(14.50 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo, a ptám se pana poslance Vávry, jestli využije možnosti položit doplňující otázku v délce jedné minuty.
Poslanec Eduard Vávra: Nebudu mít doplňující otázku, pane předsedo, já tu interpelaci přepíši trochu jiným způsobem a dám vám ji jako písemnou. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pan předseda si ještě vezme slovo.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, myslím si, že je dobré využívat dvou institutů interpelací, včetně interpelace písemné, pokud jsou to interpelace, které mají hlavu a patu, a nepochybně toto je téma důležitého významu a myslím si, o něm vést debaty je možné, a docela i žádoucí, aby se poslanci o toto téma zajímali. Takže my určitě odpovíme rádi na tuto písemnou interpelaci a předpokládám, že posléze, pokud by nějakou náhodou se stalo, že nebude pan poslanec spokojený s odpovědí na tuto interpelaci, jako že to nepředpokládám, a spokojenost z něj nepochybně bude vyzařovat po přečtení té odpovědi, tak bychom se jí mohli věnovat při projednávání na půdě Poslanecké sněmovny. Takže jsme otevřeni této spolupráci, komunikaci, dokonce si myslím, že ten určitý časový odstup může vést k tomu, že v této kauze budeme přece jen o kousek dál.
Věřím, že pozice České republiky za nějaký čas bude ještě o něco lepší a pevnější, než je v tuto chvíli, protože samozřejmě v rámci arbitrážních sporů, které jsou poměrně složité a spletité, a řada z nich je provázána mezi státem a některými soukromými subjekty, takže to rozplétání tohoto klubka v průběhu času povede k lepšímu pochopení celé záležitosti. Takže v tomto směru jsme nepochybně připraveni.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu premiérovi a žádám nyní pana poslance Waltra Bartoše, aby přednesl nyní svou interpelaci. Má k dispozici dvě minuty. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji. Pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére, dámy a pánové, v tomto období nabývá platnost zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. To, co je předmětem mé interpelace, je oblast upravující pomoc spoluobčanům se zdravotním postižením.
Oproti dikci minulého zákona jsou sice i nadále zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci povinni zaměstnávat určitý podíl zdravotně postižených, případně odebírat výrobky a služby od zaměstnavatelů, kteří splňují předepsané podmínky, a podobně jako dosud, pokud povinnost nesplní, je jim nařízen určitý odvod do státního rozpočtu. Až potud je všechno v pořádku. Dokonce by měla být situace z hlediska účinnosti podpory zdravotně postižených lepší. Případný odvod má být totiž výrazně vyšší. Nově však jsou z výčtu zaměstnavatelů, na které se nevztahuje povinnost odvodu, tedy možnost sankce za neplnění zákonné povinnosti, vyjmuty všechny organizace, které jsou organizačními složkami státu nebo jsou státem zřízené. Jinými slovy, jakýkoliv zaměstnavatel s výjimkou státu a jím zřízených organizací, pokud nesplní zákonnou povinnost, je penalizován značným povinným odvodem. Stát a státem zřízené organizace, které by měly jít v podpoře zdravotně postiženým příkladem, jsou ze sankcí vyčleněny.
V té souvislosti pokládám jedinou otázku: Proč byla přijata změna, která na straně jedné sice zvyšuje povinný odvod při nesplnění zákonné povinnosti, a tím výrazněji nutí zaměstnavatele plnit požadavky zákona, na straně druhé ale privilegovaně umožňuje státním organizacím, tedy např. i Ministerstvu práce a sociálních věcí, nepodílet se na pomoci zdravotně postiženým vůbec a vyhnout se hrozbě odvodu do státního rozpočtu. Podotýkám, že předem odmítám možnou odpověď, že v případě státních organizací se jedná o vytahování peněz z jedné kapsy, aby byly vloženy do kapsy druhé. Odvod do státního rozpočtu totiž není něco, co by si následně mohla státní organizace nárokovat jako důvod pro navýšení rozpočtu.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, vyslechli jsme interpelaci pana poslance Bartoše a žádám pana premiéra, aby využil svých pěti minut. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, za prvé bych chtěl říci, že formulace, že v tuto chvíli nabývá účinnosti zmiňovaný zákon, není přesná. Zákon již nabyl účinnosti 1. 10., to znamená více než před měsícem, a je samozřejmě zapotřebí ještě nějaký čas vyčkat s hodnocením praxe, jak tento zákon působí v některých aspektech pozitivně, tak jak bylo jeho smyslem, a možná v některých případech i negativně, pokud se do textu dostaly věci, které nebyly správně odhadnuty, takže je zapotřebí s tímto vyhodnocením ještě počkat.
V každém případě návrh zákona zavádí řadu věcí, po kterých bylo dlouhodobě voláno, a myslím si, že přispěje k tomu, aby v České republice se vyplácelo býti aktivním a aby se vyplácelo to, že lidé budou více ekonomicky aktivní, než tomu bylo do současné doby.
Samozřejmě návrh řeší řadu oblastí. Jedna z nich je ta, o které hovořil pan kolega Bartoš, další jsou otázky zprostředkovávání zaměstnání, zaměstnávání osob se zdravotním postižením, což je také nově upraveno v některých aspektech návrhu zákona. Ale tento zákon také zavádí nové instrumenty při podpoře vzniku nových pracovních příležitostí, řeší některé problémy v otázce zaměstnávání cizinců a také se zaobírá otázkou povolování výkonu činnosti dětí, kde reagujeme na příslušnou směrnici Evropských společenství.
Pokud jde o záležitost, která se týká bezprostředně zaměstnávání osob se zdravotním postižením, myslím si, že se podařilo zde v Poslanecké sněmovně prosadit vládní návrh, který zajišťuje vznik většího množství pracovních příležitostí pro tyto osoby, a samozřejmě je potřeba se podívat na smysl jednotlivých instrumentů. Nevím přesně, jaké byly motivy při odborných debatách pro jednotlivé změny, ale pro tu změnu, o které zde pan kolega Bartoš hovořil, si myslím, že platí jeden možná logický argument, který myslím, že je zřejmý na první pohled. To je to, že sankce pro státní organizaci, to znamená, že ze státních peněz odvede peníze do státního rozpočtu, je samozřejmě věcí, která v některých momentech může postrádat smysl. Na druhé straně je zapotřebí říci, že i nadále se sleduje to, jaký počet osob se změněnou zdravotní způsobilostí je zaměstnáván na jednotlivých ústředních orgánech státní správy. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je sledováno i příslušným vládním výborem, který sleduje nejen situaci v privátní podnikatelské sféře, ale samozřejmě že se zaobírá i rozborem v rámci jednotlivých organizačních složek státu.
Argumenty další jsou nepochybně spíše specifické, ale ty by možná mohly být ošetřeny. Pokud by ten argument, o kterém jsem hovořil, nebyl shledán jako relevantní, případně některé další, tak je nepochybné, že i v některých složkách státu je velmi obtížné zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, ať už jde o Armádu České republiky, policii, hasičský záchranný sbor, což mimochodem tvoří velkou část osob zaměstnávaných, resp. placených vládou České republiky, placených státem, protože jiné právní předpisy u většiny těchto povolání zase stanoví podmínky zdravotní způsobilosti pro výkon takovéhoto povolání. Takže proto některá omezení v tomto zákoně také byla dána, protože je zcela evidentní, že při výkonu takovýchto specifických povolání je nemožné, aby byla tato jinak smysluplná myšlenka uplatňována a naplňována.
***