(18.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Takže ta skutečnost je jiná než tento pokus o fikci. Máme tady ve skutečnosti starou vládu, starou vládu s nepatrnými změnami. Máme tady původní sociální demokracii, a ne novou sociální demokracii. Sociální demokracii s kombinací politiky nicnedělání a populistického slibování všeho všem. Je jenom úsměvné, že právě kalkulačka a určitá finanční realita způsobily to, že to slibování všeho všem se muselo zredukovat, takže zůstalo jen na Grossovo pastelkovné a na novomanželské půjčky, o jejichž účinnosti v oblasti zajištění bydlení pro mladé lidi se budeme muset přesvědčit až v dlouhodobém horizontu, a já jsem více než větší skeptik.
Takže pokus o nového Grosse a novou sociální demokracii je jasná mediální hříčka inspirovaná některými zkušenostmi. Chtěl bych připomenout, že v první polovině 90. let tuto fintu zkusili Clintonovi demokraté a nazývali se New democrats, od poloviny 90. let právě toto úspěšně zkusil současný britský premiér Tony Blair se svou politikou New labour, čili nových labouristů.
Zkusme se tedy podívat na tohoto českého Stanislava Tonyho Grosse. Jaké jsou praktické projevy jeho politiky? Je znám svým úzkým propojením s některými konkrétními podnikatelskými skupinami a lobbistickými kruhy. Je znám svým rozmisťováním lidí na klíčová místa ve státním aparátu a v podnicích se státní účastí. Je znám, teď velmi aktuálně, svou snahou dublovat vládu paralelní strukturou tzv. superporadců, kteří nemají vůbec žádný ústavní základ, a přesto se vedla debata o tom, že by se bez práva hlasovacího mohli naprosto reálně zúčastnit jednání vlády. Je znám tím, že veřejně prohlásil, že - prakticky v rozporu s ústavou a s kompetenčním zákonem - chce držet jakýsi patronát nad Ministerstvem vnitra. Pokud nám tím chtěl sdělit, že současný ministr vnitra je pouze jakýmsi loutkovým ministrem, tak by to bylo možná lepší říci naprosto otevřeně.
Současný premiér je znám svou náklonností k lidem z období komunistického režimu, a to lidem, kteří měli velmi blízko k tehdejšímu bezpečnostnímu aparátu a k bezpečnostním strukturám. A koneckonců v případě i nového pana ministra vnitra je znám tím, což není zcela obvyklé v západních parlamentních demokraciích, že se ještě nedávný aktivní důstojník zpravodajské služby stane ústavním činitelem a je jmenován do politické funkce.
Všechny tyto aspekty, které jsem popisoval, nemají prakticky nic společného s politickým stylem britského premiéra Tonyho Blaira. Pokud někoho tyto politické praktiky připomínají, tak spíše Vladimíra Putina.
Co lze vyčíst z programového prohlášení. Já bych chtěl říci, že dvě zásadní věci jsou podle mého názoru nejdůležitější, a je to oblast ekonomiky a oblast zahraničně bezpečnostní politiky.
V ekonomice je zjevné, že tato vláda chce pokračovat v politice budování gigantických dluhů. Jsme v současné době země, která má nejrychleji rostoucí veřejný dluh z celé Evropské unie. A ona teze, kterou tady řekl pan ministerský předseda, že přece žití na dluh je normální, že to přece dělá hromada podnikatelů, tak je teze velmi pomýlená, protože, vážený pane ministerský předsedo, to vám vzkazuji prostřednictvím paní předsedající, každý podnikatel, pokud se zadlužuje, se zadlužuje na svůj účet, na své triko, splácí to svými penězi a musí vydělat své peníze. Pokud se zadlužujete vy jako vláda, tak se zadlužujete na základě peněz, které seberete daňovým poplatníkům, hospodaříte s penězi, které vám nepatří, děláte dluhy na účet daňových poplatníků a tyto dluhy budou splaceny díky daňovým poplatníkům. Takže to je diametrálně jiná situace a žití na dluh v soukromém sektoru a žití na dluh vaše rozhodně nelze srovnávat.
Je také zjevné, že tato vláda porušuje své vlastní sliby. V rámci takzvané reformy veřejných financí, a tady chci položit důraz na to slovo takzvané, samotná tato vláda si určila výdajové stropy, které sama zjevně nehodlá respektovat. Tato vláda při jednáních s Evropskou komisí sama připravila určitý konvergenční plán přistoupení k Evropské monetární unii, tento byl odsouhlasen, samotná tato vláda je zcela zjevně rozhodnuta ho nerespektovat a porušit slib, který byl učiněn v podstatě teprve před několika měsíci.
Tato vláda v oblasti ekonomické, vedle toho, že je to vláda gigantických dluhů, je také vládou rekordní nezaměstnanosti. Je to především díky dlouhodobé politice devastace především malých a středních podniků.
Já bych chtěl připomenout, že za posledních několik let zanikla v této zemi jedna čtvrtina podniků s jedním až pěti zaměstnanci a zanikla jedna desetina firem s šesti až desíti zaměstnanci. Dohromady v těchto firmách se jedná o více než 150 tisíc pracovních příležitostí za několik let. Je to důsledek především hospodářské politiky této a bývalé vlády. Je to důsledek vysoké daňové zátěže.
Pak máme praktické důsledky, které mají výrazný sociální aspekt. Chtěl bych tady připomenout údaj, že téměř jednu čtvrtinu všech nezaměstnaných tvoří mladí lidé do 24 let. To je bez ohledu na naši politickou a stranickou příslušnost přece velmi závažný fakt, který by nás všechny měl vést k zamyšlení, protože produkce těchto dlouhodobých nezaměstnaných v mladém věku je něco, co v každé společnosti zakládá časovanou sociální bombu, a tyto věci by podle mého názoru měly být řešeny velmi rychle, a vláda s žádným receptem nepřichází. Je to pouze recept udržení extrémně vysoké míry nezaměstnanosti a - znovu opakuji - toho, že prakticky jedna čtvrtina všech nezaměstnaných jsou mladí lidé do 24 let.
Je to důsledkem toho, že tato vláda ve skutečnosti nechce skutečné reformy. Tato vláda a tato vládní koalice chce pouze přežít zbývající necelé dva roky do voleb, takže důsledkem bude pomalý ekonomický růst v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi. I když se možná tento ekonomický růst zvedne na nějaká 4 %, pořád tento růst bude navzdory politice této vlády než díky politice této vlády, protože tento růst je podstatně více spjat s výkyvy ekonomického cyklu v ekonomikách staré patnáctky Evropské unie.
A chtěl bych připomenout, že jiné postkomunistické země a nové země Evropské unie mají úplně jiné výsledky. Lotyšsko má 9% hospodářský růst, Litva má téměř 8% hospodářský růst, Estonsko 6% hospodářský růst a Slovensko více než 5% hospodářský růst. Tyto čtyři země jsou na špičce celé Evropské unie z hlediska ekonomického růstu. A dámy a pánové, není náhodou, že jsou to tyto čtyři země, které zavedly program rovné daně a uplatňují velmi důsledně tuto rovnou daň.
Další věcí, která je velmi závažná vedle ekonomiky, je oblast zahraniční a zahraničně bezpečnostní politiky. Já považuji za docela charakteristické a výmluvné, že podle otevřených zdrojů byla oblast zahraniční politiky tou poslední oblastí vládního programového prohlášení, na které se vláda shodla. Je vidět, že tady tlak levicových kruhů ze sociální demokracie se evidentně odrazil v textu programového prohlášení.
Je to jakýsi politický světový unikát. Dámy a pánové, máme stejnou koalici, máme stejnou vládu, máme stejného ministra zahraničí, máme stejné volební období jako před několika měsíci, a přesto dochází k posunům v oblasti zahraniční a zahraničně bezpečnostní politiky. To je špatná zpráva o České republice a špatná zpráva pro Českou republiku. Je to neobvyklé v mezinárodní politice, je to alarmující, protože jakýkoli posun v prioritách zahraniční politiky je citlivě vnímán mezinárodní komunitou. A míra diskontinuity v zahraničně politických prioritách a v zahraničně bezpečnostních prioritách mezi touto vládou a její bezprostřední předchůdkyní je větší, než je zdravé pro Českou republiku.
***