(10.50 hodin)
(pokračuje Pešán)
Je-li pravdivý tento údaj o horní hranici počtu psů, pak pracnost rázem stoupá na dvojnásobek, protože se uvádí v důvodové zprávě jeden až dva miliony psů. Čili počáteční pracnost převodů obecních databází je zjevná. Jde minimálně o přepis údajů o jednom milionu psů, maximálně o dvou milionech psů. Není ovšem známo, jak tyto počty jsou kvalifikovaným odhadem, nicméně, znovu opakuji, je s nimi v důvodové zprávě operováno. V každém případě bude problém chybovosti prvotně zadaných údajů.
Jestliže si vezmeme aktualizaci databáze centrální evidence, upozorňuji, že si vyžádá ročně další značné náklady a pracnost, protože znamená přinejmenším následující změny v položkách. Samozřejmě upozorňuji, že jsou to odhadované počty. Když si vezmeme změny v údajích o vlastníkovi, změny adresy, změna vlastníka při prodeji štěňat a psů, můžeme počítat minimálně se sto tisíci údaji. Vyřazení z evidence - musíme počítat jednu dvanáctinu psů vzhledem k průměrnému věku dožití - 120 až 240 tisíc údajů. Nové zápisy do evidence, nově narozená štěňata, to znamená, při prosté reprodukci psí populace se jedná o 120 až 240 tisíc dalších údajů. Údaje o ztrátě psa, splnění poplatkové povinnosti s využitím možnosti dvou splátek - minimálně dva až čtyři miliony údajů.
Úhrnem podle odhadu bude ročně zpracováno 2,35 milionu až 4,6 milionu položek. Denně bude pro tuto centrální evidenci zpracováno při 254 pracovních dnech 9 250 až 18 110 položek, což jsou vzhledem k výše uvedenému minimální počty. Nejsou zde zahrnuty např. údaje o vakcinacích, které se mohou skrývat pod § 4 odstavec 3 i), týkaly by se plného počtu psů, tedy další nejméně 1 až 2 miliony údajů.
Vyčíslení nákladů, kolegyně a kolegové, by si opravdu zasluhovalo pozornost. Za dnešního stavu se jedná o dvě návštěvy úřadu - přihlášení psa a odhlášení psa. V důsledku vzniku centrální evidence vzroste počet návštěv občanů minimálně na dvojnásobek. Dopady na pracnost vedení evidence, případně na mzdové náklady na obcích jsou jasné. A propojovací náklady směrem na centrální evidenci bude nutno zohlednit v rozpočtech obcí. Na to upozorňuji. Bude-li vedení centrální evidence svěřeno soukromé firmě, což návrh umožňuje a patrně i předpokládá, pak tíha všech aktualizací spočine na obcích a občanech. Firma zpracovávající centrální evidenci bude bohatě financována z rozpočtu prostředků Ministerstva zemědělství.
Dámy a pánové, pro funkční systém evidence psů, nahlášení narození, úhynu, prodeje, hlášení o splnění poplatkové povinnosti je třeba kalkulovat s náklady vyššími než 10 milionů korun. Úvaha vychází z nákladů na evidenci skotu v České republice, který počtem populace odpovídá úrovni populace psů. A další náklady jsou spojeny s nákupem aplikací čipů. Upozorňuji, že cena se pohybuje od 300 do 600 korun.
Toto vše jsem řekl proto, abychom si uvědomili, že odhad dva miliony korun nákladů zajisté nebude pravdivý, že se bude jednat o velmi složitou záležitost. Nedělám si vůbec žádné iluze, že údaje budou natolik nerelevantní (?) ve svém důsledku, že se o ně budeme moci s jistotou opírat.
Kolegyně a kolegové, je mi to velice líto, nechtěl bych zde působit jako zlý muž, nicméně dovolím si dát návrh na vrácení předkladateli k dopracování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan Bohuslav Záruba, připraví se paní kolegyně Zuzka Rujbrová.
Poslanec Bohuslav Záruba: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych ohlásil eventuální střet zájmu, protože již deset let chovám vlčáky. Nyní mám druhého a mohu oznámit, že v současné době je tetovaný a chodí na výcvik.
Dovolte mi krátce citovat z důvodové zprávy. Počet případů napadení psem jiného psa či člověka je alarmující. Předkladatelé jsou si vědomi toho, že zákon sám nezmění okamžitě přístup některých nezodpovědných majitelů či držitelů psa. Již dnes zákony uvádí zákaz týrání psa, zákaz jeho výchovy k agresivitě, již dnes obce mohou omezit volný pohyb psů na veřejném prostranství a mohou pokutovat občana za neodklizení psích výkalů. Problém je v nedodržování těchto zákonů a vyhlášek. Potud citace.
Po přečtení textu navrhovaného zákona jsem v rozpacích, zda předkladatelé pochopili, o co se vlastně měli v návrhu pokusit. Na jedné straně napadení člověka psem, které tento zákon vůbec neřeší, na druhé straně navrhovaná evidence psů, která určitým způsobem zasahuje do kompetence měst a obcí. Tuto pochybnost ve svém nesouhlasném stanovisku k tomuto tisku vyjadřuje i vláda.
Je pravdou, že případy napadení člověka psem jsou stále častější. Je také pravdou, že sdělovací prostředky ve snaze být co nejsenzačnější velmi barvitě až drasticky líčí jednotlivé události. V některých případech by se to dalo přirovnat k šíření poplašné zprávy. Je těžké je za to odsuzovat, protože pro svoji čtenost a sledovanost udělají maximum. Pochopitelně veřejnost je velice zneklidněna těmito událostmi. Lidé mají často ze psů až neopodstatněný strach. Na druhé straně se však těžko dozvídáme, co události předcházelo, jestli nebyla příčina nešťastné události někde jinde.
Ne, nechci obhajovat agresivní majitele agresivních psů. K napadení psem by při troše dobré vůle vůbec nemuselo docházet, pokud by si majitelé psů a osoby, které psy vedou, uvědomili, že každý občan má právo se cítit v blízkosti psa bezpečný a jejich povinnost je tuto bezpečnost zajistit. Nemělo by vůbec existovat, aby se na veřejném prostranství psi větších plemen a plemen neprávem nazývaných bojovými pohybovali volně bez náhubku a vodítka. A toto je ošetřeno v městských a obecních vyhláškách.
Proč je policie k těmto případům tak laxní a nedůsledná? Je všeobecně známo, že nárůst počtu psů, zejména v sídlištních aglomeracích, je velký. Lze chápat občany, že si často svou osobní situaci řeší pořízením psího kamaráda. Snad se se mnou ztotožní velká část občanů, která má ráda psy, v tom, že pořídit si do panelákového bytu vlčáka, rotvajlera či dokonce brazilskou filu nemá s láskou k psům nic společného.
Hovoří se často o prevenci. Co je nutné pro to udělat? Základem je poslušnost psa. Proč tedy neuzákonit či neošetřit vyhláškou povinnost majitele větších plemen zajistit minimální výcvik poslušnosti se získáním osvědčení o absolvování výcviku? Vždyť ten, který chce řídit auto, musí mít řidičský průkaz, ten, který chce nosit zbraň, musí mít zbrojní průkaz. Je to tak nelogické? Proč v městských vyhláškách radikálně finančně nerozlišit majitele psa např. v rodinném domku a majitele psa v sídlištním domě?
Na druhé straně by se však ve vymezených městských nebo lesních aglomeracích měly vymezit prostory, kde by psi mohli běhat volně, a třeba i s náhubkem. Pokud je pes neustále omezován vodítkem, může to mít za následek vzrůst jeho agresivity, deformuje se jeho přirozený vývoj, což v důsledku vede k nepředvídaným situacím.
A co na to navrhovaný zákon? Domnívají se předkladatelé, že zřízením centrální evidence fenoménu útoku psa zabrání? Ne, bude to jen nárůst byrokracie a další šikanování občanů.
***