(14.50 hodin)
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, projednávání návrhu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se stalo stejnou samozřejmostí jako například každoroční schvalování státního rozpočtu. V této zpravodajské zprávě jsem shrnul vývoj, posloupnosti a zvraty ve věci poplatkového zákona. Všechny tyto body mají své příčiny, které přetrvávají a které ovlivňují i právě projednávaný návrh zákona.
Celá geneze záměru upravit televizní a rozhlasové poplatky, resp. financování veřejné služby, trvala tři roky, od roku 2001. V tuto chvíli lze říci, že prozatím skončila fiaskem v červenci roku 2004.
Pro účel tohoto rozboru není nutné zabývat se tvorbou zákona předkladatelem a vyjednáváním předcházejícím procesu v Parlamentu, neboť za podstatný a vlivný lze označit pouze parlamentní proces, který se odehrál od května 2003 do července roku 2004.
První čtení proběhlo 14. 5. 2003 na 16. schůzi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, omlouvám se, že vás přerušuji. Opravdu vás chci, kolegyně a kolegové, požádat, abychom tento bod, který je pravděpodobně posledním, projednali v klidné atmosféře.
Prosím.
Poslanec Zbyněk Novotný: Za prvé. Poplatkový zákon začala Sněmovna v prvním čtení projednávat na své 16. schůzi 14. 5. 2003. Osud tohoto zákona, resp. změny jeho obsahu a konečný výsledek byly ovlivněny hned v prvních minutách projednávání. Ještě než vystoupil ministr kultury Pavel Dostál za předkladatele, učinil poslanec Petr Pleva procedurální návrh na sloučení rozpravy k předloženému zákonu o poplatcích s rozpravou k následně předkládanému zákonu o České televizi. Petr Pleva tvrdil, že se zákony dotýkají podobné materie. Plevův návrh byl přijat, což následně ovlivnilo obsah debaty i samotný zákon. Sněmovna totiž začala debatovat nikoliv pouze o ceně za služby veřejného vysílání, ale o obsahu veřejné služby. Začala podmiňovat razantní změnu jednoho změnou druhého, myšleno poplatků, a za druhé obsahu definice veřejné služby a jejím organizováním. Na konci tohoto procesu, v jehož průběhu docházelo k dílčím shodám, byl stav, který se stal nepřijatelným jak pro Senát, tak pro samotnou Poslaneckou sněmovnu.
Za druhé. Účelem a obsahem původního zákona bylo dle předkladatele - tím byl Pavel Dostál - zvýšit rozhlasový poplatek o 8 Kč a poplatek televizní o 25 Kč, tak aby se po šesti letech nezvyšování dostal na reálnou hodnotu roku 1997. Uzákonit zvyšování poplatků vzhledem k inflaci, a to tak, že dosáhne-li inflace 3 %, rozhodne vláda o zvýšení poplatků. Zvýšit procento z reklamy z 1 % na 3 % a z výdělku platit náklady na přechod k digitálnímu vysílání. Celková míra reklamy a teleshoppingu dohromady zůstávala na 10 %. Nově definovat poplatníka, nově upravit způsob evidence poplatníků a jejich povinností i práv správce evidence tak, aby byla zajištěna vymáhatelnost poplatků.
Za třetí. Účel a obsah zákona dle zpravodajky - tou byla paní poslankyně Eva Nováková - upravuje podmínky činnosti veřejnoprávního rozhlasu a televize vzhledem k novým podmínkám, které se za léta vytvořily. Řeší financování České televize a Českého rozhlasu, které se od roku 1997 nezměnilo, a poplatky patří k nejnižším v Evropě. Náklady na vysílání rostly rychleji než inflace. Aby mohla být zachována reálná hodnota poplatků, svěřuje se vládě nová pravomoc zvyšovat je. Model průběžného zvyšování funguje v Belgii, Dánsku, Norsku a Velké Británii. Změny činí poplatek vymáhatelnějším. Je lépe vymezen poplatník formou odkazu na držbu přijímače. Návrh zachovává systém smíšeného financování, neboť v České republice nelze zajistit dostatečný příjem pouze z poplatků. Pro poplatníka je to příliš velká finanční zátěž. Smíšené financování je navíc nejobvyklejší způsob financování v Evropě. Vzhledem ke zvyšování poplatků dochází ke zvýšenému nároku na státní rozpočet. U rozhlasových poplatků je to o 21,6 %, u televizních o 26,6 %. Takto rostou výdaje veřejných rozpočtů a hospodářských subjektů.
Za čtvrté. V tomto okamžiku byla debata přerušena vzhledem k procedurálnímu návrhu Petra Plevy a začalo projednávání zákona o České televizi, myšleno zákona č. 483/91 Sb.
Za páté. Dále pokračovala sloučená rozprava, ze které bohužel často nebylo jisté, ke kterému bodu či tisku diskutující vystupuje, a mnoho vystoupení obsahovalo oba body, tedy výši poplatků i organizaci České televize, způsob volby rady atd.
Z debaty k poplatkům zaznívaly zejména tyto názory.
Názor Kateřiny Dostálové: Návrh na zamítnutí zákona o poplatcích i České televizi. Pavel Dostál chce další peníze pro své veřejnoprávní bumbrlíčky. Vláda bez respektu k poměrnému hlasování zvolila zástupce koalice do nové RRTV. Usiluje o ovládnutí médií v České republice, a tyto zákony nejsou ničím jiným. Přinesou České televizi další miliardy tím, že vláda občanům zvýší daně a platit za televizi budou všichni, i ti, kdo ji nemají. Neprůhledné hospodaření. Česká televize není schopna naplnit jedno procento reklamy, ale chce rovnou tři procenta. Ze tří tisíc zaměstnanců má v roce 2003 odejít pouze deset.
Další názor pronesl pan poslanec Bohuslav Záruba: Pan ministr Dostál předkládá návrh ke zvýšení poplatků v zájmu veřejnoprávnosti. Všichni ředitelé zatím slibovali zlepšení, žádný neuspěl. Všichni zatím ukázali stejnou schopnost přesvědčovat o zvýšení poplatků. Česká televize je černou dírou. Namísto efektivního výběru u neplatičů jsou trestáni ti, kdo platí, zvýšením. Hospodaření je neprůhledné, peníze na reklamu vybírá soukromá firma bez výběrového řízení. Česká televize nevyužívá efektivně peníze, nejsou v ní průhledné finanční toky. Neukončila vyplácení nadnesených honorářů, nedělá restrukturalizaci. Vláda nebere v úvahu, že na 100 domácností je 150 televizorů, tedy televizor je v každé domácnosti. Lepší by byl výběr prostřednictvím finančních úřadů. Vláda obchází Sněmovnu, chce zvyšovat poplatky sama. Dále padl návrh na zamítnutí.
Dalším názorem byl názor Martina Římana. Ptal se, jak vláda dospěla k navrhované částce 95 Kč za televizní poplatek. Argument, že odráží cenový index roku 1997, není argument. Takto cenu stanovit nelze. Je to jistá forma státem regulované ceny. Proto je nutné analyzovat náklady na produkt a stanovit cenu řádnou kalkulací. Každý úředník MF u regulované ceny postupuje při stanovení ceny takto. Zarážející je klesající tendence reklamy. Návrh z navrhovaného zákona znamená bianko šek pro Českou televizi ve výši 1 mld. Kč bez řádné analýzy nákladů a bez kalkulace. Návrh je nutné zamítnout.
Dalším názorem byl názor místopředsedkyně Miroslavy Němcové: Vláda si upevňuje pozici v médiích. Česká televize má rozpočet jako celé Ministerstvo kultury. Není schopna naplnit 1 % reklamy a chce zvyšovat. To znamená, že se musí blížit obsahem komerční televizi. - Padl už třetí návrh na zamítnutí.
Dalším názorem byl názor pana poslance Petra Plevy. Souhlasil s poslancem Římanem, že jde o cenu produktu, ale tento produkt je specifikován velmi vágně. U Evropské unie je zvykem, že televize veřejné služby vysílají na základě státní smlouvy, která specifikuje, co musí být obsahem, zda lze nakupovat v zahraničí, nebo má převážit domácí tvorba, podíl publicistiky a zpravodajství. Svoboda a nezávislost je samozřejmostí.
***