(17.00 hodin)
(pokračuje Škromach)
Ale to už je prostě taková realita. Já myslím, že nemá cenu tady vést zbytečnou diskusi ve věci, která samozřejmě je správně rozhodnuta. Ani ministerstvo, ani vláda nemůže rozhodovat jinak, než stanoví zákon, zákon je stanoven Parlamentem.
Osobně si myslím, že je to dáno spravedlivě. Česká republika má své závazky. Navíc - zdůrazňuji, že tato reciprocita není na slovenské straně - kompenzuje stovkám, možná tisícům slovenských důchodců, kteří žijí v České republice, rozdíl v reálné hodnotě důchodu mezi Slovenskou republikou a Českou republikou. Pravidelně podepisuji desítky takových žádostí, které přicházejí od občanů. Myslím si, že je to správný přístup. Ale samozřejmě určitým způsobem je na úkor našich důchodců, protože zvýšení důchodů musíme vyplácet z objemu finančních prostředků, které jsou určeny na důchody. Čím více bude těchto poživatelů, tím samozřejmě nároky budou vyšší, o to možná budou o něco nižší důchody. Ale to už je věc jiná.
Myslím, že tento problém je pseudoproblémem, který jste, pane poslanče, vytvořil. Týká se řádově možná desítek, možná stovek lidí. V žádném případě si nemyslím, že by jim vznikal nárok. Musím odmítnout jednoznačně vaše tvrzení o diskriminaci. Prostě nemáte to čím podložit, je to pouze vaše zbožné přání. Myslím, že tím je možné tuto vaši interpelaci zakončit.
Moje snaha samozřejmě byla vám v tom poskytnout veškeré argumenty. Kdybyste je bral skutečně objektivně a věcně, jak jsou, určitě byste s nimi naložil tak, aby to odpovídalo realitě. Ale vy zde tvrdíte věci, které víceméně neodpovídají realitě. Systémy, jak jsou nastaveny, fungují tak, jak jsem vám je popsal. Vám se to může, nebo nemusí líbit, ale chcete-li to změnit, vám jako poslanci ostatně nic nebrání, abyste zákon, o němž jste přesvědčen, že není správný, navrhl novelizovat jako poslaneckou iniciativu. To by byl prostor pro to, že to skutečně myslíte vážně. Takto spíše vytváříte určitou mediální fikci, která není založena na ničem jiném než na vašem tvrzení. Mně jako ministru práce a sociálních věcí nezbývá nic jiného, než se řídit zákonem, který schválil Parlament České republiky. A na tom nic změnit nelze. Máte-li jinou představu, jak zákon upravit, pane poslanče, předložte tento návrh do Parlamentu a můžeme hovořit skutečně o reálných podkladech, ale takto je to pouze mediální fikce.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi. Nyní jsem registrovala přihlášku pana poslance Plachého, poté paní poslankyně Aleny Páralové.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážené dámy a pánové, nemohu mlčet. Pan ministr vyslovil zde tezi, která podle mého názoru je hlubokým, ale opravdu hlubokým nedorozuměním. Stát má přece závazky především vůči vlastním občanům. Po vstupu České republiky do Evropské unie by neměl diskriminovat občany členských států Evropské unie. Proto jsem navrhl řešení, které bylo v úvodní řeči a které spočívalo v tom, že stát, pokud použije prostředky státního rozpočtu, nejedná se o důchody, má postupovat rovným způsobem vůči svým občanům. Jestliže vymezil skupinu důchodců jako sociálně potřebnou, tak ji měl svým způsobem ošetřit kompletně, v souladu se svými mezinárodními závazky. Američané nejsou členy Evropské unie. Nedostali by tudíž nic. Němec, pokud máme tady takového občana České republiky, který pobírá německý důchod a trvale žije na území českého státu, měl být stejně tak odškodněn vaší jednorázovou dávkou jako každý jiný. Pak by to byl rovný přístup.
Vážený pane ministře, já budu doporučovat všem lidem, kteří za mnou chodí do poslanecké kanceláře, aby se obrátili na Ústavní soud, protože oni byli ti, kteří byli poškozeni vaším postupem.
Je pravda, že můžeme iniciovat novelu zákona, nicméně dopředu víme, jak to zde v tomto prostředí, v této konstelaci dopadne. Prostě nijak. Ale věřím tomu, že Ústavní soud by k tomu dokázal své říci.
Strašení tím, že budeme vyplácet něco do Ameriky, je ubohé. My jsme skutečně vypláceli v důsledku špatně zvoleného kritéria pro výplatu důchodů tisícovku do zahraničí lidem, kteří zde nežijí, na které zdražení nedopadlo, ale kteří shodou okolností pobírají české důchody. Já se ptám, proč jsme tam vůbec posílali peníze.
Dámy a pánové, asi by to bylo bloudění v kruhu. Končím svou řeč a děkuji vám za pozornost. Trvám na svém návrhu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní se hlásí o slovo paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, pan ministr říkal, že problém jsme způsobili my. Když se dělilo Československo na dvě části, tak bylo dohodnuto, že každý občan bude pobírat důchod v té zemi, ve které má právě v tuto chvíli, to znamená k 31. 12. 1992, trvalé bydliště. Pak ale nastalo to, že na Slovensku se důchody valorizovaly daleko méně než v naší zemi, a došlo k velkým rozdílům. Pak se občané, kteří v tu chvíli žili na Slovensku, přestěhovali do České republiky, ale byly jim dále vypláceny české (?) důchody. Ve srovnání s českými důchodci opravdu jsou důchody velmi nízké. Pohybují se pod úrovní životního minima.
Pan ministr skutečně řeší tento problém tím, že podepisuje stovky žádostí o zmírnění tvrdosti zákona. Jestliže zákon, který Sněmovna přijala, rozhodl, že všichni důchodci dostanou tisíc korun, pak ti, kteří pobírají důchody na základě zmírnění tvrdosti zákona, v podstatě nejsou jakoby naši důchodci. Čili je pravda, že pokud bychom chtěli i těmto občanům, kteří jsou občané České republiky, ale pobírají slovenský důchod, dát těch tisíc korun, tak bychom to skutečně museli zapracovat do zákona. Tady se ukazuje, že zákon byl skutečně nesystémový, jak ODS na to poukazovala. Právě nesystémovost způsobuje to, že vznikají další křivdy.
Je pravdou, že není potřeba asi doplácet důchody občanům, kteří zde žijí a pobírají důchod z Německa nebo Francie. Ale občané, kteří pobírají důchod ze Slovenska, i přesto, že je jim na základě zmírnění tvrdosti zákona, které jim vydal pan ministr, něco dopláceno, mají důchody skutečně nízké. Oni za mnou chodí. Opravdu se s tím dá zde těžko žít.
Problém vzniká tím, že pan ministr předkládá takto nesystémové zákony, že vláda nesystémově pracuje a zakládá další nespravedlnosti.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Hlásí se ještě někdo? Prosím, pan poslanec Zralý má slovo.
Poslanec Antonín Zralý: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, ač nerad, ale musím se připojit k tomu, co zde zaznělo od pana poslance Plachého, neboť to považuji za velkou nespravedlnost, zejména pokud jde o tu tisícovku.
Mám zcela konkrétní zkušenost s tím, že se na mě obrátila občanka, že tuto tisícikorunu nedostala, ač je důchodkyně, česká občanka trvale žijící v této republice. Poté co jí bylo sděleno, že to není možné, obrátila se na slovenskou stranu, kde rovněž byla vyplácena tisícovka. Slovenská strana jí odpověděla, že je občankou České republiky žijící v České republice, tudíž ať si tuto tisícovku nárokuje u své strany.
***