(15.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Petr Pleva byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Jestliže nikdo, obecnou rozpravu končím.
Ptám se pana ministra a poté pana zpravodaje, zda chtějí vystoupit se svými závěrečnými slovy. Pan ministr má slovo.
Ministr informatiky ČR Vladimír Mlynář: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych stručně reagoval na poznámky zejména poslanců Občanské demokratické strany.
Pan poslanec Říman má bezpochyby pravdu, že tento zákon je o regulaci. V tom naprosto souhlasím. Myslím, že jeho poznámka o tom, že reguluje "masivně v oblastech, kde již regulace není třeba", není správná, a to z jednoho prostého důvodu. Tento zákon pouze stanovuje pravidla, za jakých rozhoduje regulátor. To, jak, v jakých trzích bude regulátor rozhodovat, zda bude regulovat třeba mobilní trhy, nebo fixní dráty, je na rozhodnutí regulátora na základě analýzy relevantních trhů. Sám zákon neurčuje, jaké trhy se mají regulovat. To určí právě až analýza relevantních trhů, jeden z nových nástrojů tohoto zákona.
Paní místopředsedkyně Němcová se zde obsáhle dotkla oblasti mediální legislativy. Chtěl bych Poslaneckou sněmovnu ujistit, že kdybych nemusel, v žádném případě bych tuto skřínku neotevíral. Zákon o elektronických komunikacích si také neklade za cíl vyřešit problematiku mediální legislativy. Zákon pouze řeší ty body mediální legislativy, které jsou nezbytně nutné pro fungování regulace elektronických komunikací jako celku. To znamená - znovu opakuji - řešíme pouze tu část, která je nezbytně nutná, a nemáme žádnou ambici řešit problematiku mediálních zákonů jako celek.
Paní místopředsedkyně Němcová i pan poslanec Pleva zde zmínili myšlenku, myslím že celkem logickou - proč nenavrhujeme sloučení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Českého telekomunikačního úřadu do jednoho orgánu. Na to odpovím velmi upřímně. Domnívám se, že kdybych tak učinil, byl bych zde teď předmětem velmi ostré kritiky toho, že si vláda chce podmanit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, že si chce podmanit televizní a rozhlasovou regulaci naprosto přímým a zásadním způsobem a vytrhnout tuto pravomoc z pravomoci Poslanecké sněmovny. Kdybych navrhl sloučení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Českého telekomunikačního úřadu, jsem si zcela jist, že bych teď odpovídal na otázku, jak je možné, že vláda Stanislava Grosse se svými policejními sklony chce ovládnout ještě i Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Říkám poctivě za sebe, že jsem se chtěl tomuto vyhnout, chtěl jsem a chci, aby zákon o elektronických komunikacích zůstal v odborné, maximálně expertní rovině, aby politické aspekty, které souvisí s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, se do tohoto zákona promítly co nejméně.
Paní místopředsedkyně Němcová zde upozornila na jednu věc, v níž s ní budu velmi výrazně souhlasit, a to je na problematiku vztahu Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro hospodářskou soutěž. Přiznám se, že to je skutečně problém, který mě osobně rovněž trápí. Věřím, že diskuse v Poslanecké sněmovně může v této oblasti být velmi přínosná a zlepšit situaci tak, aby nedocházelo k věcem, ke kterým dochází, totiž že dva nezávislí regulátoři v jedné a té samé věci rozhodují rozdílným způsobem.
Paní místopředsedkyně Němcová zde položila otázku, jaký je vztah k digitalizaci. Chtěl bych upozornit na to, že vláda schválila koncepci zahájení digitálního vysílání do roku 2006, a to je ten dokument, na který se zde paní místopředsedkyně Němcová ptala, který stanoví priority vlády a postupy vlády v oblasti zahájení digitálního vysílání pro příští dva roky.
Předložený zákon o elektronických komunikacích také přísně vychází z této koncepce a opatření, která navrhuje, tedy rozdělení působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na obsahovou a programovou část televizního a rozhlasového vysílání a svěření technických aspektů čistě do působnosti Českého telekomunikačního úřadu, jdou právě tímto směrem.
Paní místopředsedkyně dále zmínila ještě několik konkrétních věcí. Na diskusi jsem samozřejmě připraven ve druhém čtení. Debata je jen mimořádně složitě odborná.
Byla zde zmíněna pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve vztahu při příhraniční spolupráci. Chci paní místopředsedkyni Němcovou ujistit, že to není svévolné rozšiřování působnosti Českého telekomunikačního úřadu, ale jde o to, aby v příhraničních oblastech byly hovory účtovány jako místní, nikoli automaticky jako mezinárodní, k čemuž by sváděla poloha některých lokalit.
Zkrátka a dobře, technických problémů je samozřejmě celá řada a budou jistě projednávány v rámci výborů ve druhém čtení.
Pan poslanec Pleva - a tím se dostávám k závěru - zde kritizoval špatné definice v zákoně. Zde mohu říci, že samozřejmě jsem připraven na jakoukoli věcnou debatu a kritiku, nicméně musím říci, že definice, které jsou v zákoně použity, jsou přísné definice Evropské komise. A tady je náš prostor pro nějakou českou specifickou cestu skutečně malý.
Stejně tak úřední jazyk. Jsem stejným odpůrcem úředního jazyka jako pan poslanec Pleva. V minulém volebním období jsem také proti němu hlasoval. Je to věc, na kterou jsem se speciálně ptal specialistů, kteří zákon připravovali. Problémem je, že před regulátorem je nutno stanovit jazyk, ve kterém probíhá řízení, z jednoduchého prostého důvodu. Telekomunikační firmy jsou globální a jejich zástupci jsou zhusta zahraniční nejen majitelé, ale i představitelé. Situace, kdy se na Český telekomunikační úřad dostaví generální ředitel či předseda představenstva některé firmy, která v České republice podniká, a mluví například důrazně italsky, je podle mého soudu možností pro kladení jistých obstrukcí v rámci regulace. Proto jsme existenci úředního jazyka, jak je ve stávajícím zákoně, což bylo správně připomenuto, v zákoně ponechali.
Na závěr bych chtěl poděkovat, že nepadl návrh na zamítnutí, a vyjádřit svou připravenost diskutovat ve výborech o všech návrzích z jakékoli strany politického spektra a věcně o nich debatovat.
Přesto bych chtěl vyslovit nesouhlas s návrhem na prodloužení lhůty, a to z jednoduchého důvodu. Zákon má už tak dost značné zpoždění. Protože patří mezi zákony, které - předpokládám - budou jistou míru dlouhého projednávání vyžadovat i v horní komoře, tedy v Senátu, tak bych nerad prodlužoval projednávání tohoto zákona na míru, která je delší, než je nezbytně nutná. Myslím, že obecná rozprava na odborné úrovni před předložením zákona do Poslanecké sněmovny byla velmi dlouhá, byla téměř rok a půl trvající, a že v této debatě se diskutovaly téměř všechny problémy, takže diskuse ve výborech a na plénu Poslanecké sněmovny může být o to kratší a svižnější, protože většina témat byla již nějakým způsobem diskutována. Pozice na ně jsou vyjasněny. Proto bych prosil Poslaneckou sněmovnu, aby nevyhověla návrhu o prodloužení a setrvala na tradičních klasických lhůtách Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi a ptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit se svým závěrečným slovem. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Sehoř: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, už včera jsem se vypovídal dost, takže žádné závěrečné slovo mít nebudu. Pouze konstatuji, že vystoupili čtyři poslanci, resp. jedna poslankyně a tři poslanci. Zaznamenal jsem návrhy na rozšíření přikázání výborům, resp. v jednom případě mediální komisi, v jednom případě výboru pro vědu, kulturu, vzdělání, mládež a tělovýchovu. Pak další návrh na prodloužení lhůty - v jednom případě o čtyřicet dnů, pokud by neprošel, tak o dvacet dnů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování o návrzích na přikázání výborům k projednání.
***