(15.50 hodin)
Poslanec Jaromír Talíř: Mám pocit, že by bylo třeba hlasovat teď, abychom všechny další pozměňovací návrhy věděli, k čemu se budou vztahovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, samozřejmě, teď ale začne obecná rozprava teprve. Přesto nemám důvod vám nevyhovět. Myslel jsem, že by se hlasování uskutečnilo až před rozpravou podrobnou, nicméně vašemu přání nemohu odolat, takže svolám kolegy do Sněmovny. Odhlásím vás a poprosím o novou registraci.
Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Talíře, aby za základ, ke kterému budou dávány případné pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě druhého čtení, byl vzat sněmovní tisk 499/5. Věřím, že toto hlasování nebude příliš konfliktní, alespoň nejsou signály, že by někdo měl proti tomuto návrhu výrazné námitky.
Zahájím hlasování pořadové číslo 33. Táži se, kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje Talíře. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 150 poslanců, z nichž 131 byl pro, 1 proti.
Všem, kteří se chystají navrhnout nějakou změnu v podrobné rozpravě, sděluji, že za základ musí vzít tisk 495/5.
V tuto chvíli otevírám rozpravu obecnou. Přihlášky do obecné rozpravy: pan poslanec Talíř, paní poslankyně Mallotová, pan poslanec Chytka - v tomto pořadí. Takže hovořit bude pan poslanec Talíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji za slovo. Chtěl bych říct, že v průběhu projednávání tohoto zákona, který de facto se dotkl určitých částí autorského zákona, došlo v mnoha věcech ke shodě. Shodli jsme se na tom, jakým způsobem definovat společné televizní antény v rámci tohoto zákona.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové - omlouvám se panu poslanci Talířovi, ale neomlouvám se vám, kteří rušíte. Naléhavě vás žádám, abyste své nepochybně důležité rozhovory, které se týkají zcela nepochybně závažných věcí, abyste tyto rozhovory vedli v kuloárech, ne zde ve sněmovní síni.
Tak prosím, zkuste pokračovat.
Poslanec Jaromír Talíř: Shodli jsme se na tom, jakým způsobem by měly být upraveny podmínky, za kterých jsou uzavírány smlouvy mezi těmi, kdo provozují veřejné produkce a užívají autorská díla, a ochrannými svazy. Jediný podle mého názoru sporný bod zůstává, sporný ze stanoviska mého jako zpravodaje tohoto zákona a předkladatele, jak je to z hlediska užívání rozhlasových a televizních přijímačů na hotelových pokojích. Nicméně tak to je. Je to záležitost, která není úplně jasná.
Jenom bych si dovolil upřesnit, že Parlamentní institut tady k tomu spornému bodu, jak řekl pan předkladatel, řekl, že není v rozporu s našimi mezinárodními závazky, tak on - dovolím si přesně ocitovat, co je ve stanovisku Parlamentního institutu, neboť on tam v bodu dvě sděluje: Navrhovaná výjimka pro případy, kdy jsou přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami, je z hlediska mezinárodněprávního i komunitární koncepce sdělování veřejnosti sporná. On neříká, že jsou v rozporu. On říká, že ale toto ustanovení je sporné. Já na to chci upozornit, protože budeme o těchto pozměňovacích návrzích, které jsou obsaženy v přijatém tisku, hlasovat, a já si dovolím potom své stanovisko sdělit k jednotlivým pozměňovacím návrhům ve třetím čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jaromíru Talířovi. Nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Mallotová a připraví se pan poslanec Chytka.
Poslankyně Helena Mallotová: Dámy a pánové, cílem předložené novely autorského zákona je zmírnit nerovnováhu ve smluvních vztazích mezi kolektivními správci autorských poplatků a uživateli. Je nepochybně kontroverzní a pro stranu správců je tato novela pochopitelně obtížně akceptovatelná, protože zčásti omezuje možnosti výběru poplatků za užití autorských děl, kteří argumentují s tím, že není kompatibilní s mezinárodní právní úpravou, jíž jsme vázáni.
Česká republika je vázána Bernskou úmluvou z roku 1971, Mezinárodní úmluvou o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací z roku 1961, která těmto nositelům práv přiznává i právo na sdělování vysílaných výkonů a záznamů veřejnosti. Dále je to Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském se Smlouvou Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech. Právo na sdělení podle uvedených smluv zahrnuje jakékoliv sdělování veřejnosti, ke kterému dochází na místě odlišném od místa původního sdělení. Dále to je dohoda TRIP (?). Co se Evropské unie týče, autorské právo upravuje sekundární literatura, a to směrnice 92/100/EEC, směrnice 2001/29/EC a směrnice 2004/48/ES. Toto jsou tedy smlouvy, jejich dodržováním je Česká republika vázána.
Spory o jejich naplnění se točí kolem dvou hlavních otázek. První je platba za produkci za dveřmi hotelových pokojů. Hotelový pokoj však podle novely zákona není veřejným prostorem, a pokud za něj host platí, stává se jeho soukromím, do něhož nemají bez povolení přístup ani policisté. Majitel objektu tedy není povinen za provoz rozhlasového nebo televizního přijímače za zavřenými dveřmi pokoje platit. Námitka, že bychom porušili mezinárodní smlouvy, je lichá. V Evropské unii tato problematika není jednotně upravená. V některých zemích se poplatek vybírá, jinde ne. Pro ilustraci uvádím, že existují judikáty, např. judikát španělského soudu, který tento problém nazírá podobně jako tato novela. A i v Irsku existuje podobná praxe. Není tedy možné tvrdit, že tento sporný bod odporuje mezinárodním smlouvám, protože není jednotně a závazně upravený.
Klíčovým slovem tohoto sporu je výraz "veřejnost", jíž je určeno zpoplatňování vysílání či sdělování vysílaných výkonů a záznamů. Podle směrnice 29/2001/ES bylo dosaženo shody v tom, že vymezení pojmu veřejnost bude ponecháno na legislativě a judikatuře členských států. Toto je zásadní vyjádření, a proto novela nemůže být v rozporu s mezinárodními úmluvami. Bernská úmluva ani smlouvy VIPO (?) tento pojem nedefinují.
Dalším problémovým bodem je zpoplatnění produkce ve veřejných místnostech, jako je například koncertní síň. Spor je o to, jestli platit podle prodaných vstupenek, tedy podle skutečného počtu posluchačů, nebo podle kapacity sálu. Novela trvá na zcela logickém přístupu k této otázce, což je zpoplatnění podle skutečného počtu posluchačů, nikoliv podle kapacity sálu. Obdobně u nás přece postupuje Dilia při zpoplatňování divadelních představení. Argumenty, podle nichž by předložená novela odporovala mezinárodnímu, pro nás závaznému právu nejsou přesvědčivé a nic nebrání tomu, abychom ji schválili ve znění přijatých pozměňovacích návrhů výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, protože účinně zamezuje zneužívání dominantního postavení kolektivních správců autorských děl.
Děkuji.
***