(16.00 hodin)
Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy a pánové, tento text, který máme před sebou, je textem, který byl dosažen v návrhu zákona, který již jednou nebyl schválen. Tento text je výsledkem návrhů a kritiky našich legislativních odborníků jak z vlády, tak z Poslanecké sněmovny a Senátu a tento text, který prošel touto kritikou těchto legislativních odborníků, byl znovu vzat a jako čistý text byl znovu předložen jako samostatný návrh zákona. Překvapuje mě námitka, že se jedná o něco, co by mělo být dopracováno, neboť v tom řízení a v tom procesu, který jsme již jednou absolvovali, tyto námitky vzneseny nebyly.
Čtu z námitek, že se neřeší navazující otázky a samotný průběh řízení. Mimo jiné z návrhu není zřejmé, kdo bude rozhodovat o tom, jedná-li se o zvlášť složité případy atd. To jsou ustanovení, která již dnes existují v našem právním řádu na takto obecné úrovni a nikdo tyto věci nezpochybňuje.
Dále se říká, že má-li soud náležitě zjistit, zda jsou skutečně dány a splněny všechny podmínky, které opravňují k vydání rozhodnutí o odebrání dítěte biologickým rodičům, není vhodné omezovat jeho činnost jakoukoli lhůtou. Svazování soudů stanovením lhůty pro rozhodnutí by v praxi mohlo vést k formálnímu postupu, který zejména v otázce osvojení, ale i ve všech otázkách týkajících se práv dítěte není na místě.
Domnívám se, že přesně opak je pravdou. V praxi totiž dochází k tomu, že ačkoli je věc naplněna, soud nekoná. Všichni odborníci, kteří se v této oblasti pohybují, dávají navrhovatelům za pravdu. Problémem v rychlosti adopcí je pomalé konání soudu. Soud má říci, zda k datu jednání ony hmotněprávní podmínky splněny byly, či nebyly. Také je zvláštní námitka, že je třeba stanovit bližší hmotněprávní podmínky pro určení tzv. kvalifikovaného nezájmu. Vážení přátelé, to je něco, co už dnes musí soud umět stanovit. Pokud namítáme, že to není stanoveno, tak na jaké úrovni probíhá proces adopcí?
Domnívám se, že vznesené námitky jsou výrazem toho, že málo lidí, kteří se k věci vyslovují, je v materii orientováno. Byl bych velmi rád, kdyby se příště takovéto námitky vůbec neobjevovaly. Dá se pochybovat o tom, zda lidé, kteří je sepsali, se s materií kvalifikovaně seznámili.
Opakuji: Podle mezinárodních úmluv na prvním místě není pohodlnost soudu, ale zájem dítěte. To jsou smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Jestliže tyto mezinárodní smlouvy bereme vážně, tak tento zákon je v souladu s těmito smlouvami a naopak pomalost soudů je v rozporu s těmito smlouvami. Česká republika je typická a její ostudou jsou dlouhá soudní projednávání. Proto se naši občané odvolávají k mezinárodním soudům, kde slavnostně prohráváme. Domnívám se, že alespoň v této oblasti bychom měli udělat pořádek, protože dětem život běží jiným rytmem než dospělým.
Prosím o to, abychom se zabývali tím, zda námitky nejsou velmi povrchní, zda to jsou námitky kvalifikované. Prosím, abychom při projednávání takovéto normy zákona si vzpomněli na mezinárodní smlouvy, kterými jsme vázáni, a snažili se je naplňovat.
Mám procedurální návrh, aby tento zákon byl přikázán také výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, protože se domnívám, že je to zákon sociální, který se zabývá sociální integrací. Je to daleko více materie tohoto výboru než ústavněprávního výboru či jiného. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní mám přihlášku pana poslance Tomáše Vrbíka, poté pan místopředseda.
Poslanec Tomáš Vrbík: Nebudu mít dlouhé vystoupení. Částečně naváži na svého předřečníka. Také bych chtěl v obecné rovině vyjádřit podporu návrhu zákona.
Myslím si, že je pravda, co říká kolega Janeček, že výhrada o tom, že nelze souhlasit s námitkou, že návrh postrádá řešení otázky, kdo určí, kdy půjde o zvlášť složitý případ a kdy nikoli - podobné formulace se objevují v právních předpisech už v tuto chvíli. Je ale pravda, že je vždy na posouzení konkrétního soudce, zda případ prohlásí za zvlášť složitý, či nikoli. V praxi to povede k tomu, že soudce při této logice může za složitý případ prohlásit jakýkoli případ, který mu bude předložen.
Myslím si, že je zde ještě jeden problém, který návrh ne úplně řeší. Je to otázka toho, co se bude dít v situaci, kdy soud ve stanovené lhůtě nerozhodne, protože v takovém případě se bude možné obrátit pouze formou stížností na vyšší instanci, která po jejím posouzení bude moci vydat opatření nařizující prvoinstančnímu soudu vydání požadovaného rozhodnutí. Bude to poměrně komplikovaný postup.
Myslím si, že navržené řešení je lepším řešením než stávající stav. I já podporuji, abychom v tuto chvíli přistoupili k projednávání ve výborech, abychom si mohli tyto věci vyjasnit a případně upravit v návrhu zákona, ale v principu filozofii podporuji a jsem pro to, abychom se pokusili tuto věc vyřešit.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní má slovo pan ministr Jaroslav Bureš, zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sama o sobě okolnost, že je jisté, že návrh bude projednán v klasickém režimu, mě původně vedla k tomu, že jsem nechtěl vystupovat, ale vzhledem k tomu, že zde padla námitka vůči kvalifikovanosti výhrad vlády, cítím povinnost se k tomu vyjádřit už proto, že jsem ve funkci tehdejšího úřadujícího předsedy Legislativní rady se na stanovisku také podílel. To za prvé.
Za druhé. Civilnímu procesu se věnuji od roku 1973 a jako soudce jsem věci péče soudu o nezletilé rozhodoval asi 15 let, takže se cítím kvalifikován alespoň dvě poznámky říci.
Stanovisko vlády je neutrální. Vláda říká, ale je tu ještě řada otázek, které je třeba řešit. Tím vláda také říká, že je připravena je řešit při projednávání ve výboru. Řeknu jediný případ z mnoha argumentů, které bych mohl uvést a které zůstaly pominuty. Co se stane, když nebudou splněny podmínky řízení v tříměsíční lhůtě, které brání obecně tomu, aby soud vydal rozhodnutí? Stane se to, že soud zastaví řízení, protože mu uplyne lhůta a nebude moci jiným způsobem věc vyřešit. Co se stane, když nebude mít ten, kdo musí mít zákonného zástupce a nemá ho, nebude mít ustanoveného ve lhůtě opatrovníka? A tak dále.
Uznávám kritiku, která je základem návrhu, ale myslím si, že k cíli poslouží několik systémových opatření. Některá již jsou, jako třeba povinnost stanovit rozvrhem práce soudce, kteří se zabývají přednostně agendou péče soudu o nezletilé. Otevřeně říkám, že osobně jsem připraven při debatě v ústavněprávním výboru přispět k tomu, aby text byl dopracován, ale výhrady zatím existují a mají svůj základ v platném textu občanského soudního řádu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Vidím ještě přihlášku paní poslankyně Evy Dundáčkové. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych navrhla zkrácení lhůty při projednávání tohoto návrhu zákona, a to na deset dní, neboť i samotné vyjádření pana ministra Bureše mi dává naději, že v krátké době nalezneme řešení a během měsíce se můžeme dohodnout na konečném řešení této problematiky, a to v zájmu náhradní rodinné péče o děti, které dnes zůstávají v ústavech.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za tento návrh. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nevidím takovou přihlášku, obecnou rozpravu končím.
Zeptám se na případná závěrečná slova nejprve pana navrhovatele a pak zpravodajky paní poslankyni Orgoníkové. Nechtějí vystoupit se závěrečným slovem. Čeká nás tedy hlasování o návrzích, které zazněly.
***