(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové. Jak nám ukládá zákon, začínají nyní
84.
Ústní interpelace
které jsou určeny předsedovi vlády České republiky a ostatním členům vlády od 15 hodin 15 minut. Dnes jsme podle nového jednacího řádu za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a podávat ústní interpelace nejprve na předsedu vlády pana Stanislava Grosse, pak na vládu České republiky - nebo na vládu České republiky, a to bude v čase od 14.30 do 15.15 hodin. Na ostatní členy vlády pak od 15.15 do 16.15 hodin. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí vám byly rozdány do lavic.
A nyní jako prvnímu dám slovo paní poslankyni Miroslavě Němcové, která byla vylosována na prvním místě, aby přednesla svou ústní interpelaci na předsedu vlády. Pak se připraví jako další pan poslance Pavel Hrnčíř. Ale nyní prosím paní místopředsedkyni Němcovou. Má slovo jako první.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Se svou interpelací se obracím na premiéra vlády České republiky, přestože svým zaměřením by tato interpelace patřila spíše do kompetence ministra zahraničních věcí. Protože se však domnívám, že jde o první krok, který nastínil bezkoncepčnost zahraniční politiky České politiky, a protože se domnívám, že premiér české vlády je tou rozhodující osobností, která má určit směr, kudy se česká zahraniční politika bude ubírat, proto se obracím na něj.
21. července tohoto roku 150 zemí na půdě OSN odsouhlasilo svou rezolucí Izrael k tomu - nebo nutilo Izrael svou rezolucí k tomu, aby odstranil bezpečnostní zeď mezi touto zemí a mezi palestinskými územími. To je věc diskuse - kdo si myslí, že to je správné, a kdo si myslí, že to není správné, je věcí diskuse. Co si myslím, že rozhodně není správné, je bezkoncepčnost a bezcharakternost zahraniční politiky České republiky. Jestliže naši zástupci servilně vyčkávali na to, nikoliv zda bude přijato řešení, které více odpovídá jejich představám, ale pouze na to, jaký bude názor většiny zemí Evropské unie, je pro mne naprosto nepřijatelné. Vím, že probíhaly schůzky ministrů zahraničních věcí, snad dvacetkrát, zemí Británie, Itálie, Dánska a mezi nimi i Česká republika, a během těchto schůzek nakonec padlo rozhodnutí, kdy Cyril Svoboda dal direktivu, bude-li Evropská unie jednotná, Česká republika nebude mít jiný názor. Ne - je zde řešení, které více odpovídá našemu pohledu na svět, nebo méně odpovídá našemu pohledu na svět. Bylo přijato rozhodnutí - budou-li všichni pro, budeme také pro, ať už se nám to řešení líbí, nebo ne.
Já to považují za bezcharakterní stanovisko naší diplomacie k této věci a táži se pana premiéra, jakou linii zvolí, aby se toto již dál nedělo. (Potlesk v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Slovo má předseda vlády Stanislav Gross. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci. První, co musím odmítnout, je to, že by zahraniční politika České republiky byla bezkoncepční, a o bezcharakternosti už vůbec nemůže být v této záležitosti rozhodně ani slova. Postoje České republiky k těm otázkám, které jsou předmětem této interpelace, které se týkají řešení palestinsko-izraelského konfliktu, jsou dlouhodobé, a z tohoto pohledu ani při rozhodování o té záležitosti, o které hovořila paní místopředsedkyně Němcová, nedošlo k žádnému posunu v tom slova smyslu, že bychom se odchýlili od našeho dlouhodobého stanoviska, a je-li tomu tak, tak zcela jednoznačně padá úvaha o tom, že by naše zahraniční politika v této oblasti byla bezkoncepční, protože je v plném souladu s tím, co dlouhodobě prezentujeme jak na půdě Organizace spojených národů, tak i na půdě Evropské unie, pokud se o těchto tématech debatovalo.
Pokud jde o bezcharakternost, tak já si myslím, že je zcela jednoznačné, že ani tato charakteristika postupu a postoje České republiky není správná a rozhodně neodpovídá skutečnosti, protože to není tak, že by Česká republika neměla na tyto věci svůj názor, ale je jasné, že je zapotřebí sledovat určité priority, a samozřejmě že jednou z priorit je řešení samotné podstaty problémů; ale druhou prioritou je také to, snažit se posilovat schopnost Evropské unie dohodnout se na společných postojích ke klíčovým otázkám světové politiky a bezpečnostním problémům. A v tomto směru je zapotřebí, aby byly slaďovány jak postoje ke konkrétním záležitostem, tak se i vyčerpala maximální možná vůle k tomu, aby se Evropská unie na těch věcech, kde se shodnout může, aby se shodla.
Pokud jde o finále - ta situace byla taková, že názor České republiky nebyl odlišný od toho, co byla většinová shoda v rámci Evropské unie, tak nevidím důvod, proč jsme nemohli zvolit ten postup, který se zvolil, který ve své podstatě potom znamenal splnění dvou cílů. Cíl číslo jedna bylo zaujetí jasného postoje k věcným otázkám, o kterých se hlasovalo v rámci Organizace spojených národů, a druhou záležitostí bylo vytvoření podmínek k tomu, aby Evropská unie na takto citlivý problém měla svůj stejný a společný postoj. Takže z toho také plyne moje odmítnutí toho, že by byla bezcharakterní. A to, že samozřejmě bylo zapotřebí chvíli vyčkávat, to je přece dáno složitostí toho problému. Tady nešlo jen o posuzování konfliktu samotného, ale tady šlo přeci o konkrétní čin, krok jednoho z účastníků toho konfliktu, a na ten konkrétní krok bylo zapotřebí si udělat důkladný názor. Nebylo možné si ho udělat jenom podle sebe, ale muselo se také postupovat na základě informací relevantních institucí, např. v tomto případě to byl posudek Mezinárodního soudního dvora, v jehož rámci jsme se také rozhodovali. Já si prostě nemyslím, že je možné k takto složitým otázkám zaujímat stanoviska, rozhodovat, aniž bychom měli dostatečné podklady, které by nám umožňovaly zaujmout relevantní stanovisko. Myslím si, že těžko můžeme v tuto chvíli někdo zpochybňovat autoritu Mezinárodního soudního dvora, který je schopen samozřejmě především akceptovat právní pohledy na řešení konkrétních situací, které mezi Izraelem a Palestinou nastávají, ale druhá záležitost je také, co bude dál v tuto chvíli, a o tom je nepochybně zapotřebí vést debatu.
My nezpochybňujeme to, že by samotné hlasování, které v OSN proběhlo, nějakým způsobem přispělo k řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Náš názor samozřejmě je, že to byla vynucená reakce na jeden konkrétní krok. Rozhodně nikdo nezpochybňuje právo Izraele na sebeobranu, a myslím si, že v tomto směru má naše velké sympatie při boji s mezinárodním terorismem, ale i s tím terorismem, který je pro území Izraele charakteristický, ale samozřejmě je zapotřebí ctít alespoň ta pravidla, která by v tomto kontextu měla být nepřekročitelná, a to byly některé konkrétní záležitosti, které se týkaly toho, že v některých místech ta reakce, která byla Izraelem provedena, byla prostě mimo tzv. "zelenou linii" z roku 1967. A to nejsou věci, které je možno ignorovat, protože ignorací bychom přispěli spíše k eskalaci toho problému.
Čili jasné stanovisko vlády České republiky je takové, že Izrael má právo na sebeobranu. Máme velké sympatie k izraelskému lidu, který se skutečně potýká s velmi složitým a dlouhodobým problémem, ale ta řešení, pokud se dají udělat v rámci toho, aby nedocházelo k větší eskalaci, tzn. držení zelené linie z roku 1967 - a v tomto případě podle našeho názoru to možné bylo - tak by měla být dodržena. To je všechno z pozice České republiky a nemyslím si, že tam je cokoli necharakterního.
***