(17.40 hodin)
(pokračuje Kasal)
Věřím, že jste všichni přihlášeni svými hlasovacími kartami.
V hlasování pořadové číslo 6 se táži, kdo souhlasí s tím, aby jednání sněmovny pokračovalo včetně hlasování i po 21. hodině, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 185 poslanců. Pro bylo 98, proti 11, takže návrh byl přijat.
Já vám děkuji a dávám slovo předsedovi KSČM Miroslavu Grebeníčkovi, který vystoupí se stanoviskem klubu KSČM.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci... (Ve sněmovně je velký hluk.)
Pane předsedající, myslíte, že můžu mluvit?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, rozumím vašemu znepokojení a poprosím všechny kolegy, kteří se rozhodli opustit Poslaneckou sněmovnu proto, aby nadále vedli jednání v kuloárech, aby tak učinili, ale aby umožnili vám hovořit a nám ostatním poslouchat. Věřím, že bez toho, že bych musel jmenovitě vyzývat jednotlivé poslance ke klidu, nabádat je ke klidu, že tak učiní. (Hluk trvá i nadále.) Tak nejsme příliš úspěšný, použiji nalezeného zvonce. (Zvoní.)
Poslanec Miroslav Grebeníček: Tak nyní bych mohl jít rovnou k věci. (Zkuste.)
Jednáme s odstupem dvou let už poněkolikáté, tentokráte uprostřed řádného volebního období, o důvěře vlády, kterou sestavily strany koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU. Dříve než se zaměřím na konkrétní reálie a širší souvislosti předkládaného programového prohlášení a cílů vlády, považuji za nutné předeslat základní problém nynějšího kabinetu. Není to vláda nová a není to vláda, která by se programově odlišila, byla jiná na rozdíl od své předchůdkyně. V srpnu před dvěma lety předstoupil před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru koaliční kabinet přítomného Vladimíra Špidly. Byla to vláda té stejné koalice a převážně i stejného složení jako ta, která se dnes uchází o naši podporu.
V médiích jsme mohli zaznamenat hry vládních politiků na city občanů a do jisté míry se to promítá přímo do našeho jednání. Prý abychom této vládní koalici pomohli a vypárovali její nemocné poslance. Musím se tedy ptát, když po nás média a někteří vládní politici žádají soucit s vládou a bezmála nás obviňují z poškozování zdraví koaličních poslanců, kdo vypáruje půl milionu nezaměstnaných, kdo jim dá práci, důstojné podmínky lidské existence a kdo jim vrátí smysl života. Vlády, jejich ministři a předsedové přicházejí a s tučným odstupným odcházejí tu do Českých aerolinií, tu do výnosné funkce evropského komisaře v Bruselu.
Dovolím si s plnou odpovědností prohlásit, že kabinet, který před nás předstupuje a jehož zdraví a nemocní poslanci, jedno, zda sociálně demokraté, lidovci nebo unionisté, nemají sebemenší právo dovolávat se naší lidské podpory. V uplynulých dvou letech byly typickými rysy vládnutí této koalice sociální cynismus, nekompetence a přehlížení vážných ekonomických a sociálních problémů. Stará koalice podporující jen málo obměněné složení vlády nedává v podstatě žádnou naději, že tomu bude ve zbytku volebního období jinak. Považuji za pohrdání voliči a za výsměch občanům, že koaliční vláda, která se uchází nyní o důvěru Sněmovny, nalezla chybějící hlas u poslance Kotta, který byl zvolen na kandidátce Občanské demokratické strany. Cosi významného to vypovídá o tom, jakým způsobem zacházejí koaliční strany s mocí a jak nízký respekt mají k těm, kteří je volili. Ano, v době vládní krize po pádu premiéra Vladimíra Špidly jsme se stali svědky handlu o ministerská křesla. Mohli jsme zaznamenat i velmi vážná obvinění a leckdy i zatím ničím nepodložená nařčení, kdo si koho kupuje. Zdá se, že nezbývá nic, co by nemohlo být zpochybněno, a není už nic, čemu by mohl volič stran koalice věřit.
To, co se odehrálo kolem pádu vlády, co odstartovaly pletichy uvnitř České strany sociálně demokratické, a celý způsob, jakým se koalice pokouší řešit krizi vládnutí, vyvolává nejvážnější pochyby o schopnostech a kompetenci nové vlády. Jestliže nebyl důvod věřit trvalosti a spolehlivosti předchozí stojedničkové koalice před dvěma lety, tím méně je možné uvěřit tomu, že na pevných základech spočívá staronová vláda premiéra Špidly bez Vladimíra Špidly dnes. Výchozí podmínky, které měla před dvěma lety při nástupu vláda Vladimíra Špidly, se v mnoha směrech nezlepšily a v řadě aspektů dokonce zhoršily. Ne vždy zásluhou aktivní činnosti vládní koalice, ale skoro vždy za přispění její pasivity nebo neschopnosti či neochoty vnímat, analyzovat a překonávat hrozící problémy ekonomické, sociální i politické. V hlubokém deficitu jsou veřejné finance. To předem podvazuje veškeré kroky kabinetu, který má zřejmě podle naznačených záměrů být pokračováním minulého. Deficit sloužil předchozímu kabinetu jako pseudoargument pro podvazování veřejných výdajů, pro útok na prvky sociálního státu.
Neschopnost vládní koalice nastartovat zdravý ekonomický růst pak při všech úsporných opatřeních neumožňuje České republice uvažovat o splnění maastrichtských kritérií a dosažení cíle, který si dává i tato vláda - zavedení eura do roku 2010. Přesto koaliční seskupení počítá se zvýšením státního dluhu pro příští rok v rozsahu obvyklých sto miliard korun.
Pro zastavení nepříznivého vývoje typického pro poslední čtyři roky vláda nenavrhuje nic konkrétního. Škrty v rozpočtu a snížení sociálních výdajů logicky snižují spotřebu, brzdí tvorbu hrubého domácího produktu a v konečném důsledku snižují příjmy státního rozpočtu. Žádná nová konkrétní opatření k intenzivnímu rozvoji ekonomiky kabinet nenabízí. Samotné manipulace s vykazováním hrubého domácího produktu, který zdaleka není kritériem výkonnosti, jen málo vypovídají o stavu reálné ekonomiky.
***