(11.40 hodin)
(pokračuje M. Beneš)
Vždy, když kráčím k tomuto řečništi, tak si kladu otázku. Přinesu něco nového? Nebudu pouze opakovat to, co tady už zaznělo? Nebudu pouze omílat stále dokola to, co jedni vidí tak a druzí vidí onak? A tak jsem si pozorně přečetl návrh.
Vážené dámy, vážení pánové, jak dopadne tento návrh? Možná že den vyhlášení bude velmi rychle. Se znalostí české politické scény si troufám říci, že minimálně tento návrh narazí na toto složení Senátu a tento návrh zde budeme mít znovu po senátních volbách vrácený Senátem. Neumím předvídat, jaké jsou úvahy prezidenta republiky, ale vždy, když vykládám legislativní proces, tak zdůrazňuji, že prezident má 15 dní na vyjádření se k návrhu zákona a na zvážení, zda jej vrátí, nebo nevrátí. Je asi jasné, že diskuse o tom, zda stát může takto zasáhnout do pravomocí veřejnoprávních celků, je legitimní a je správná. Ano, jsou zde lidé, kteří jsou přesvědčeni, že je to správné, ale jsou zde někteří, kteří si myslí, že to není správné. Je tedy legitimní, když prezident bude 15 dní tomuto návrhu věnovat, a je otázka, zda jej opravdu do Sněmovny znovu nevrátí. To tedy znamená, že nově ustavená krajská zastupitelstva budou mít spoustu času, vážené dámy a vážení pánové, se inspirovat těmi zastupitelstvy, která převod na obchodní společnosti provedla. Takže konání těch, kteří hlasují pro tento návrh, bude mít úplně opačný výsledek. Opačný výsledek bude v tom, že tlačí zastupitelstva, aby si nenechala zasahovat do své svrchované pravomoci, do rozhodování o majetku, který jim - a já teď zdůrazňuji, že vůbec neříkám, zda správně, nebo nesprávně - stát převedl. Prostě jim to jednou převedl rozhodnutím sociálně demokratické vlády a většiny vytvořené pro schvalování reformy veřejné správy ve Sněmovně. Tato většina tak rozhodla a rozhodla tak vědomě. Teď část této většiny posílena jinou menšinou to chce změnit. Uvidíme.
Když jsem slíbil nový pohled, tak dovolte, abych k novému pohledu, zatím časovému, kdy jsem upozornil, že vlastně tato Sněmovna nabádá nově zvolená krajská zastupitelstva, aby učinila kroky tak, aby platnost zákona už neohrozila jejich úvahy, tak ještě abych si pozorně přečetl návrh zákona, byť vím, že v české politické scéně je to naprosto věc naivní. Koneckonců včerejší esemesková kauza - média se věnovala první části, kterou upřímně řečeno národ o poslancích docela rád slyší. Druhé části, ve které ministr řekl, že nezvítězí-li jeho úzký pohled, tak že klidně republiku hodí do žumpy, tak té se vůbec nevěnovala. Doufám, že alespoň jeden jediný novinář si všimne v návrhu zákona textu. Když si jej pozorně přečte, tak zjistí, vážené dámy a vážení pánové, že krajská zastupitelstva, budou-li chtít, kdykoliv, i po vstoupení tohoto návrhu v platnost, vyvedou z příspěvkové organizace majetek, převedou jej, kam budou chtít, a budou s ním nakládat, jak budou chtít.
Vážené dámy, vážení pánové, moc hezkou kampaň jsme si to připravili. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy ve třetím čtení je pan poslanec Petr Šulák. Pak to bude pan poslanec Vojíř. Prosím pana poslance Šuláka.
Poslanec Petr Šulák: Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, budu velice stručný. Chtěl bych tady jenom zareagovat na vystoupení kolegů Kováčika a Beneše. Koneckonců svoje stanovisko v otázce privatizace nemocnic jsem na půdě tohoto parlamentu již řekl. Řekl jsem tehdy, že by to bylo další kolo rozkrádání státního majetku. A za tím si stojím.
Myslím, že když zde poslanci sociální demokracie hlasitě a jednoznačně odmítají privatizaci státních nemocnic, není to předvolební rétorika, jak se nám zde poslanci ODS a KSČM snaží namluvit. Nejde totiž o nic jiného než o zdraví, a zdraví možná 90 % obyvatel tohoto státu, kteří by v případě privatizace nemocnic v privatizovaných nemocnicích neměli nárok na byť jen základní ošetření, protože by na to neměli. Koneckonců máme dostatek zkušeností z privatizace v jiných oblastech našeho hospodářství a našeho veřejného života. Například v oblasti průmyslu nebo v oblasti zemědělství nebo i v oblasti služeb. S privatizací nemocnic by to dopadlo přesně tak, jako to dopadlo v těchto odvětvích. Byly by rozkradeny, nebo slušněji řečeno zcizeny. Zdravotní péče by se stala výsadou horních deseti tisíc obyvatel tohoto státu.
Jestli mezi podnikateli nebo členy strany ODS jsou takoví lidé, kteří si přejí privatizované nemocnice, kteří po nich touží, ať si je zřídí, ale ať si je zřídí ze svého, ať si je zainvestují! Pro dolních deset milionů občanů, které my zde zastupujeme, je takzvaná privatizace, potažmo rozkradení nemocnic, nepřijatelná!
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Šulák. Dalším přihlášeným je pan poslanec Vojíř a pak to bude pan poslanec Vladimír Říha. Nyní žádám pana poslance Vojíře, aby se ujal slova.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové, je zjevné, že tento bod se měl zřejmě jmenovat koncepce zdravotnictví, ale není tomu tak. Je jen otázkou, kdo za to může. Je zřejmé, že vláda, ve které sociální demokracie má většinu již šest let, nepředložila žádný rozumný koncept zdravotnictví. Vždy to byly pouze dílčí operativní kroky, které nebyly činěny dle mého názoru v žádné souvislosti s dlouhodobým cílem. To je má představa. Možná, že někdo bude říkat, že to je jinak, ale jsem přesvědčen o tom, že tomu tak je.
Co se týče vystoupení mého předřečníka, myslím si, že si velmi vážně plete systém zdravotnictví. Protože systém zdravotnictví - a on by to měl vědět, je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, je tedy reprezentantem našich obyvatel - je přece veřejný a je hrazen z veřejného pojištění. To, co je připláceno, jsou připláceny buď léky, a nebo výkony například kosmetického charakteru. To je skutečně připláceno, či dokonce plně placeno. To znamená, že je vidět, že neví, o čem hovoří, a straší zbytečně naše spoluobčany.
Jak jsem naznačil, kdyby tady existoval projekt, mohli jsme se o projektu velmi vážně bavit a viděli bychom, co v projektu je možné ponechat na řekněme veřejnoprávní formě, co v projektu je možné ponechat volnému trhu, co v projektu regulováno bude a co v projektu regulováno nebude. Ale prostě tomu tak není. Šest let tomu tak není. Předchozí dva ministři, ministr financí a práce a sociálních věcí, předvedli pouze jediné. Oni to prozradili. Nevěděli si s tím rady, a tak převedli zdravotnická zařízení na kraje a doufali, že kraje obsadí zřejmě sociální demokracie. Voliči zvolili jinak a je tam ve většině případů jiné politické uskupení.
Bylo zde řečeno, že tyto převody byly realizovány se zadlužením. Ani to nikdo nepopírá. Zadlužení se odhadovalo na 6 miliard korun. Říkám, že to byl kvalifikovaný odhad. Byly sanovány pouze přibližně 3 miliardy.
***