(15.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Opět vyčkám, jestli je zájem o kontrolu. Budeme kontrolovat, takže počkám. Pan poslanec Vlastimil Tlustý se hlásí. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Velmi se omluvám, na záznamu hlasování je x, hlasoval jsem ano. Děkuji vám. Zpochybňuji hlasování.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Čili byla vznesena námitka proti zápisu o výsledku hlasování a o této námitce rozhodneme bez rozpravy v hlasování pořadové číslo 187, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přijetí námitky. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 187 z přítomných 127 pro 106, proti 3. Návrh byl přijat, byla přijata námitka proti výsledku zápisu o hlasování.
A budeme tedy znovu rozhodovat o návrhu na zamítnutí, a to v hlasování pořadové číslo 188, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 188 z přítomných 127 pro 64, proti 59.
Opět vyčkám kontroly hlasování, abych mohl ohlásit výsledek projednávání bodu číslo 26. (Nikdo hlasování nezpochybňuje.) Všechno v pořádku. Konstatuji, že návrh byl zamítnut, a končím proto projednávání bodu číslo 26 a návrhu, který byl zamítnut. Děkuji panu ministru financí, děkuji zpravodaji. Budeme pokračovat.
Dalším bodem jednání je bod číslo
28.
Návrh poslanců Martina Římana a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 670/ - prvé čtení
U stolku zpravodajů prosím, aby zaujali svá místa pan poslanec Martin Říman za navrhovatele a pan zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Křeček. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 670/1.
Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Martin Říman. Prosím, pane navrhovateli.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, návrh novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny se týká jedné jediné specifické oblasti a tou je postavení vyšetřovacích komisí, které zřizuje Poslanecká sněmovna. A týká se to vyšetřovacích komisí v tom smyslu, že je navrhováno, aby jednání vyšetřovacích komisí se stala veřejnými, pokud se vyšetřovací komise nerozhodne jinak, zejména v případech, kdy by předmětem jednání byla problematika týkající se předmětu státního tajemství. V takém případě je upraven jednací řád tak, aby svědci byly dotazováni pouze v rámci neveřejného jednání.
Rád bych tento návrh na jistou změnu charakteru vyšetřovacích komisí zdůvodnil. Jsem přesvědčen, že po mnoha letech stávající praxe, kdy jednání vyšetřovacích komisí Poslanecké sněmovny bylo striktně neveřejné a k veřejnosti se dostaly pouze závěry vyšetřovací komise, a po mnoha působeních těchto vyšetřovacích komisí, po kterých mezi veřejností, ale i mezi politiky, zůstala jistá pachuť zbytečnosti existence těchto vyšetřovacích komisí, je načase zamyslet se, zda tato úprava striktní neveřejnosti je správná.
Já se domnívám, že představa o fungování vyšetřovacích komisí byla v době, kdy tehdejší jednací řád vznikal a kdy upravil na dlouhou dobu statut vyšetřovacích komise, jiná, než jaká je skutečnost. Tehdy zákonodárce se evidentně domníval, že vyšetřovací komise budou spíše než cokoliv jiného jakousi obdobou policejního vyšetřovatele. Ale ti, kdo jste kdy byli za ta léta členem nějaké vyšetřovací komise, tak mi dáte asi za pravdu, že tomu tak není, že je daleko spíše jakýmsi hledačem min, který hledá, kdy, kde a proč to či ono bouchne ve složitém mechanismu a fungování státního aparátu.
Já jsem přesvědčen, že v zájmu kvality fungování veřejné moci v České republice je, aby tyto skutečnosti, tedy rozkrývání způsobu fungování státní moci, byly veřejnosti přístupné. Zcela jistě mi dáte i za pravdu, že až na absolutní výjimky se při vyšetřování vyšetřovacích komisí nejedná o žádné státní tajemství, ale v drtivé většině případů pouze o to, jak který úřad, ministerstvo, úředník, ministr, či dokonce předseda vlády vykonává svou práci, jak prostě funguje. A to podle mého soudu je přesně ta informace, na kterou veřejnost přece právo má.
My zákonodárci soustavně odkrýváme různá tajemství našich občanů. Chceme po nich - někteří - majetková přiznání, bezhotovostní platby, registry bankovních účtů, zkoumáme majetek občanů, když žádají o sociální dávky, atd. atd. Říkáme přitom, když něco občan po státu chce, musí prokázat, že má na to nárok. Musíme o něm vědět to a to. Dobrá, ale otočme si to. Stejně tak občan, který si platí státní správu ze svých daní, má právo říkat, že nám, když chcete svou mzdu, dejte nám odpočet, jak pracujete. Obzvlášť to sedí v případech, kdy se něco evidentně nezdaří. Když chcete, abychom vás volili a abyste měli nad námi po čtyři roky moc, okryjte aspoň někdy, jak svou moc užíváte.
Já si, dámy a pánové, dokážu představit, že mnohým z nás se tato představa úplně nezamlouvá, a poctivě dodávám, že nepochybně jak z vládních, tak i opozičních lavic. Byl bych nerad, kdybychom se na tento návrh dívali s myšlenkou - vždyť i já se někdy můžu dostat do situace, kdy budu před nějakou vyšetřovací komisi předvolán k výslechu a bude pro mě přece daleko jednodušší, když se budu zpovídat před deseti kolegy poslanci než před celou veřejností. To je jistě pravda. Ale neznamená to také na druhé straně, že ať budeme činit cokoliv, dáme si daleko větší pozor na to, co činit budeme? Nebude také tato skutečnost hodně viditelným majáčkem pro každého úředníka, který v této chvíli má jistotu, že prakticky vše, co se odehrává v jeho kanceláři zůstane navždy skryto?
***