(12.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ještě jednou s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Mencl.
Poslanec Václav Mencl: Pane ministře, to vůbec nic nevypovídá o tom, že vláda navrhuje snížení již sama. To, že se tady odehrává nějaký souboj mezi tím, zda učitelé mají být placeni státem, nebo kraji, nemá vůbec nic společného s tím, že návrh je nižší o 2 procenta, jak ho předkládá vláda.
Vy jste mluvil o ministerstvech. Vyjasněte mi z vaší vlastní řeči o ministerstvech, která ministerstva nechtějí něco převádět na kraje a proč je to teď o 2,5 procenta nižší.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan ministr.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Pokud se vrátíme k původní otázce a řekneme si, v čem je rozdíl mezi původní předlohou, kterou Poslanecká sněmovna neschválila, která znamená cca 17 procent sdílených daní do krajských rozpočtů, a návrhem, který aktuálně předložila vláda a který je dále zmenšován např. na základě usnesení školského výboru této Sněmovny, pak rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od návrhu Ministerstva financí ve vládě prošel návrh na to, aby prostředky, které byly určeny z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí původně do rozpočtového určení daní pro kraje, nebyly do tohoto návrhu zahrnuty.
Vláda při projednávání zákona o rozpočtovém určení daní pro kraje tyto prostředky, které byly původně vyčleněny ze stávajícího rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, nezahrnula do návrhu zákona o rozpočtovém určení daní pro kraje. Toto je příčina rozdílu mezi procenty sdílených daní, jak byly v původním návrhu, který Poslanecká sněmovna neschválila, a v tomto aktuálním návrhu, který vláda do Poslanecké sněmovny předložila.
Tento návrh je nyní dále zmenšován na základě rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny. Může se tedy stát, že Poslanecká sněmovna ve finále schválí ještě o něco nižší podíl krajů na sdílených daních, než byl původní návrh. Znovu odkazuji na jednání školského výboru.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní vystoupí pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nebudu reagovat na pana ministra. Chtěl jsem několik poznámek nejprve k panu zpravodaji a pak ke kolegovi Radku Martínkovi.
S kolegou Bratským nemáme žádný zásadní rozpor. Rád bych upozornil, že jsem pro rozpočtové určení daní. Jsem pro principy, které jsou v tomto zákonu obsaženy. Jediná výjimka jsou školy, protože oblast vzdělávání není agendou krajů, stejně jako oblast vzdělávání není agendou církví a soukromníků, je to agenda státu. Agendou krajů je síť škol, zřizovatelské povinnosti, a nikoli odpovědnost za vzdělávání.
Důvod, proč chci, aby finance na oblast vzdělávání zůstaly i nadále ve státním rozpočtu, spočívá ve dvou základních principech. Jednak je to princip rovného přístupu, což bohužel zákon nezajišťuje, že budou mít všichni občané v tomto státě rovný přístup ke vzdělávání na jakémkoli místě území České republiky. To je první problém.
Druhý problém kolega Martínek nezmínil. Zákon je velmi nesystémový, protože řeší pouze krajské školy, ale do rozpočtů krajů dává školy konkurenční, školy církevní a soukromé. Nedovedu si představit, pokud se kraj dostane do obtížné finanční situace, které školy bude nejprve rušit. Své, nebo církevní? Je to zajímavá otázka, na kterou bych si rád poslechl odpověď od pana kolegy Martínka nebo od pana minstra.
Další nesystémový problém spočívá v tom, že obce jsou v jiném režimu financování, než jak jsou navrhovány kraje. My tedy budeme mít tři nebo čtyři různé způsoby financování. Myslím si, že je to velmi špatně.
Další problém, který s tím souvisí, je to, že někdo jiný stanoví obsah veřejné vzdělávací služby. Jinými slovy - stát je odpovědný za tzv. kurikulární politiku, za to, co se ve školách bude učit, za jakých podmínek atd. Ovšem někdo jiný to zase bude platit. Budou to platit kraje. Ptám se, co se stane, když stát požadavky na poskytování veřejné služby nadhodnotí, postaví požadavky velmi vysoko a kraje na to nebudou mít peníze? Toto nebezpečí hrozí, protože jsou oddělena dvě centra - jedno, které staví kurikulární politiku, a druhé, které platí.
Další zásadní problém jsou změny v počtu žáků. Systém je nastaven na rok 2004. Co se stane, když v roce 2006, 2007, 2008 se změní počty žáků, kteří v jednotlivých krajích studují? Stane se to, že v jednom kraji bude více peněz, ale žáci budou jezdit do druhého kraje a tomuto kraji budou peníze chybět.
Vážení kolegové starostové, kteří zde sedíte, znáte určitě mnoho soudních sporů, jak se obce mezi sebou soudí jen kvůli části neinvestičních nákladů u základních škol. Nedovedu si představit, jak to bude fungovat u středních škol, kdy ceny jednotlivých oborů jsou výrazně rozdílné proti základním školám, jak budou kraje mezi sebou refundovat náklady, jak budete platit školu v Kamenickém Šenově, která má 81 000 Kč nákladů na žáka? Nedovedu si představit, jak všechno toto vyřešit. To je důvod, proč si myslím, že si stát má ponechat oblast vzdělávání ve své gesci.
Myslím si, že kraje fungují dobře, ani se neobávám, že kraje by peníze zašantročily, jak řekl kolega Martínek. Myslím si, že pod hejtmany ODS si kraje v tomto vedly velmi dobře, nepodezírám, že by něco udělaly špatně. Tento návrh je ale uveden do neřešitelné situace. Proto podporuji tento návrh, ale nechci, aby tam byly peníze na vzdělání.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Radko Martínek, poté pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Radko Martínek: Nechci eskalovat tento spor, protože si myslím, že se nakonec stejně rozhodne hlasováním. Chci ale svému předřečníkovi odpovědět na několik otázek.
Zrušit kraje nemůže nic, protože to musí být schváleno nejdříve Ministerstvem školství. Přečtěte si zákon o krajích. Stejně tak koncepce školství v příslušném kraji - žádný kraj nemůže udělat koncepci, aniž bude v souladu s koncepcí celostátní.
Pokud se týká peněz, bylo by dobře, aby se nepletly dvě věci. Nerozhodujeme tady o penězích do školství, ale hovoří se zde pouze o penězích na platy učitelů. Všechny ostatní věci reálně kraj vykonává stejně a v tuto chvíli prostředky má a musí s nimi hospodařit. Není to o platech na školství, ale o penězích na platy učitelů.
Velmi bych vás prosil, abyste si pozorně přečetli pozměňovací návrh, který jsem vám předložil, protože tam jsou všechny podstatné věci, na které mnozí lidé hledají odpověď, to znamená, jaký je vztah mezi centrem a kraji, kdo co může v těchto věcech a kdo co určuje. Prosím, velmi pečlivě si to přečtěte. Nový školský zákon na to odpovídá, a myslím si, že pro některé by to mohlo být zajímavé čtení.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, krátce ke kolegovi Bartošovi. Na jednu stranu řekne, že kraje hospodaří dobře, a na druhou stranu nevěří tomu, že se s tímto problémem v rámci školství vyrovnají.Tady vidím rozpor a velice se nad tím podivuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan poslanec Walter Bartoš chce ještě s faktickou poznámkou.
Poslanec Walter Bartoš: K panu kolegovi Martínkovi faktickou poznámku, že kraje nemohou nic zrušit. Podle zákona bude kraj uzavírat se soukromými školami smlouvy. Smlouvu neuzavře, a škola končí. Není pravda, co říkal kolega Martínek.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní má slovo pan poslanec Petr Bratský, připraví se paní poslankyně Michaela Šojdrová.
***