání půl hodiny. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, před hlasováním tedy půl hodiny.
V této chvíli jsme ale pořád ještě v rozpravě obecné. Ptám se, jestli do obecné rozpravy se někdo hlásí, k tomuto návrhu. Pokud ne, tak obecnou rozpravu končím.
Zeptám se pana ministra Kühnla a zpravodajů, jestli chtějí vystoupit. (Ministr Kühnl i zpravodaj Vidím sdělují, že vystoupí až po rozpravě podrobné.) Ano, vystupovat tedy nebudou.
Já tedy v tuto chvíli otevírám rozpravu podrobnou. Kdo se tedy hlásí do podrobné rozpravy? Zdá se, že není zájem o vystoupení. V tom případě podrobnou rozpravu končím a ještě jednou prosím pana ministra obrany, aby vystoupil se svým závěrečným slovem. Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, myslím, že většina vystupujících se docela poctivě zabývala - nebo všichni vystupující se poctivě zabývali - problémem, který je předmětem daného návrhu, samozřejmě každý ze své pozice. Je ale zcela zjevné, že přístup k problematice bezpečnosti Iráku není ohraničen hranicemi politických stran, je to tak trochu věc každého z nás.
Já bych se rád vyjádřil a shrnul bych alespoň několik málo bodů z těch vystoupení, která tady padla.
Dva kolegové z KSČM zde citovali z vládního materiálu větu, že předání suverenity irácké vládě neprovázelo zlepšení bezpečnostní situace. To je prostě konstatování, myslím, že konstatování, které dvojnásob odůvodňuje, aby čeští vojenští policisté nadále cvičili irácké bezpečnostní síly v Iráku. Je-li tomu tak, a tak tomu je, pak si myslím, že právě proto je nutné, aby naše vojenská jednotka v Iráku zůstala. Odpovědnost České republiky jako jedné z nemnoha zemí tohoto světa, která je vůbec schopna přispět k lepšímu bezpečnostnímu vývoji uvnitř Iráku, totiž nestojí a nepadá s tím, jestli máme, nebo nemáme vojáky v Iráku. I kdybychom je stáhli, naše odpovědnost bude stále stejná, nebude ani o milimetr menší. Proto se domnívám, že je-li tomu tak, a tak tomu zcela určitě je, že máme aktivně přispět, a ne jenom se zvenku dívat.
Kolega Kavan myslím zcela správně podotkl, že volby, demokratické volby samy o sobě nejsou ještě konečným lékem. Ty volby jsou pouze podmínkou nutnou, nikoli postačující. Jsou ale opravdu podmínkou nutnou, protože vytvoří legitimní moc v Iráku. A vnější svět, protože tato legitimní moc ještě nedisponuje bezpečnostními silami, které by jejím jménem dokázaly bezpečnostní situaci v Iráku zajistit, potřebuje pomoc vnějšího světa. Její legitimně vytvořená moc musí svou vůli k bezpečnosti být schopna prosadit. Tomu mezi jinými budou pomáhat výcvikem bezpečnostních sil naši vojenští policisté.
Kolega Mládek položil otázku, zda je zajištěno, že jak nyní, ještě před podřízením výcvikové mise NATO, tak i po podřízení našeho kontingentu výcvikové misi NATO obsah činnosti této mise zůstane stejný. Odpověď je jednoznačná: Ano, jejich pravidla nasazení se nezmění ani v jednom jediném slově. Jejich úkolem bude pouze a jedině výcvik iráckých policistů a příslušníků dalších bezpečnostních sil, a to těch, kteří chodí doopravdy na ulicích především, a do určité míry i ochrana, dopravní ochrana např. návštěv, které z letiště Basra do základny Šaíba cestují. Je to přesně stejný mandát činnosti, ani o milimetr více.
Kolega Nečas zcela správně podotkl, že sto českých vojenských policistů samo o sobě nezajišťuje stabilitu a bezpečnost Iráku. Je to pravda. Přesto si myslím, že jejich přínos není čistě jen symbolický. Oni už dosud vycvičili přes tři tisíce příslušníků iráckých bezpečnostních sil - přes tři tisíce! To není malý přínos. Myslím si, že by opravdu měli mít šanci v této věci pokračovat.
Myslím si, že je rovněž pravda to, k čemu vlastně došel pan kolega Nečas ve svém vystoupení, že hlavním přínosem účasti Armády České republiky v Iráku je zachování širšího charakteru mezinárodních opatření - a zdůrazňuji, že takto se materiál navržený vládou jmenuje, Mezinárodní opatření ke stabilizaci Iráku. Zápas o stabilitu v krizových oblastech světa se vyhrává jednak tím, že je k dispozici dostatečná síla, která tu stabilitu zajišťuje, dokud ji není schopna zajistit domácí vláda, ale vyhrává se také solidaritou. Bylo by jistě technicky představitelné, aby se šest významných zemí "ujalo" situace v Afghánistánu, šest úplně jiných zemí situace v Iráku a deset úplně jiných zemí situace v Kosovu.
***