(12.30 hodin)
(pokračuje Kupčová)
Nyní tedy zahajuji bod
14.
Návrh poslanců Ladislava Skopala a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových
a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 737/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 737/1. Prosím, aby za navrhovatele uvedený tisk uvedl pan poslanec Ladislav Skopal. Pan zpravodaj se posadí ke stolku zpravodajů.
Poslanec Ladislav Skopal: Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, můj návrh je velice stručný a jednoduchý. Jedná se o koncesionářské poplatky u Českého rozhlasu. Jedná se o navýšení těchto koncesionářských poplatků o 8 korun, což znamená z 37 na 45 korun.
Jde o to, že financování Českého rozhlasu má rozsáhlé důsledky pro jeho schopnost naplňovat službu veřejnou stanovenou zákonem o Českém rozhlasu. Jde také rovněž o rozvoj technologií, zejména v digitální oblasti. Zadali jsme Českému rozhlasu rovněž, aby rozšířil Český rozhlas regionální zpravodajství. Myslím si, že pokud chceme, aby Český rozhlas toto dodržel, je potřeba v rámci inflace navýšit i koncesionářské poplatky.
Návrh novely s sebou nenese nějaký zvýšený finanční dopad na poplatníky podle tohoto zákona. Jedná se o nárůst 8 korun, což představuje na jeden rozhlasový přijímač zhruba nárůst 26 haléřů denně. Sociální dopady této úpravy jsou minimální, neboť možnost osvobození od poplatkové povinnosti z důvodu sociální slabosti je v zákoně ponechána.
Myslím si, že tato novela je natolik stručná, že není potřeba ji dále obhajovat, ať už z důvodů inflačních, z důvodů nárůstu nákladů a snahy udržet velký archiv rozhlasu s tím, že počítám v případě zájmu, aby i další zákon, který na to navazuje, a předložili ho kolegové, prošel stejnou diskusí. Jde mi o jiné, aby v případě toho, že návrh novely, který mám já, je zde jakoby takovou pojistkou pro to, kdyby byla velice dlouhá diskuse k návrhu zákona, který navrhuje koncesionářské poplatky pro Českou televizi a zabývá se jak koncesionářem, tak reklamou, tak dalšími spornými body, abychom zbytečně další rok a půl o tom nediskutovali a veřejnoprávní média, včetně veřejnoprávního rozhlasu, jsme dostali do velice nepříjemných finančních problémů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Zbyněk Novotný.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, do seriálu o předkládání návrhů zákonů o zvýšení poplatků za rozhlasové a televizní vysílání byl zařazen poslanecký návrh zákona, sněmovní tisk 737, který jako by předjímal výsledek projednávání jiného komplexního návrhu zákona o zvýšení rozhlasových a televizních poplatků, a to sněmovního tisku 756, který budeme projednávat po ukončení tohoto bodu. Jedná se pouze o zvýšení poplatku pro rozhlas bez automatické valorizace vládou podle procentuální výše meziroční inflace.
Ze zprávy o hospodaření Českého rozhlasu v roce 2003 je zřejmé, že Český rozhlas hospodaří na rozdíl od České televize hospodárněji a účetní rok pro něj skončil se ziskem přesahujícím 29 milionů korun.
Bylo zde vícekrát hovořeno o chrámu české kultury a podobně. Jak s tímto tvrzením koresponduje zvýšení DPH, které bude mít zásadní dopad na hospodaření rozhlasu v tomto roce a v následujících letech, to opravdu nechápu. Je naprosto zřejmé, že zvyšováním poplatku a jeho zdaněním devatenáctiprocentní sazbou DPH se neřeší finanční situace Českého rozhlasu, ale děravý rozpočet vlády. Návrh tohoto zákona bez souvislostí s Českou televizí a ČTK nepovažuji za šťastný. Jak už jsem řekl, rozhlas si nezaslouží, aby byl dále krácen na svých příjmech, a to i vzhledem k platu rozhlasových pracovníků. To ale neznamená, že tento návrh zákona finanční situaci zachrání. Problém Českého rozhlasu leží v oblasti zákona, kterým stát Český rozhlas zřizuje, popřípadě v daňové politice vlády.
Z těchto důvodů je mé stanovisko jako zpravodaje negativní. Ještě bych se chtěl přihlásit do rozpravy, ve které navrhnu Sněmovně, aby návrh zákona zamítla. Prozatím děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane zpravodaji, protože jsme si předtím odhlasovali, že bude sloučená obecná rozprava jak pro bod 14, tak 15, tak mám teď povinnost přerušit projednávání tohoto bodu a zahájit projednávání bodu 15. Samozřejmě, že potom ve sloučené rozpravě dostanete slovo.
Nyní tedy budeme projednávat bod
15.
Návrh poslanců Jaromíra Talíře, Taťány Fischerové, Evy Novákové,
Anny Čurdové, Ladislava Skopala a Hany Šedivé na vydání zákona
o rozhlasových a televizních poplatcích
/sněmovní tisk 756/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 756/1. Nyní prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla paní poslankyně Taťána Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, tato Sněmovna již 17 měsíců projednávala vládní návrh novely zákona o poplatcích. V diskusích zazněly všechny argumenty a není třeba se vracet k jednotlivostem.
Návrh zákona, jak jej nyní předkládá skupina poslanců, se vrací v podstatě v podobě, v jaké ho Sněmovna již přijala. Při minulém projednávání skončil z důvodů dvou nepřijatelných pozměňovacích návrhů Senátu. Ve své řeči se dnes zmíním pouze o tom, co je v tomto návrhu odlišné.
Odlišná je konstrukce právní fikce, tedy kdo je poplatníkem. Podle nyní platného zákona provozovatel vysílání ve veřejném zájmu musí dokazovat držbu přístroje, což je v praxi neproveditelné. To jsme se pokusili odstranit už v minulém návrhu novely, ale po diskusi s odborníky tato poslanecká novela přináší novou metodiku dohledání poplatníků. Oproti porovnávání s údaji z evidence obyvatel, které by přineslo množství zavádějících informací, zavádí porovnání s evidencí přihlášek k odběru elektrické energie, což je logické i s ohledem na předmět poplatku. Takto lze získat přesnější seznam poplatníků s menším množstvím chyb. Je samozřejmé, že kdo přístroj nemá, nebude nucen platit, protože zůstává zachována možnost čestného prohlášení do rukou provozovatele.
Chci upozornit na to, že obě instituce vysílatelů ze zákona mají s dlouholetou stagnací poplatků vážné ekonomické potíže. V případě České televize jde už o zásadní omezování výroby programů, což je pro její budoucnost zničující a začne se vážně projevovat za rok, za dva. V případě Českého rozhlasu jde o pomalý sesun do červených čísel. Po vypnutí některých středněvlnných vysílačů hrozí, že budou vypnuty další. Kromě toho ti, na jejichž práci rozhlas stojí, jak již řekl sám zpravodaj, nejsou dobře finančně ohodnoceni a hrozí jejich odchod. Není třeba říkat, že kvalitní pracovníci se neobjeví přes noc a že i kvalita vysílání se při zachování současného stavu začne snižovat. Jakékoliv odkládání novely tohoto zákona nebo její neschválení je již skutečně likvidační pro obě instituce.
Ráda bych se ještě zmínila o některých výhradách obsažených ve stanovisku vlády, tisk 756/1. Vláda nalézá v předložené novele nejednoznačné vymezení pojmu poplatník s vazbou na vlastnictví, držbu a časově určené užívání přijímače. Ráda bych tedy upozornila, že formulace jsou koncepčně prakticky totožné, jako byly v původním vládním návrhu. V zásadě čtyři změny v našem návrhu jsou pouze zlogičtěním definice poplatníků, respektive jejich důsledků pro praktický život.
a) Oproti dřívějšímu vládnímu návrhu poslanecký návrh především jednoznačně odlišuje poplatníky rozhlasového poplatku od poplatníků televizního poplatku. Tím dosahuje větší jasnosti a přehlednosti.
***