(20.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Podobně jako v případě ryze socialistické vlády z před šesti let nebo jako v případě vlády minulé se nakonec ukáže, že vláda sice usilovala - ale nedosáhla, možná sice věnovala pozornost - ale kdo ví čemu, byla odhodlána - ale nějak se to nakonec zvrtlo, byla si možná vědoma - ale kdoví čeho, navazovala - ale kdoví na co, věnovala pozornost - ale skutek utek, a přispívala - ale ne ku prospěchu občanů.
V dalších pasážích se potom například namísto přiznání k užitečnosti zavedení rovné daně dočteme něco o vágním příslibu, že vláda zahájí jakousi širokou diskusi o zjednodušení daně z příjmu. Text slibuje cosi o přispívání vlády k rozvíjení jakési znalostní ekonomiky, navíc v rámci evropského modelu, aniž je vysvětleno, co tím básník vlastně chtěl říci. Téměř provokací pak je například výrok o zaměření vlády na podporu rozvoje malého a středního podnikání, když všechno, co tatáž vláda doposud dělala, v podstatě drobné podnikatele omezuje, šikanuje a ničí.
Stejně tak provokuje informace, že až po šesti letech reformování bude provedena podrobná analýza fungování veřejné správy. Na to je propagandisticky znějícím cílem zúžit státní aparát, a to každoročně o 2 %. Tedy snížit počty úředníků, které až dosud a právě působením této vlády každoročně o nějaké to procento úspěšně bujely. Abych byl konkrétní, mohu k nelibosti ministryně školství zopakovat poukázání například z jejího resortu. Tomu sice výrazně ubylo svěřených agend, nicméně tak jak ubývalo práce, přibýval počet ministerských úředníků a různých vedoucích. Paní ministryně to sice opakovaně a úporně popírá, ale čísla a informace obsažené v dokumentu o závěrečném účtu resortní kapitoly hovoří naprosto jasnou řečí. A nová novinka - nově se dokonce hovoří o zvýšení počtu náměstků na Ministerstvu školství.
Podobných frází, nicneříkajících vět, nebo dokonce protimluvů je dokument plný. Snad jeden z mála programových závazků - vedle zavedení registračních pokladen na likvidaci drobných živnostníků -, jejichž parametry jsou exaktně stanoveny, jestliže výdaje na výzkum a vývoj dosáhnou výše 1 % HDP. - Ale pozor, dámy a pánové, nikoliv do konce období vládnutí, jak by se v programovém prohlášení konkrétní vlády dalo předpokládat, ale až v roce 2010!
Paní a páni ministři, vážená vládo, nechtějte po mně, abych důvěřoval tomu, že jste ochotni přijmout osobní odpovědnost za to, když se tak v roce 2010 nestane. Ostatně s podobnými sliby a odpovědností za důsledky vládnutí této vlády už máme všichni svou zkušenost. Ještě před dvěma lety v podstatě tatáž vláda například slibovala, že se zavazuje zvýšit platy učitelů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie. A slibovala to tatáž paní ministryně, která se už po dvou letech ke svému závazku evidentně nehlásí. Jak potom důvěřovat tomu, co údajně nastane dva, tři, čtyři roky po konci vládního funkčního období? Podobně ministr práce a sociálních věcí si před dvěma lety vytkl za cíl dotáhnout - cituji - strategické cíle plné efektivní zaměstnanosti, aby tentýž ministr po dvou letech konfrontovaný s neblahou skutečností tento cíl transformoval na slib boje proti nezaměstnanosti a alespoň jejího snížení.
Slíbit, nesplnit a tvářit se, že se vlastně vůbec nic nestalo, je evidentně běžnou praxí této vlády. Není proto důvod důvěřovat, že tomu napříště bude jinak.
Podobně nedůvěryhodně znějí i další proklamativně populistické sliby o tom, že vláda dá více peněz na vzdělávání a vědu, na rozvoj dopravní infrastruktury, daňově zvýhodní rodiny s dětmi a lidi s nízkými příjmy, plošně přispěje prvňáčkům na školní pomůcky, další a další. Navíc zajistí snížení deficitu státního dluhu a současně nezvýší již jednou zvýšenou daňovou zátěž občanů a firem.
Vážená vládo, nejsem ekonomem, ale k tomu není třeba ekonomického vzdělání. K tomu je třeba elementární trojčlenky a kupeckých počtů a ty ještě docela zvládám. Výsledkem může být buď jen další zadlužení, nebo nesplnění daných slibů. Tedy kromě slibů, které si vláda slíbila sama sobě - totiž udržet se u moci za každou cenu, a proto heslem vlády je "každý den je dobrý".
V takzvaném programovém prohlášení jsem si speciálně všímal oblasti, kterou se zabývám - oblasti vědy, vzdělávání a sportu. Oblasti, která už potřetí je jednou z výslovně vyjmenovaných priorit socialistických resortních ministrů. A co důvěryhodného se v této pasáži dočteme? S jakými kvantifikovatelnými závazky před nás v této oblasti vláda předstupuje? Tak to zkusme chvilku sledovat.
Po šesti letech socialistického vládnutí a po dvou letech působení minulé i současné paní ministryně se dovíme, že až v příštím roce budou stanoveny základní a nejdůležitější směry výzkumu a vývoje a asi až poté vláda konečně připraví koncepci rozvoje předmětné oblasti. Po šesti letech vládnutí je to vskutku nečekaně kuriózní cíl. Ostatně podobně jako závazek, že vláda bude nově usilovat o harmonický rozvoj vědy a výzkumu a bude dbát o to, aby podpora základního výzkumu nezaostávala. Stejně kuriózně zní závazek, že se vláda zavazuje dokončit reformu vysokého školství, a to zejména reformou financování, když cokoliv, co by se dalo nazvat reformou, v podstatě ještě vůbec nezačalo. Asi před rokem jsem měl možnost velmi podrobně prostudovat Bílou knihu, kterou zpracovala labouristická vláda ve Velké Británii. To, co je v této Bílé knize napsáno, je zcela něco jiného než to, co předkládá jako reformu vysokého školství současná paní ministryně školství, a dovolím si tvrdit, že kdyby s tím přišla do Blairovy labouristické vlády, tak by ji Blair vyhodil.
Vedle tradičního klišé o veškerém bezplatném vzdělávání, které zejména v terciárním sektoru má jediný paradoxní efekt, a to vysokou míru selektivity v rozporu s deklarovaným cílem, faktické omezení přístupu k vysokoškolskému vzdělávání, se v programovém dokumentu vlády dočteme i další zajímavá moudra. Například že bude podporována co nejširší účast dětí na předškolním vzdělávání a dostupnost základního vzdělávání. Opakuji ještě jednou - dostupnost základního vzdělávání. Nejspíše toho má být dosaženo tím, že v důsledku stanovených kvót budou i nadále administrativně rušeny vesnické školy, které dosud ku prospěchu tamních občanů fungovaly a nestály státní rozpočet navíc ani korunu. Zvýšené náklady totiž hradily obce. Nebo proklamativní slib, že vláda bude vytvářet podmínky pro začleňování zdravotně a sociálně znevýhodněných a postižených žáků do vzdělávacích programů základních a středních škol. Bohužel praxe je jiná. Způsobem financování a byrokratickými překážkami je podporován přesně pravý opak.
Podobně falešně zní i závazek vládní podpory vzdělávání v jazykových školách; jejich podpora ze strany vlády a státního rozpočtu se limitně blíží nule. Dovoluji si upozornit toto ctěné shromáždění na první polovinu tohoto roku, kdy jsme projednávali zákon o DPH, jakým způsobem v tomto zákonu se odrazily právě jazykové školy a podpora malému a střednímu vzdělávání.
***