Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(12.20 hodin)
(pokračuje Kupčová)

Dalším bodem, který budeme projednávat podle schváleného pořadu je bod

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr informatiky pan Vladimír Mlynář. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr informatiky ČR Vladimír Mlynář: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte, abych ve stručnosti se pokusil uvést sněmovní tisk č. 768, zákon o elektronických komunikacích. Je to velmi složitý průřezový zákon, který se dotýká problematiky síťového odvětví telekomunikací, a myslím, že svým rozsahem, složitostí a důsledky na mnoho oborů lidské činnosti patří mezi ty určitě složitější materie, které Poslanecká sněmovna bude projednávat a projednávala.

Chtěl bych zdůraznit na úvod, že zákon důsledně transponuje nový regulační rámec Evropské unie daný směrnicí č. 21 Evropských společenství, a jakkoliv můžeme mít různý názor na problematiku regulace síťových odvětví v Evropské unii, faktem je, že jako členská země Evropské unie musíme tento regulační rámec transponovat a že náš manévrovací prostor v této věci není příliš velký. Chtěl bych to zdůraznit také proto, že všechny posudky Evropské komise v oboru kompatibility, které k návrhu zákona existují, konstatují, že návrh je plně kompatibilní a plně slučitelný s evropským právem.

Chtěl bych také na úvod zdůraznit, že zákon se nově vztahuje nejen na oblast klasických telekomunikací, tedy telefonních služeb a podobných služeb, ale rovněž na oblast kabelových televizí, digitálního vysílání a obecně změn v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Odtud také změna pojmu a názvu - opouští se oblast názvu telekomunikací a zavádí se nový pojem elektronické komunikace, které samozřejmě s elektřinou jako takovou nemají nic společného, je to nový síťový obor.

Ve stručnosti bych shrnul na úvod základní změny, které zákon přináší oproti stávajícímu stavu. Za prvé se výrazným způsobem zjednodušuje stávající systém licencování telekomunikačních služeb. Ruší se zásadně veškerá omezení pro vstup do oboru podnikání v oblasti telekomunikačního sektoru. Bude napříště stačit pouhé jednoduché oznámení u Českého telekomunikačního úřadu, odpadne registrace u živnostenských úřadů. Nově - a to je politicky myslím velmi důležitý bod - je nastaveno vymezení a pojem univerzální služby, tedy lidově řečeno nároku na levnější služby telekomunikačních operátorů. Nové vymezení je konkrétnější, přesnější a doufám, že také bude výrazně levnější směrem k uživatelům.

Chtěl bych zde zdůraznit jednu věc, která se objevila v médiích při přípravě zákona, a předejít tam tak možným nedorozuměním. Nárok na levnější služby v rámci univerzálních služeb mají dnes lidé s vážnými zdravotními postiženími, a to na základě paragrafů zákona, které je k tomuto opravňují. Chtěl bych zdůraznit, že vládní návrh zákona o elektronických komunikacích v žádném směru v sobě nepredikuje to, že lidé se zvláštním zdravotním hendikepem by o tyto výhody měli přijít. Pouze náš návrh zákona mění způsob, jak k této slevě dojít. Zatímco dnes je v zákoně napevno vyjmenován okruh osob se zdravotním postižením, které mají nárok na levnější služby, náš návrh zákona navrhuje, aby přesné vymezení okruhu lidí, kteří mají nárok na levnější služby, bylo svěřeno do nařízení vlády a aby toto nařízení vlády v sobě obsahovalo sociální pohled na postavení uživatele. Jinými slovy, vládní návrh počítá s tím, že nárok na zlevněné služby v rámci univerzální služby by měli mít lidé na základě své sociální situace, nikoliv automaticky z pozice toho, že jsou zdravotně hendikepováni. Důvod je ten, že samozřejmě mohou existovat, i když bohužel v naší realitě dnešních dnů je to spíše teoretická představa, ale mohou existovat lidé velmi majetní, byť zdravotně postižení, u kterých není důvod, aby měli nárok na levnější službu.

Čili abych shrnul - zákon počítá s tím, že nařízení vlády určí, kdo je sociálně slabý a má nárok na zlevněné telekomunikační služby. Podle tohoto nařízení pak Český telekomunikační úřad na základě soutěže rozhodne o tom, který operátor službu univerzální služby dodá. Tady je další změna proti stávajícímu stavu. Dnes z rozhodnutí regulátora poskytuje tuto službu pouze jedna společnost, a to Český Telecom. Historicky existují samozřejmě dost značné spory o úhradu ztráty, která z toho provozu univerzální služby vzniká. Nový model předpokládá, že regulátor určí službu univerzální služby na základě soutěže tomu operátorovi, který ji nabídne nejlevněji. Kdybych měl použít nějaký jednoduchý příklad, kterým bych to ilustroval: Mohou být samozřejmě dnes mobilní telefony mnohem levnější než pevné stanice a není žádný důvod, aby pouze jedna firma poskytovala univerzální službu. Je možné, aby tyto služby poskytovalo více firem na základě soutěže, to je na základě toho, která je nabídne nejlevněji a nejefektivněji.

Další změnou proti stávajícímu stavu je financování univerzální služby, kde dosud se jednak nedělala analýza toho, co je nutno zahrnout do univerzální služby, to prostě nařizoval regulátor podle své vůle a existovala povinnost operátorů přispívat na ztráty toho operátora, který provozuje univerzální službu. Jak jsem již zmínil, vzhledem k tomu, že službu poskytuje pouze jeden operátor, je to Český Telecom, existuje historicky mnoho sporů o oprávněnosti jeho nákladů. Nový model výpočtu náhrady univerzální služby je proto počítán ze zřízení účtu univerzální služby, do které budou poskytovat příspěvky všichni operátoři na trhu elektronických komunikací, nově tedy i kabelové televize, a to s obratem nad deset milionů korun. Z tohoto účtu pak bude hrazena ztráta, která vzniká z provozu univerzální služby.

Třetí zásadní změnou, kterou zákon přináší, je nový způsob regulace, tedy postupu rozhodování Českého telekomunikačního úřadu. Nový model, který zákon zavádí v souladu s evropskými pravidly, je tzv. analýza relevantních trhů. Analýza relevantních trhů a její pravidla jsou určeny Evropskou komisí a jsou ve všech zemích Evropské unie stejné. V praxi to znamená, že regulace, kterou uplatňuje Český telekomunikační úřad proti operátorům na trhu, postupuje podle zjištění situace na trhu od lehčích k radikálnějším opatřením, z nichž až nejzávažnější a poslední je cenová regulace. Stručně řečeno to znamená, že regulátor, který dnes může rozhodovat v zásadě podle své úvahy volně, je nyní sevřen a jeho rozhodování je nějakým způsobem omezeno postupem, který je v zákoně přesně vymezen a který počítá s analýzou relevantního trhu. To znamená, rozhodování regulátora se výrazně zpřesní, zpřehlední a především bude předvídatelné dříve, než k samotnému rozhodnutí dojde.

Cenová regulace samotná se v zákoně navrhuje řešit a postupovat podle správního řízení, což je rovněž nový prvek, protože dosud regulátor rozhodoval podle zákona o cenách. Rozhodnutí postupovat podle správního řádu v cenovém řízení u Českého telekomunikačního úřadu je téměř revolucí na českém telekomunikačním trhu, protože bude samozřejmě znamenat změnu postupů v rozhodování českého telekomunikačního trhu a především zpružnění a zrychlení rozhodování proti námitkám proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu.

***