(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Toto je též vymezeno v platném dnešním trestním zákoně. V zásadě autor při koncipování obecné části trestního zákona vychází z platného trestního práva, zachovává většinu legálních definic, pouze některé drobně upravuje, lépe systematizuje a některé instituty a jejich legální definice nově doplňuje. Činí to v oblasti, kde právní úprava chyběla. Myslím, že to je chvályhodné. Na druhou stranu je však nutné říci, že mnohé právní nedostatky, chybějící instituty, si právní praxe nahradila skrze ustálenou judikaturu či skrze teoretickoprávní výklady. Lze tedy říci, že doplnění obecné části je věc chvályhodná, nikoliv však nutná.
Uvedu konkrétní případy, kdy bylo přistoupeno k doplnění obecných teoretických institutů. Například vymezení zavinění, kde bylo nově definováno u nepřímého úmyslu, co znamená, pokud je pachatel se škodlivým následkem svého jednání srozuměn. Je samozřejmě dobré, pokud takovouto legální definici máme přímo v zákoně, na druhé straně je faktem, že termín srozumění se škodlivým následkem byl naší judikaturou dostatečně vymezen. Stejně tak lze o tomto hovořit u vymezení hrubé nedbalosti či u doplnění právního institutu omylu, a to jak skutkového, tak právního.
Co je zde nově doplněno, to je nová definice pachatele. Nově je též systematizována kapitola, která se týká trestních sankcí. Je, a to je podle mého názoru správně, kladen větší důraz na alternativní tresty, než je trest odnětí svobody. Myslím si, že demokratický právní stát musí na alternativu v trestech klást větší důraz a musí větší důraz klást vedle represe též na případnou výchovnou složku trestu.
Chci však říci, že mě trochu mrzí, že se autor nezamýšlel nad úvahou, zda nezměnit způsob trestání, respektive není zde změněna základní filozofie taková, že při páchání trestné činnosti, při spáchání více trestných činů, se ukládá úhrnný či souhrnný trest. Myslím si, že stálo za úvahu… (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás všechny požádám o klid, protože pan kolega Pospíšil jistě vládne silným hlasem, ale podle mého soudu mu není mimořádně rozumět. Žádám kolegy, tentokrát od středu doprava, protože nalevo je zatím klid, zejména vaše kolegy z klubu, jestli by mohli, pokud nesledují trestní zákon, své debaty přesunout do předsálí. Děkuji.
Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Hovořil jsem tedy o způsobu trestání, a říkal jsem, že byla zachována původní mechanika trestání, že pachatel spáchá více trestných činů, tak je uložen úhrnný či souhrnný trest. Chci k tomu říci, že praxe jasně ukazuje, že ukládání úhrnného a souhrnného trestu vždy není spravedlivé. Uvedu konkrétní případ. Pokud dva pachatelé páchají rozsáhlejší trestnou činnost, spáchají více trestných činů, tak první pachatel, který je vícekrát chycen a odsouzen během této činnosti, dostane několik trestů, které si odpyká, a pak pokračuje ve své činnosti, tak většinou v součtu dostane větší trest než pachatel, který má štěstí, páchá několik let trestnou činnost, spáchá více trestů, a pak dostane pouze jeden úhrnný nebo souhrnný trest. Myslím, že toto není dobrý signál, pokud vysíláme veřejnosti, že se vyplatí nebýt chycen orgánem činným v trestním řízení, a myslím si, že by minimálně stálo za úvahu zvážit, zda nenastolit anglosaský model, takzvanou sčítací metodu, kdy za každý trestný čin přísluší jeden trest a ten se v případě spáchání více trestných činů sčítá. Toto pouze dávám v úvahu. Myslím, že jsme mohli být trochu razantnější v některých moderních prvcích v přístupu k trestní kodifikaci a tato věc měla být minimálně diskutována, pokud ne zahrnuta v nové kodifikaci.
Ovšem na druhé straně, dámy a pánové, musím říci, že jsem objevil v předložené kodifikaci dvě výraznější změny. Ta první se týká legální definice trestného činu a ta druhá se týká dělení trestných činů na přečiny a zločiny. Zatímco dělení trestných činů na přečiny a zločiny je víceméně intelektuální hříčkou bez výrazných dopadů, mající určité dopady pouze do procesní roviny, tak nové vymezení, nová legální definice trestného činu je asi to základní a nejhlavnější, co lze považovat za nové na nové kodifikaci.
Co to znamená? Pan ministr o tom již hovořil, já se to pokusím stručně vysvětlit. Znamená to, že budeme podle nové kodifikace jiným způsobem pohlížet na to, co to je trestný čin. Nová kodifikace říká, že trestný čin v zásadě bude takové protiprávní jednání, takový protiprávní čin, který trestní zákon označí za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. Konkrétně to bude znamenat, že spáchá-li někdo určitou činnost, jejíž znaky budou v trestním zákoně, například ukradne housku v supermarketu za určitých okolností, spáchá takovýto čin bez toho, že by se zkoumalo v individuálním případě, jak je takovýto čin společensky nebezpečný, zda takovýto čin je opravdu společensky nebezpečný, či je tam takzvaná společenská nebezpečnost. A zde, dámy a pánové, si vůbec nejsem jist, zda takovýto přesun do roviny čistě takzvaně formálního pojetí trestného činu od dnešního formálně materiálního pojetí přinese pozitivní plody v praxi a zda povede k efektivnějšímu trestání pachatelů. Mám bohužel obavy, a mnozí - zdůrazňuji - praktikové, nikoliv teoretikové, mi toto potvrzují. Ale o tom, jestli dovolíte, bych hovořil v rámci obecné rozpravy, protože chci jako zpravodaj zachovat jistou míru objektivity komentáře.
Mně jako zpravodaji u bodu formálního či materiálního pojetí přísluší říci jediné. Velmi mě mrzí, že není v důvodové zprávě více vysvětleno, proč činíme takto radikální změnu v pojetí trestného činu. Odkaz na to, že materiálně formální pojetí je komunistický přežitek, když to zjednoduším, odkaz na to, jak řekl pan ministr, že většina evropských států má formální pojetí trestné činnosti, je podle mě nedostačující, protože pokud hovoříte se státními zástupci a soudci ze zemí Evropské unie, tak vám mnozí řeknou: zachovejte si vaše materiálně formální pojetí trestné činnosti, je to mnohem lepší než nějaký formální korektiv, o kterém hovořil pan ministr. Takže já říkám - zde je pro mě odůvodnění takto radikální změny nedostatečné, a pokud zákon projde do dalšího čtení, myslím, že právě v této oblasti, to znamená pojetí samotného trestného činu, by mělo být gros diskuse na půdě Poslanecké sněmovny.
A nyní, když dovolíte, ještě několik poznámek ke zvláštní části. Obecně chci říci, že je záslužné, že zvláštní část lépe reflektuje úvahy nad tím, co, která trestná činnost je pro moderní demokratický právní stát více nebezpečná. Je myslím velmi správné, že nová trestní kodifikace reflektuje to, že trestné činy proti životu, proti zdraví, proti lidské důstojnosti jsou nejzávažnější trestnou činností a mají být předně společností, resp. jejími orgány trestány. S tím v zásadě souhlasím. Souhlasím s novou systematizací trestných činů ve zvláštní části trestního zákoníku. S čím však mám určitý problém a kde myslím, že bude opět třeba diskutovat, je to, jak jsou nově upravovány některé skutkové podstaty. Nabývám totiž dojmu, a tento dojem mi potvrdilo několik praktiků, že dochází k přílišné kazuističnosti jednotlivých trestných činů, resp. jednotlivých skutkových podstat. Laicky řečeno, tam, kde v tuto chvíli určité protiprávní jednání upravoval často jeden trestný čin, resp. jedna skutková podstata třeba se specifickými ustanoveními ve druhém paragrafu, tak dnes velmi často upravují tři čtyři skutkové podstaty.
Uvedu příklad. Náš trestní zákon zná jeden trestný čin nedovolené přerušení těhotenství. Nově projednávaný zákon zná výslovně skupinku trestných činů proti těhotenství ženy, jsou to čtyři trestné činy. Myslím, že je opravdu na zvážení, zda chceme postupovat s takovouto kazuističností a ve snaze neustále precizovat naše právo doplňovat je o nové a nové věci, dokazovat, jak jsme dokonalí zákonodárci; zda opravdu chceme takto konkretizovat skutkové podstaty, a tím omezit možnost soudu zvážit v individuální věci společenskou nebezpečnost, okolnosti jednotlivého případu a podle toho uložit přiměřený adekvátní trest.
***