(15.40 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Zdá se tedy, že řešení, které přinese největší prospěch televizním divákům, spočívá právě v předloženém návrhu zákona, tzn. ponechání reklamního času tak, jak je, a zvýšení televizních poplatků na úroveň inflace posledních šesti let a zlepšení jejich výběru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo paní poslankyně Levá, připraví se kolega Petr Lachnit.
Poslankyně Ivana Levá: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych při projednávání navýšení rozhlasových poplatků zmínila ještě jeden aspekt. Podle zákona o Českém rozhlasu Český rozhlas naplňuje veřejnou službu v oblasti rozhlasového vysílání tím, že vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání jako součásti národního kulturního bohatství. Archiv Českého rozhlasu byl založen v roce 1927, patří k největším a nejbohatším zvukovým archivům v Evropě. Celkový rozsah archivních fondů je šest tisíc běžných metrů, stopáž archivních zvukových dokumentů na různých nosičích představuje cca šest milionů minut.
Vstoupili jsme do období digitalizace a největším přínosem digitalizace je ochrana originálů, záchrana a zachování cenných dokumentů pro další generace. Soustředění dat na jednom místě a v digitalizované podobě zásadním způsobem rozšíří a usnadní využitelnost materiálů, jejich další zpracování, třídění, vysílání a půjčování. S digitalizací archivu nelze otálet, třebaže jde o drahou a časově náročnou záležitost.
Český rozhlas v roce 2004 vynaložil na tuto činnost téměř pět milionů korun, což stačilo ke zdigitalizování necelého jednoho procenta zvukových nahrávek. Problémem zůstává, že nelze převod urychlit, takže bez nasazení většího množství techniky a lidí bychom měli práci pro několik generací. Český rozhlas vypracoval variantu na dvacet let pro čtyři skenovací pracoviště a šest audiodigitalizačních pracovišť a vyčíslil náklady na tři roky, tj. na roky 2005 až 2007. Činí 34 300 000 korun.
Během tří let by se měla vyřešit krizová situace nejakutnější záchrany ohrožených materiálů. Za předpokladu, že budou Českému rozhlasu navýšeny rozhlasové poplatky, Český rozhlas bude moci na digitalizaci archivu vynaložit v průběhu tří let přes 18 milionů korun. I pak ale budou peníze chybět. Proto jsem při projednávání státního rozpočtu navrhovala, aby stát přispěl částkou 16 milionů korun. Nepovedlo se, ale snad ještě není nic ztraceno. Co se nepovedlo letos, může se uskutečnit příští rok. O problému je třeba vědět.
Stát Českému rozhlasu ukládá povinnost udržovat archiv, a měl by mu tedy vytvořit podmínky k plnění této povinnosti. Aby se ale v současné cestě vůbec mohlo pokračovat, považuji navýšení rozhlasových poplatků za holou nutnost. Proto souhlasím s propuštěním tisku 737 do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Poprosím kroužek kolem pana poslance Svobody (Miroslava), experta na mobilní telefony, kdyby se rozptýlil.
Slovo má nyní pan kolega Petr Lachnit, připraví se pan poslanec Jičínský. Potom mám avizovanou přihlášku pana kolegy Petra Plevy.
Poslanec Petr Lachnit: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, myslím si, že levicové strany a strany levého středu, které se chtějí modernizovat a jako takové se i definovat - mělo by pro ně být samozřejmé, aby za prvé uměly získat, za druhé udržet a dále potom rozvíjet tzv. veřejný prostor, ve kterém jsou veřejné služby, ve kterém jsou veřejné statky, ve kterém se vede veřejný dialog. A tak se také vytváří důvěra veřejnosti k politikům, a to si myslím, že jsme všichni tady proto, abychom takové věci prosazovali.
Chci věřit, že média veřejné služby chtějí naplňovat zásady, které jim ukládá minimálně zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlase. I já chci věřit, že pojmy jako vyváženost a objektivita jsou předpoklady důvěryhodnosti zpravodajství a publicistiky a že to nejsou pouze prázdné fráze. Pominu některé negativní osobní zkušenosti, protože zde není místo pro osobní pocity, protože politik, který hájí zájmy veřejného prostoru, by předpojatý být neměl.
Mezi argumenty, které ovlivní statisíce osudů po dobu čtvrt století, je nutno rozlišovat mezi argumenty strategickými a operativními. A nastupující digitalizace, o které budeme hovořit, ovlivní konzumaci veřejné služby nás všech po dobu 24 let, na která jsou vydávány licence. Česká televize i Český rozhlas na prahu digitalizace stojí. Multiplex veřejné služby je ale nemyslitelný bez finančních toků. Digitalizace archivů, o kterých tady už bylo hovořeno, které ve středu se nevešly do rozpočtu, ale jsou nezbytností, uchování rozsahu veřejné služby je rovněž nezbytností.
Česká televize i Český rozhlas už dokázaly, že umějí racionalizovat své finanční toky, a zajisté si tuto schopnost musí uchovat i do dalších let. Koncesionářské poplatky jsou solidární platbou, která není a nesmí být zneužívána. Musí sloužit veřejnosti, tedy i těm, kteří dnes tvrdí, že pro ně veřejnoprávní instituce nejsou. Koncesionářské poplatky jsou a zůstanou kontrolovány veřejností a média veřejné služby tak činí a jsou této kontrole podřízena.
Rozvoj médií veřejné služby bez koncesionářských poplatků je naprostou utopií. Rozvoj médií veřejné služby na základě příjmů z reklamy povede jen k tomu, že soukromé vlivy budou i nadále ovlivňovat to, co by mělo od komerčních zájmů zůstat striktně odděleno. Proto si přeji zachovat veřejnou službu i v digitální budoucnosti, která může začít už za několik týdnů. Důležité je, aby role reklamy byla v médiích veřejné služby co nejmenší. Jen tak bude veřejná služba veřejnou službou, a nikoliv odnoží služby komerční.
Proto budu s mnoha svými kolegy pro zvýšení koncesionářských poplatků jak pro Český rozhlas, tak pro Českou televizi hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Jičínský, připraví se pan kolega Petr Pleva.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, podrobná zpráva zpravodaje i potom jeho další vystoupení v obecné rozpravě ukázalo, že názory v této složité otázce se někdy vyvíjejí, někdy zůstávají stejné. Ale samozřejmě jsou to názory velmi rozporné, protože tato problematika je skutečně velmi složitá, velmi rozporná.
Ale musíme si položit otázku, považujeme-li za důležité v zájmu rozvoje národní vzdělanosti, národní kultury, abychom tu měli veřejnoprávní prostředky, rozhlas, televizi, anebo ne. A to je ten základní problém. A pokud to chceme, tak samozřejmě musíme zajistit ty potřebné prostředky pro financování těchto institucí.
Proto chci říct, že podporuji návrh, který tu předložil jak poslanec Skopal, tak poslankyně Fischerová jménem další skupiny navrhovatelů.
Rád bych vás upozornil na významný rozhovor, který ve včerejších Lidových novinách měl ministr kultury Pavel Dostál. Myslím, že stojí za to, abyste si jej přečetli a zamysleli se nad tím.
A rád bych z tohoto místa Pavlu Dostálovi přál hodně zdaru v boji s jeho zákeřnou nemocí. Myslím, že ho mohu pozdravit nejenom jménem svým. (Potlesk.)
***