(11.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)

Otázka by tedy zněla, kde se vezmou ty zbývající 3 miliardy. Jedině tak, že když je nedá státní pokladna, kraje na to nemají, protože na to nemají jiné prostředky, musí se starat o jiné věci, tak musí hledat formy řízení těchto zdravotnických zařízení takové, které přinesou efektivnější řízení. To nemá nic společného s poskytováním zdravotní péče. To je například i otázka energie, otázka služeb, otázka lékové politiky, kterou to či ono zdravotnické zařízení může zvolit. On je nikdo nenutí k tomu, aby předepisovali léky jednoho typu, které třeba stojí jednotkově sto korun a jiné stojí možná dvě stě korun.

Já musím říci, a paní ministryně to určitě potvrdí a ví to, že například jestli ministerstvo má něco v pravomoci, tak je to otázka definování hodnoty výkonu, kterou je potom proplácen daný výkon. Toto je nástroj, který může použít. To pak znamená, že mohou existovat výkony, které dnes jsou možná podhodnoceny, tak je srovnám, aby podhodnoceny prostě nebyly, a není možné pak říkat, že ten výkon je podhodnocen. Nemá být podhodnocen. Má stát tolik, kolik vyžaduje práce anebo řekněme technika nebo léčiva.

Já už nebudu dál pokračovat. Já jsem si tady poznamenal možná jenom jednu poznámku, která se mi zdá, že se celou tou debatou vleče - že se stát rozhodl, protože není schopen zdravotnictví nikterak zvládat, toto zdravotnictví převést na kraje a nyní se snaží vytvořit si legislativní nástroj, jak do toho těm krajům zasahovat a nemít přitom žádnou zodpovědnost.

Děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, situace se trochu změnila, někteří stáhli svou přihlášku, takže máme před sebou jediné vystoupení, poslední, pana poslance Vladimíra Říhy - aspoň podle počtu přihlášených. Prosím pana poslance, je to poslední přihlášený.

 

Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jsem si velmi dobře vědom, že projednáváme bod vládní návrh na vydání zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí, nicméně vzhledem k probíhající diskusi pro mne jako člověka, který se více než třicet let pohybuje v resortu zdravotnictví, není možné nevystoupit s několika poznámkami.

Pravdu má můj předřečník, který říkal, že tato diskuse by měla probíhat nad materiálem, který řeší koncepci zdravotnictví, ale nicméně již se tu rozbíhá. Hovoří se tu o různých systémech zdravotní péče, jako bychom měli dojem, že všude jinde ten systém je lepší než u nás. Pravda je, že nikde ve světě není systém, který by byl ideální a se kterým by tam byli spokojeni. V této Sněmovně před několika týdny byl seminář, na kterém hovořil profesor Hájek z Velké Británie, který tam třicet let žije a byl velmi nespokojen se systémem Národní zdravotní služby, která tam je. Stejně tak to víme z jiných zemí, že například někde dochází k rozpadu větších ambulantních zařízení na menší, na jednotlivé ambulance, a v jiné zemi naopak směr je protichůdný, že se naopak drobné ambulance slučují do celků, jako jsou polikliniky.

Přitom co má být úkolem státu, co je hlavní zdravotní politikou? Udržet dobrý zdravotní stav populace nebo jej zlepšovat. Víme, že resort zdravotnictví ovlivňuje zdravotní stav populace pouze asi z dvaceti procent. Čili my tady hovoříme o resortu zdravotnictví, a osmdesát procent problémů ovlivňujících dobrý zdravotní stav populace je také v jiných resortech, v životním stylu a na úseku prevence. A na to bychom měli dát potom v té koncepci hlavní důraz.

Hovoříme o posuzování kvality. To je velmi široký problém, protože laik zpravidla posuzuje kvalitu podle chování personálu k němu, podle toho, zda se cítí být přijímán, anebo zda se cítí být obtížným hmyzem.

A chtěl bych říci na závěr, že než šíříme nějaké informace a zvěsti, bychom si měli dobře ověřit, o čem hovoříme. Já jsem totiž byl na konci září svědkem toho, že na výjezdním zasedání Sdružení praktických lékařů vystoupil evropský poslanec kolega Cabrnoch, který těm praktickým lékařům řekl - vláda vám chce zestátnit vaše ambulance, a potom se mi přiznal, že pozměňovací návrh kolegy Krákory vůbec nečetl, že nevěděl, o čem to bylo. Čili si myslím, že bychom měli vystupovat konkrétně a přesně a užívat přesné termíny a znát přesná fakta.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže pan poslanec Vladimír Říha byl posledním přihlášeným do rozpravy v tomto třetím čtení, a pokud se nikdo nehlásí do rozpravy, tak já rozpravu ukončím a dávám slovo… Nejdřív se mi hlásil pan poslanec Talíř.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Pane předsedo, já bych chtěl požádat, než budeme hlasovat, abyste udělil našemu klubu přestávku v délce trvání patnácti minut.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vyhlašuji pauzu do 12.10 hodin.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Prosím do 12.15 hodin.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do 12.15. Takže se sejdeme ve 12.15 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

***




Přihlásit/registrovat se do ISP