(10.30 hodin)
(pokračuje Pelc)
Zákon definuje základní pojmy k uvedené problematice, určuje práva a povinnosti provozovatelů zařízení a dalších osob při obchodování s povolenkami, dále stanovuje postup při vydávání povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, dále stanovuje postup při vydávání a přidělování povolenek na emise skleníkových plynů a obchodování s nimi a určuje působnost orgánů státní správy. Samozřejmě v závěru se ukládají i sankce za porušení uvedených povinností.
Princip fungování tohoto trhu již popsal pan ministr, čili ho nebudu opakovat. Možná že by bylo vhodné připomenout, že se předpokládá, že tento zákon se bude týkat z hlediska možnosti obchodování se skleníkovými plyny přibližně 450 zdrojů znečištění, bude se týkat nejenom území České republiky, ale i celé EU a zemí, které se přihlásily ke Kjótskému protokolu.
V přílohách k zákonu jsou definována zařízení, na která se tento zákon vztahuje, a jsou upraveny zásady ověřování vykazování množství skleníkových plynů.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se mi jako první přihlásil pan poslanec Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych učinil několik poznámek k prvému čtení sněmovního tisku 781, který je vládní předlohou zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Na co navazuje tato připravená norma? Navazuje především na transpozici evropské směrnice 2003/87/EC, ale zdůrazňuji, že ze 13. října 2003. To je první pochybnost, kterou tady vznáším - zda v okamžiku, kdy Ministerstvo životního prostředí považovalo za nutné projednávat tuto předlohu podle § 90 odst. 2, a přitom tuto velmi krátkou normu připravovalo více než jeden rok. To je třeba konstatovat s politováním, že se opakují příklady, kdy legislativa jednotlivých resortních ministerstev připravuje předlohu, i když chápu, že jsou tam lhůty, které prodlužují ten přípravný proces, tak sem přicházejí do Sněmovny se značným zpožděním, a pak se využívá nestandardních způsobů projednání.
Kdyby ministerští úředníci nezapomněli na to, že odstavec druhý paragrafu devadesát obsahuje nějaké ustanovení o povinnosti uvést takovou cestu v důvodové zprávě a také ji tam patřičným způsobem zdůvodnit, tak by jistě předkladatelé trvali na tom, aby to v tomto zkráceném režimu bylo projednáno. To je samozřejmě v mnohém ohledu nepřijatelné, protože všichni víte, že tento postup vedle toho, že dává možnost schválit předkládanou normu již v prvním čtení, také zamezuje jakékoliv možnosti pozměnit ji pozměňovacími návrhy. I tato opakovaná verze, protože první návrh Ministerstva životního prostředí, který nedoputoval do Sněmovny, byl dokončen někdy na jaře tohoto roku a ta jeho podoba byla mnohem horší než ta, která přistála právě do Sněmovny. Já chci říci, že i tak obsahuje několik těžkostí, které bude třeba ve druhém čtení se pokusit nějakým způsobem odstranit.
Pan ministr i pan zpravodaj tady řekli, že je to nástroj pro to, aby se mohl ovlivnit trh, řekněme, s povolenkami nebo odpustky pro ty, kteří vypouštějí skleníkové plyny do ovzduší. Tak jak je ten zákon napsán, a já prosím nechci zdržovat v obecné debatě Sněmovnu konkrétními věcmi a slibuji, že se na tento problém soustředím až v průběhu druhého čtení, kde mám několik pozměňovacích návrhů, které se budu snažit uplatnit, tak chci jenom říci, že pokud vytváříme systém, který má zajistit to, že ti, kteří poctivě investovali do svých technologických zařízení, a to tak, aby vypouštěli co nejmenší množství skleníkových plynů nebo jejich ekvivalentů, by v tomto případě, kdyby byla ta norma přijata v předkládané verzi, by to znamenalo to, že tyto firmy, které jsou na tom dobře, dostanou větší množství povolenek, které jsou posléze obchodovatelné, ale tento zákon jim ukládá, aby všechno, co za ně utrží, znovu přednostně investovali do problematiky životního prostředí, zatímco ti, kteří už předtím neinvestovali, mají zařízení ve špatném stavu, těch emisí vypouštějí mnohem víc, tak těm se nestane vůbec nic, pokud se to blíží alespoň té normativní hladině, pak se s nimi nestane vůbec nic. Ti, kdo poctivě investovali, snažili se nepoškozovat životní prostředí, tak budou potrestáni ještě jednou, ještě jednou tím, že všechno, co za ony povolenky utrží, budou muset přednostně investovat znovu do zařízení pro zlepšení životního prostředí. Nepovažuji to za spravedlivé.
Prosím, berte to je jenom jako jeden příklad, a my se tyto věci, které jsou v té předloze, podle mého soudu, špatně a které naprosto jsou v rozporu s filozofií, kterou tu představil pan ministr jako předkladatel této normy, budeme pokoušet pozměňovacími návrhy opravit.
To je z mé strany všechno. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do rozpravy se přihlásil jako další pan poslanec Břetislav Petr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedo, dámy a pánové -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: (Předsedající zvoncem utišuje přítomné.) Ale já prosím, vážení kolegové, probíráme obchodování s emisemi a byl bych rád, kdyby toto téma bylo stěžejní pro rozpravy, které vedeme. Prosím.
Poslanec Břetislav Petr: Děkuji, pane předsedo. Zákon o obchodování s emisemi prostřednictvím povolenek představuje naprosto nový institut, který doposud nebyl v ČR používán, a tato novela zákona je naprosto nová, jedním z jejích hlavních handicapů je to, že přichází naprosto pozdě.
Ve smyslu důvodové zprávy Ministerstva životního prostředí by to měl být nástroj k tomu, aby provozovatelé, ti dobří, mohli povolenky prodávat, a celkový efekt plynoucí z tohoto zákona by měl být kladný. Provozovatelé a zejména zaměstnanecké svazy mají naprosto odlišný názor a soudí, že tento zákon může výrazným způsobem přibrzdit rozvoj našeho národního hospodářství. Zákon přichází pozdě a začleňuje do zákona z hlediska administrativy celou řadu institucí, které doposud s těmito záležitostmi nemají a neměli žádnou zkušenost, jako je Státní energetický úřad, celní úřad apod. Mám dojem, že ani tyto instituce, ale zejména provozovatelé, nebudou připraveni, aby od 1. 1. mohli postupovat podle tohoto zákona.
Národní alokační program stanovuje po jistých diskusích mezi Ministerstvem životního prostředí a mezi Ministerstvem průmyslu celkovou výši skleníkových emisí na 107 megatun. Pochopitelně výše je stanovena, ale největší nedostatek zákona vidím v tom, jak tyto povolenky budou mezi jednotlivé podniky rozdělovány. V důvodové zprávě se uvažuje s termínem, že povolenky budou flexibilně rozdělovány, a to buď neurčeným ministerským úředníkem, nebo úředníkem kraje. Je zde otázka, jak tento úředník a podle čeho bude postupovat a zdali tento způsob přidělování povolenek nezakládá podněty k tomu, aby se zde uplatnila výrazným způsobem korupce.
***