(10.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Po deseti letech budeme muset vynaložit další finanční částky. A bavme se o tom, jestli to bude finančního řádu 10 nebo 15 miliard, které budeme muset vynaložit na zakoupení těchto již deset let provozovaných a olétaných letadel. Musíme se bavit o tom, že po dalších zhruba pěti letech, to znamená po celkových 15 letech životnosti těchto letounů, budeme muset vynaložit další miliardy na nezbytnou modernizaci v polovině životnosti těchto letounů, která bude - znovu opakuji - stát v řádech miliard. Takže celková částka, kterou v horizontu zhruba 15 let český daňový poplatník - nebudou-li vůbec žádné problémy, jenom za normálních okolností, kdy všechno půjde hladce - ve skutečnosti vynaloží, tak nebude částka 20 miliard, a znovu opakuji, při započtení částky na dokoupení těchto letounů a na jejich modernizaci v polovině jejich životnosti tak celková částka dopadne až na výši 40 mld. Kč.
V tuto chvíli je třeba seriózně a otevřeně říci českým daňovým poplatníkům, že vláda nezavázala fakticky české daňové poplatníky zaplatit 20 miliard, ale ve skutečnosti se všemi důsledky to bude částka, která bude přesahovat hodnotu 40 miliard.
Nákup podobného strategického systému, jako je nadzvukový letoun, je dlouhodobý závazek a již z čísel a časových období, o kterých jsem mluvil, je zjevné, že je to závazek pro několik dalších vlád bez ohledu na jejich personální a stranické složení. Z tohoto pohledu bylo hrubou chybou a hrubým selháním této vlády, že nikdy ani na okamžik neusilovala o širší politický konsensus, o větší politickou shodu, na základě které by Česká republika potom opravdu mohla být na deset, patnáct, dvacet, nebo dokonce třicet let zavázána provozovat tento systém.
Já chci jednoznačně zdůraznit, že Občanská demokratická strana se opakovaně distancuje od tohoto rozhodnutí. A my jednoznačně prohlašujeme, že s tímto krokem vlády nesouhlasíme, že od tohoto kroku dáváme jednoznačně ruce pryč a že jakákoliv odpovědnost za jakékoliv problémy, které v budoucnosti bezpochyby budou z tohoto kontraktu, tak nejdou za ODS, jdou za stávajícími koaličními stranami. A byl bych velmi rád, aby v budoucnosti v této věci nebylo žádným způsobem mlženo. My s tímto kontraktem nemáme a nechceme mít nic společného.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi a prosím ho, tak jak bývá v této sněmovně zvykem při projednávání obdobných bodů, zdali by byl tak laskav a ujal se funkce zpravodaje pro tento bod. Děkuji mu za jeho laskavost.
Do rozpravy se dále přihlásili pánové Titz a Turek. První vystoupí pan poslanec Miloš Titz.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, dámy a pánové, dovolte mi, abych na začátku řekl, že technický přenos projevu pana ministra, aspoň pro mé uši, byl takový, že vlastně nejsem schopen na to, co říkal, reagovat. Já jsem prostě nerozuměl.
Zato jsem velmi dobře rozuměl tomu, co říkal můj předřečník. Je škoda, že po osmi letech mého pobytu v této sněmovně se vlastně na této půdě nikdy nerozvíjela debata o našich ozbrojených silách, o jejich perspektivě, o změně řekněme jakéhosi vojenského uvažování po vstupu do NATO atd. A bohužel taková debata se příliš často nevedla ani ve výboru pro obranu a bezpečnost, a pokud se vedla, tak se její prosazení poměrně činilo obtížně. Říkal jsem, nebudu zaujímat stanovisko k panu ministrovi, protože jsem mu nerozuměl, ale budu zaujímat stanovisko k mému předřečníkovi.
Hned na začátku vyjmenoval několik jmen - já jména nebudu uvádět - jak se na určitém problému, a tady to byl problém víceúčelového nadzvukového letadla pro Armádu České republiky, jaká jména sešla. Dovolím si uvést, že jistá jména se scházela také dříve a to bylo nad problémem vyřazení letadel MiG-29. Kdo se tenkrát sešel a tuto záležitost prosadil proti mínění vojenských kruhů. Dovolím si říci, že tento krok asi nebyl příliš rozumný, neboť naši sousedé, stejně vstupující do aliance, Poláci, si tato letadla nechali, Slováci si je nechali, Maďaři si je nechali. Jaká jména se asi sešla na tom, když byla vyřazována ještě předtím, než jim došla životnost, letadla MiG-23. Jaká jména se sešla na tom, když byla odmítnuta modernizace MiG-21, takže když nám letouny MiG-21 zůstaly, tak jsme se rázem skokem octli v 70. letech minulého století.
Já si myslím, že vést tuto debatu na této úrovni není zrovna šťastné, ale myslím si, že je zapotřebí, když rukavice hozena je, tak rukavici zvednout.
Jaká jména se sešla nad tím, když se prosadil projekt Aero L-159 ALCA. Jaká jména se sešla nad tím, když to bylo 72 letadel pro letectvo Armády České republiky. Kdo zauvažoval ekonomicky o tom, že těchto 72 letadel tento projekt nikdy nemůže zaplatit. Kdo se podepsal pod tím, že se nevedla velmi vážná jednání s našimi sousedy o dodávce těchto letadel ještě dříve, než se jejich série rozjela. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Vždycky jsou to nějaké představy, nechci říci zájmy, a vždycky jsou to konkrétní lidé, kteří něco budou prosazovat.
Dovolím si ještě říci, že před rokem 1998, tedy před vládou Miloše Zemana, bylo možné a byla nám nabízena letadla F-16, která už předtím zaplatil Pákistán a která mu nebyla dodána proto, že v Pákistánu byla vyzkoušena atomová zbraň, takže Spojené státy tehdy zaujaly stanovisko, že není možné tento stát podporovat. Bylo možné tehdy, před těmi zhruba deseti lety, získat tato letadla. Nebylo tak učiněno, nikdo nehnul ani prstem.
Teď se vraťme ještě k dalším záležitostem. Můj předřečník zmínil neutrální státy, mezi nimi Rakousko. Samozřejmě, jestliže budeme deset let provozovat letouny JAS-39C a D, že za deset let nebude jednoduché tento typ vyměnit za typ nový, ale není to zdaleka nemožné a není to ani finančně neskutečně drahé. Podívejte se, co se děje u našeho souseda, neutrálního státu Rakouska. Rakousko se posléze rozhodlo pro dvoumotorový letoun čtvrté generace Eurofighter Typhoon.
***