(12.30 hodin)
(pokračuje Mlynář)
V souladu s právem Evropské unie a s platnými směrnicemi zákon zavádí možnost odvolat se proti rozhodnutí regulátora k nezávislé instituci. Je to tedy krok, který výrazně zlepší postavení podnikatelů na trhu.
Platí obecný princip, že všechna rozhodnutí, která učiní regulátor, jsou podle nového zákona přezkoumatelná soudně. Proto je součástí zákona také novela zákona o Nejvyšším správním soudu, který má nově získat možnost přezkoumávat a rušit některá rozhodnutí regulátora. Tato část zákona byla velmi složitou částí a zejména v Legislativní radě vlády se o ní vedla velmi odborná a složitá debata, která, předpokládám, se zčásti zopakuje v Poslanecké sněmovně.
Konečně za šesté. Nově je koncipován i samotný regulátor. Jak možná mnozí z vás vědí, dnes je v čele Českého telekomunikačního úřadu předseda, který rozhoduje jako osoba samostatná také řadu rozhodnutí. Zavádíme princip, který existuje v některých zemích Evropské unie a dobře se tam osvědčil, princip, že v čele regulátora je pětičlenná rada, která některá vymezená rozhodnutí přijímá na kolektivním principu. Je tak založen princip, aby existoval i větší průnik názorů na způsoby a mechanismy regulace telekomunikačního trhu. Jakkoliv tedy formálně v čele úřadu nadále stojí předseda, některá zásadní regulační rozhodnutí jsou svěřena této radě.
Zákon rovněž přesněji definuje rozdělení odpovědností mezi státní správu, tedy Ministerstvo informatiky, a Český telekomunikační úřad, který je ze zákona samozřejmě nadále nezávislou institucí. Ministerstvo bude nadále stanovovat rozsah univerzální služby, bude také stanovovat základní parametry veřejných soutěží vypisovaných Českým telekomunikačním úřadem - to například na margo problematiky digitalizace - bude se vyjadřovat k přidělení frekvencí apod. Obecně lze říci, že nezávislému telekomunikačnímu úřadu zůstává každodenní běžná regulace, zatímco ty základní principy a vymezení jsou předmětem rozhodování státní správy, tedy Ministerstva informatiky.
V zákonu je samozřejmě řada dalších technických věcí. Důkladněji jsou řešeny otázky pronájmů okruhů, sdílení kapacit, síťových prvků a prostředků, atd. atd. Pro občany České republiky je takovým líbivým tématem i princip zavedení povinné přenositelnosti čísel u mobilních telefonů, který návrh zákona předpokládá šest měsíců po účinnosti tohoto zákona.
Poslední dva body, které bych chtěl zmínit ve svém úvodním slově, je fakt, že zákon také nově vymezuje záležitosti týkající se stavebních řízení a vstupu na pozemek. A předpokládám, že i tato část zákona bude předmětem živé debaty v Poslanecké sněmovně.
Před časem už Poslanecká sněmovna projednávala novelu telekomunikačního zákona. Bránil jsem se zde novele v částech týkajících se vstupu na pozemek odkazem na to, že by bylo správné a dobré upravit všechny problematiky vstupu na pozemek ve všech síťových odvětvích v novém stavebním zákonu. Musím bohužel konstatovat, že nový stavební zákon dosud nebyl vládou projednán, čili nezbylo a nezbývá v tuto chvíli, než upravit tuto problematiku specificky pro oblast telekomunikační v zákonu o elektronických komunikacích. Snažili jsme se obecně přijmout princip, aby pravidla pro vstup pro síťová odvětví byla stejná pro všechna síťová odvětví bez ohledu na to, zda je to energetika, telekomunikace, či jiné sektory.
Poslední věcí, kterou chci zmínit, je změna legislativy mediální, která, předpokládám, také bude poutat významnou politickou diskusi v Poslanecké sněmovně. Zákon o elektronických komunikacích kromě odstranění některých překážek pro zahájení digitálního televizního a rozhlasového vysílání především nově dělí kompetenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Českého telekomunikačního úřadu. Jak asi mnozí z vás vědí, historicky Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má dnes přesah do řady technických věcí, které souvisejí s televizním a rozhlasovým vysíláním. Jsou to tady v Poslanecké sněmovně z diskusí myslím ty populární soubory technických opatření, které byly přílohou televizních a rozhlasových licencí.
Náš zákon vychází z logiky, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by měla nadále určovat kdo, co a v jakém území může vysílat, ale o tom, na jakých frekvencích, v jakých prostředcích technických tak bude činit, by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad, tedy technický úřad, který je k tomu ze zákona zřízen. Chtěl bych zdůraznit a předejít tak možná jistému nedorozumění, že předpokládáme, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání bude mít oprávnění rozhodovat o území, na kterém vysílatel bude vysílat. Pouze Český telekomunikační úřad určí technickou specifikaci.
Chci také předestřít, že samozřejmě netvrdím, že předložený text zákona je geniální bezchybné dílo, a jsem připraven na zpřesnění debatou v tomto směru a diskusí s operátory. Nicméně jsem přesvědčen, že návrh zákona jde správným směrem. A na závěr bych chtěl zdůraznit, že i důvod toho, že zákon je předložen s jistým zpožděním, je v tom, že jsme věnovali jako předkladatelé myslím poměrně bezprecedentní čas diskusi s odbornou veřejností. Myslím, že všechny problémy, které bude Poslanecká sněmovna otevírat, byly problémy, které jsme v nějaké formě v přípravných jednáních otevřeli. A garantuji zde, že skutečně o všech byla nějaká meritorní debata.
Proto jsem připraven na podrobnou debatu ve výborech. Předpokládám, že i z projednávání v Poslanecké sněmovně vzejdou doporučení a zlepšení, která půjdou správným směrem. A chtěl bych požádat Poslaneckou sněmovnu, aby tento zákon, který je jedním z posledních důležitých aproximačních zákonů ve vztahu ke Evropské unii, propustila do druhého čtení, tak aby mohl být co nejdříve přijat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Karel Sehoř.
Poslanec Karel Sehoř: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně. Pan ministr nám tu představil zákon, na který jsme dlouho čekali, který se stane podmínkou dalšího rozvoje, či také nerozvoje oborů souvisejících s elektronickými komunikacemi. Jde o velmi široké a dynamicky se rozvíjející odvětví, které zasáhne život každého z nás. Pro laika je nutné zdůraznit, že nejde jenom o telefonování a přenosy dat, případně internet, ale i o televizní a rozhlasové signály šířené jak po drátech, tak vzduchem.
Zákon o elektronických komunikacích nahradí stávající zákon o telekomunikacích.
Jistě si vzpomínáte na poslední novelu, kterou jsme přijímali asi před dvěma lety. Tehdy jsme hledali cestu, jak regulací pomoci rušení monopolních podmínek a současně nezabránit rozvoji nových technologií. Před podobným problémem budeme stát i nyní v ještě poněkud větším rozsahu.
Všechny vyspělé země řeší tzv. asymetrickou regulaci trhu. Díky ohromnému pokroku technologií dochází k tzv. konvergenci, kdy jednotlivé služby je možno poskytovat více technologiemi, s určitými výhodami a nevýhodami. Mizí ostré hranice mezi jednotlivými druhy služeb. To by mělo vést k nižšímu stupni regulace. Mohlo by být naší výhodou, že věci řešíme tak pozdě. Mohli bychom se poučit ze zkušeností v USA, kde nyní například již rezignovali na regulaci jakékoliv IP telefonie, ale také na zkušenostech ze západní Evropy. Je nutno zdůraznit, že jednoznačně nejlepší řešení zatím neexistuje.
Je bohužel nutné vládě vytknout nejen to, že návrh zákona přichází příliš pozdě, ale i to, že jsme nedokázali reflektovat diskusi v západní Evropě, která se již vede mnoho let.
Hovoří se o nediskriminačním a transparentním přístupu, ale současně také o asymetrické regulaci. Přitom technologický vývoj sám jde naproti k deregulaci a k nepotřebnosti asymetrie. Je na nás, abychom zákon zasadili správně a ve správný čas.
***