(16.30 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Naštěstí jsem ale nepropadl panice, počkal jsem si, a když se nyní podívám, jak to se sestavováním vlády skutečně dopadlo a jací ministři dostali důvěru, tak již podle celkového počtu zmíněných nováčků ve vládě zjistím jednu z mého pohledu kardinální revoluční novinku. A to, že podle premiéra Grosse pojem polovina představuje 33 % celku. Vláda má totiž osmnáct členů, z nich nových tváří je pouze šest, to je 33 %, ale podle pana premiéra asi polovina. A zároveň i po otevření dokumentace k návrhu státního rozpočtu na rok 2005 jsem nakonec a pokorně původně vyhozené loňské rozpočtové teze z koše zase vytáhl.
Mluvím o tom proto, že někteří kolegové by mohli po mém vystoupení nabýt dojmu, že částečně opakuji své loňské kritické vystoupení. Nebude tomu ale tak, protože jednak podložím mnou vyslovené teze zcela věcnými argumenty a jednak současná situace je bohužel taková, že socialistické vlády se mění, ale jejich škodlivá rozpočtová politika zůstává. (Potlesk klubu poslanců ODS.)
Teď tedy k tématu. Při každém čtení návrhů státních rozpočtů si vždy pokládám tři otázky, a to kdo nám rozpočet předkládá, jaký vlastní rozpočet je a co takový rozpočet způsobí.
Nejdříve tedy k otázce první, kdo nám rozpočet vlastně předkládá. Předkládá nám jej staronová koaliční vláda, kterou bych chtěl charakterizovat následujícími tezemi.
Teze první. Tato staronová vláda je neodpovědná budoucím generacím. Je totiž rekordně zadlužovací. Jestliže za prvních pět let samostatné České republiky vzrostl státní dluh o 14,7 mld. Kč, tak během dalších pěti let do roku 2002 vzrostl státní dluh o dalších 223 mld. Kč. A nyní podle podkladů této samotné vlády víme, že během dalších pěti let má státní dluh vzrůst o dalších 516 mld. Kč na celkem 912 mld. Kč v roce 2007.
Pro ujasnění a lapidárně řečeno - to, jak Českou republiku zadlužil premiér Klaus za období celých pěti let, stihl premiér Zeman za tři měsíce a třináct dnů, následující premiér Špidla byl rekordman, neboť začal vytvářet vládní dluh tempem 300 mil. Kč za každý den své vlády, a současný premiér Gross jeho rekordní zadlužovací štafetový kolík bohužel bezezbytku převzal. A tak v této souvislosti musím konstatovat, že pětileté dluhy premiéra Klause stihnou dluhoví rekordmani Špidla a Gross - resp. již dávno stihli - překonat za jeden měsíc, dvacet dní, a čtyřleté dluhy premiéra Zemana tito pánové překonali za jeden rok, pět měsíců a osm dní.
Doufám, že je nyní zcela jasné, co z porovnání zmíněné dynamiky vládních period státního dluhu, tj. porovnání čísel 14,7 proti 223, proti 516, plyne. Jinými slovy, každá čtyřčlenná rodina bude v roce 2007 zatížena státním dluhem ve výši 364 tisíc Kč. A jen podle představ premiéra Grosse budeme muset do roku 2007 vyplatit na úrocích ze státního dluhu celkem 123 mld. Kč, přičemž tato suma by např. stačila Akademii věd na její fungování do roku 2034.
Deficity a náklady z nich plynoucí se tak stávají zcela jasným daňovým břemenem pro naše občany a stále hrozivějším mandatorním výdajem pro budoucí státní rozpočty.
Teze druhá. Tato staronová vláda je nekompetentní. Ani nová vláda totiž v oblasti veřejných financí nemá vůbec jasno. Narážím tím teď na názorové proměny jak nového premiéra Grosse, tak jeho ministra Sobotky v rozpočtové oblasti v čase.
Počátkem roku 2000 se totiž Stanislav Gross, tehdy jako předseda poslaneckého klubu ČSSD, a Bohuslav Sobotka, tehdy jako rozpočtový expert ČSSD, přihlásili v rámci tolerančního patentu k závazku, že vlády ČSSD státní rozpočet na rok 2003 připraví a navrhnou jako vyrovnaný a zároveň že deficit soustavy veřejných rozpočtů v roce 2003 bude splňovat maastrichtské kritérium, tj. 3 % HDP. Avšak již v polovině roku 2002 se Stanislav Gross již jako první vicepremiér vlády a Bohuslav Sobotka již jako ministr financí k tomuto svému závazku nehlásili, a naopak v rámci programového prohlášení Špidlovy vlády odsouhlasili a prosadili dlouhodobé záporné odchýlení od maastrichtského kritéria, a to tak, že v roce 2006 mají deficity veřejných rozpočtů činit 4,9 až 5,4 % HDP. Ale již za dalších pět měsíců, v prosinci 2002, ministr financí Sobotka zase změnil názor a navrhoval variantní snížení cíle z programového prohlášení Špidlovy vlády na hodnotu 3,7 % HDP deficitu v roce 2006. Za dalších sedm měsíců, v červenci 2003, vláda premiéra Špidly, prvního vicepremiéra Grosse a ministra financí Sobotky odsouhlasila zase jiný cílový deficit veřejných rozpočtů v roce 2006, a to ve výši 4 % HDP. A za dalších čtrnáct měsíců, to je v září letošního roku, nový premiér Gross nám předkládal zase změnu fiskálního cíle pro deficit veřejných rozpočtů v roce 2006, a to na hodnotu 3,4 % HDP.
Tato neustálá změna cílových hodnot deficitů veřejných rozpočtů v roce 2006 podle mne jednoznačně svědčí o dlouhodobé neujasněnosti v pohledu na situaci veřejných rozpočtů ze strany těchto klíčových členů vlády. Jinými slovy - je pro mne důkazem dlouhodobé nekompetentnosti premiéra a ministra financí v oblasti stavů a vývoje soustavy veřejných rozpočtů.
Závěrem k této tezi o nekompetentnosti vlády v oblasti veřejných financí bych rád premiéru Grossovi položil jednu otázku. (Z poslaneckých lavic se ozývá konstatování, že premiér není přítomen.)
Pane premiére, v lednu roku 2000 jste se zde jako předseda poslaneckého klubu ČSSD podepsal pod závazek, že státní rozpočet na rok 2003 bude navržen jako vyrovnaný a že deficit veřejných rozpočtů bude splňovat maastrichtské kritérium, tj. 3 % HDP. Moje otázka na vás, vážený pane premiére, zní: Myslel jste svůj podpis pod tímto dokumentem a zmíněným závazkem upřímně? - Prosím, pane předsedající, zda byste mohl tuto moji otázku panu předsedovi vlády laskavě vyřídit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, můžete samozřejmě oslovovat členy vlády přímo, nemusíte je jako kolegy oslovovat prostřednictvím předsedajícího. Ale protože tady pan premiér momentálně opravdu není přímo, tak mu váš požadavek sdělím. (Posl. Kocourek: Děkuji.)
Prosím, můžete pokračovat.
Poslanec Martin Kocourek: K hodnocení této vlády bych chtěl ještě říci a zakončit, že tato vláda v rozpočtové oblasti je neschopná. A to tak neschopná, že porušuje i svůj vlastní rozpočtový zákon, čili schválenou fiskální koncepci.
Ze sešitu B - Dokumentace na str. 13 z tabulky totiž jasně vyplývá, že nebudou ani náhodou dodrženy všechny parametry touto vládní koalicí schváleného státního rozpočtu na rok 2004. Tato staronová vláda totiž hodlá bez povolení Sněmovny v rámci státního rozpočtu překročit zákonem stanovené celkové výdaje státního rozpočtu o panem ministrem zmíněných 4,7 mld. Kč. To je jasné a vědomí porušení základního finančního zákona země. V dalším rozpočtovém dokumentu s názvem Střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2006 a 2007 se zase z tabulky č. 1 dozvíme, že výdajové rámce na rok 2005 a 2006 budou každoročně překročeny o zhruba 19 mld. Kč, a to oproti rámcům schváleným vládou před rokem.
Ze zmíněných důkazů tedy jasně plyne, že tato vláda již není schopna udržet na uzdě jak výdaje schválené pro rok 2004, tak i pro roky 2005 a 2006, a to i ve světle faktu, že vládní koncepce reformy i lehce přifouknuté tzv. nepřekročitelné výdajové stropy byly schváleny teprve před rokem.
***