(10.40 hodin)
(pokračuje Nečas)

Jasně jsme také deklarovali, že úspěšné dokončení naší mise v Iráku je mezi zahraničně bezpečnostními prioritami Občanské demokratické strany z hlediska našeho působení zahraničních misí vedle mise v Kosovu a vedle mise v Afghánistánu. Jestliže hlasujeme pro nějakou misi, tak to děláme se vší vážností a po zralé úvaze a jsme potom přesvědčeni, že je třeba misi dotáhnout po celou nezbytnou dobu, po kterou musí v tomto operačním prostoru působit, a není možné ji stahovat pouze proto, že se to třeba některým politickým silám v naší zemi líbí.

Tady se ukazuje, že pokračování této mnohonárodnostní mise je nezbytným krokem, a Česká republika by neměla vysílat zmatený signál tím, že najednou z mnohonárodnostních sil začne svůj malý, omezený, dílčí, ale přesto příspěvek stahovat. Ukazuje se navíc, že jsme měli velkou pravdu v tom, že je rozumnější, pokud máme přispět k výcviku iráckých policistů, dělat tak na místě, než vytvářet onu podivnou eskapádu s transportem iráckých policistů do nějakých vojenských prostor v České republice a pak s jejich odvážením zpět do Iráku.

Z tohoto pohledu a na základě odpovědi na tři otázky, o kterých jsem tady mluvil, to znamená na otázku, zda někdo lituje, že Saddám Husajn padl, že jeho režim padl, otázku druhou, zda je svět lepší bez Saddáma Husajna, a otázku třetí, zda si přejeme, aby se Irák stabilizoval a dostal šanci k vývoji v demokracii, tak na základě odpovědi na tyto otázky poslanci a senátoři Občanské demokratické strany podpoří návrh na prodloužení přítomnosti mise české vojenské policie v Iráku. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Petr Nečas. Reagovat chce pan poslanec Laštůvka.

 

Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji. Dámy a pánové, já jsem původně vůbec k tomuto bodu pořadu nechtěl vystupovat. Mám své vnitřní problémy a pochybnosti, co v tento okamžik je optimální řešení pro Českou republiku z hlediska budoucnosti. Nicméně to, co zaznělo, si podle mého názoru zaslouží určitou reakci.

Nepochybně neplatí, že pokud by Česká republika dneska nevyslyšela žádost svých spojenců a koneckonců i žádost irácké vlády, s níž má navázané diplomatické vztahy - náš velvyslanec je v Bagdádu, velvyslanec Irácké republiky je v Praze - tak v žádném případě neplatí, že bychom vysílali zmatečný signál. Prostě platí, že jsme před krátkým časem prodloužili pobyt našich policistů o dva měsíce a avizovali jsme, že se stáhneme. Nyní přichází žádost, která je legitimní, a je legitimní ji zvážit a posoudit. Jestli ji posoudíme tak či onak, neplatí, že je to vysílání zmatečných signálů.

Ale to není to podstatné, co jsem chtěl říci. Za nejpodstatnější považuji to, co pan kolega Nečas opakovaně říkal, tři otázky, tři premisy, o nichž si troufám tvrdit, že dvě jsou nepochybně platné. Nikdo soudný na světě, a takového člověka jsem snad ani neviděl, by nemohl litovat toho, že Saddám Husajn již není. Myslím si, že všichni na světě a rozhodně Evropa si musí přát, aby Irák byl demokratický a měl šanci se demokratickou cestou vydat. Samozřejmě to platí pro celou iráckou společnost, nevyjímaje sunnity, kteří v tento okamžik konání voleb odmítají a mají pocit, že jsou nějakým způsobem manipulováni. To v sobě zakládá velké riziko do budoucnosti jak z hlediska vnitropolitického vývoje v Iráku, tak celistvosti Iráku, tedy toho, na co jsme opakovaně upozorňovali, když se před drahným časem o válce a invazi proti Iráku hovořilo.

Co však zcela jistě není pravda podle mého názoru anebo obtížně doložitelné, je, že válkou v Iráku, intervencí v Iráku, dosaďte si jakékoliv slovo, jaké se vám tam hodí, je svět bezpečnější. Myslím, že je tomu právě přesně naopak. Myslím si, že svět po irácké válce je opět komplikovanější, nevypočitatelnější, rizikovější. Z mého pohledu by tato premisa platila jenom tehdy - že svět je bezpečnější - jestli by toto poučení vedlo k tomu, že další kroky, které by vedly k šíření svobody tímto způsobem, jsou přece jenom rizikové a problémové.

Realita, které čelíme v tento okamžik, je, že čelíme tomu, že slyšíme opět, že je třeba svobodu šířit stejnými prostředky, stejnými metodami. Hovoří se o další zemi, která je v blízkosti zemí, o kterých hovoříme, hovoří se o Íránu - a to se mi zdá být opravdu z hlediska bezpečnosti světa opravdu, ale opravdu velkou otázkou.

Tedy opakuji. Dvě premisy, které byly vysloveny, platí. Prostřední, druhá, že svět je bezpečnější po válce v Iráku, je opravdu více než otázkou.

Děkuji.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Laštůvkovi. Prosím nyní pana poslance Šeicha, který je dalším přihlášeným. Pak se ještě přihlásil pan poslanec Václav Exner. Prosím.

 

Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že mohu vystoupit po pětiminutové technické poznámce pana předsedy zahraničního výboru.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, Česká republika nepochybně investovala obrovský zahraničněpolitický kapitál do svého angažmá v Iráku. Investovala obrovský kapitál do svého vojenského angažmá, ale také do svého rekonstrukčního angažmá. Již v době projednávání návrhu předchůdce pana ministr Karla Kühnla pana ministra obrany Kostelky jsem upozorňoval na to, že náhrada vojenské přítomnosti českých vojenských policistů v Iráku výcvikem iráckých policistů v České republice je spíše náhražkou, nikoliv náhradou, nebo spíše záplatou, a může být chápána také jako ústup z bojiště. Myslím si, že bychom z bojiště, na které jsme již za drahé peníze českých daňových poplatníků nastoupili, ustupovat neměli.

Česká republika z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace stáhla z Iráku své experty. Pokud by došlo ke stažení také vojenských policistů, vyklidila by zcela toto pole, do kterého investovala řadu svého zahraničního politického kapitálu, a za nemalých nákladů v této oblasti získala významnou prestiž. Myslím si, že toto úsilí nemůže vyjít naprázdno, a vyklizení pole v této oblasti by jistě takovýmto vyjitím naprázdno bylo.

ODS také na tomto příkladě jasně ukazuje, že dokáže být konstruktivní opozicí a že výzvy k tomu, aby zásadní zahraniční politická témata byla projednávána s opozicí, a za konsensu opozice mohou být také projednávána a schvalována, nejsou výzvy liché. Myslím si, že díky hlasům ODS v minulosti prošla nejedna zahraničněpolitická mise, a to i za předpokladu, že tyto mise nebyly s opozicí důsledně projednávány. Je vidět také zásadní obrat v postojích pacifistů v řadách sociální demokracie, kteří svůj postoj velmi radikálně mění, ale i přesto si myslím, že hlasy ODS jsou v tomto hlasování klíčové.

Ale vraťme se zpět k Iráku. Ve všech rozhovorech s představiteli administrativy v Iráku jsme jasně slyšeli, že veškeré formy angažmá České republiky byly pro Irák velmi přínosné a platné a že vyklizení pozice v Iráku ze strany České republiky považují představitelé irácké administrativy za velmi škodlivé. Dokončení této mise, dokončení naší přítomnosti v Iráku, byť v tomto počtu sto mužů, který má však velký symbolický význam, považuji za velmi důležité, děje-li se tak zvláště v období iráckých voleb, které snad v Iráku přinesou stabilitu a umožní také českým subjektům věrohodně se podílet na rekonstrukci Iráku. Ztráta pozice České republiky v této klíčové době by byla velkou ztrátou a promrháním všeho kapitálu, který jsme do této chvíle v Iráku investovali.

ODS také upozorňovala pouze na fakt ekonomické udržitelnosti zahraničních misí České republiky. Nehledala v tom žádný jiný kalkul či obstrukce. Takto se chovala také při schvalování ostatních zahraničních misí. Slovy pana prvního místopředsedy Petra Nečase jasně deklarovala, že maximálně tři mise České republiky v zahraničí považuje za udržitelné. Z tohoto důvodu také nehlasovala pro misi Armády České republiky v Bosně a Hercegovině.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP