(10.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Je tedy evidentní, že rozjíždění dalších a dalších tendrů za desítky miliard korun, což se stalo jakýmsi základním prvkem politiky vlády v této oblasti v posledním roce, může v dlouhodobém horizontu podvázat rozvoj ozbrojených sil, protože dlouhodobě zatíží rozpočet Ministerstva obrany velkými částkami bez toho, aby někdy v budoucnosti, za tři, za pět, za sedm let byla armáda a Ministerstvo obrany s to flexibilně reagovat např. na změnu strategické situace, geopolitické situace, bezpečnostních rizik apod.
Je tedy zjevné, že i nečekané změny v koncepci Armády České republiky - a tady bych chtěl podotknout, že jenom za poslední dva roky došlo k dalšímu překlopení koncepce, k další reformě reformy, že dodnes měníme i některé své závazky vůči Severoatlantické alianci, např. to, že jsme na pražském summitu NATO slíbili svou kapacitu velkokapacitních transportních letounů, teď jsme tuto myšlenku opustili a nabízíme zase něco jiného. To znamená, že tady dochází neustále k reformám reformy. A za této situace dělat jakékoliv dlouhodobé a finančně náročné závazky je podle mého názoru velmi chybné.
Chtěl bych zdůraznit jednu věc. My bychom jako poslanci Parlamentu a příslušníci české politické reprezentace si měli být plně vědomi toho, že rozhodnutí, zda opatřit, nebo neopatřit nadzvukové letouny, a rozhodnutí, který konkrétní případný typ opatřit, není rozhodnutím vojensko-technickým. Není tomu tak v České republice, není tomu tak nikde na světě, za žádných okolností. Zde je třeba zdůraznit, že všechny nabízené letouny jsou schopny plnit požadavky Armády České republiky, ale - znovu opakuji - není to vojensko-technické rozhodnutí. Všude na světě se jedná primárně o politické a strategické rozhodnutí s dlouhými dopady a dlouhými důsledky v této oblasti. Za této situace bych považoval za naprosto legitimní politickou debatu vedenou na české politické scéně, vedenou ve vládě, na půdě této sněmovny, ve které bychom vedli diskusi o tom, zda v případě, že se rozhodneme opatřit nadzvukové letouny, zvolíme tzv. evropskou cestu, nebo americkou cestu. To je otázka naprosto seriózní a otevřené debaty. Musím říci, že já bych ji přivítal. Ale tato debata nikdy nebyla vedena. Naopak, vše neúprosně s pevně nastavenými výhybkami směřovalo vždy a za každých okolností k opatření letounů Gripen.
Z dlouhodobého horizontu je třeba zdůraznit jednu věc - že v drtivé většině evropských členských zemí NATO a v drtivé většině evropských členských zemí Evropské unie budou působit pouze dva typy nadzvukových letounů. Prvním bude letoun F-35 Joint Strike Fighter, druhým bude letoun, který je výsledkem evropské spolupráce, letoun Eurofighter. Zde je třeba zdůraznit, že prakticky nikdo nepočítá s letounem Gripen. Kdo tvrdí, že letoun Gripen je evropskou cestou, tak se hluboce mýlí, protože tou jedinou evropskou cestou pro celou západní Evropu je letoun Eurofighter. Pokud by někdo chtěl vést tuto seriózní debatu o tom, zda si zvolit americkou, nebo evropskou cestu, musel by jednoznačně dospět k tomuto závěru, který ukazuje, že opatření letounu Gripen není evropskou cestou, že je to ve skutečnosti slepá ulička pro dlouhodobý rozvoj ozbrojených sil.
Je také zjevné, že z hlediska dvou základních letounů, které budou dlouhodobě působit na evropském nebi, se formují jakési dvě skupiny zemí. První jsou země střední a menší velikosti typu Dánska, Holandska, Norska, pak je zde druhá skupina, kde jsou země větší velikosti, především Velká Británie, Španělsko, Německo, Itálie. Pro Českou republiku by bývalo bylo nejmoudřejší, kdyby opravdu vedla seriózní politickou debatu, kterou cestu zvolit - zda americkou, nebo evropskou - a ke které z těchto dvou skupin, které budou společně zřejmě provozovat a vyvíjet, případně nakupovat dva letouny, se připojit. Česká republika však zvolila zvláštní, specifickou českou cestu. Zvolila slepou uličku, zvolila letoun, který prakticky nikdo jiný nekoupil. Musím říci, že s výjimkou Maďarska, a tam se ještě uvidí, jak to dopadne. Tento letoun nekoupily ani neutrální země v Evropě, to znamená, že ho nemá ani Švýcarsko, ani Rakousko, ani Finsko. Dokonce ho nekoupili ani sousedé Švédska, to znamená ani Norsko, ani Finsko. Z tohoto pohledu je zjevné, že Česká republika, kdyby vedla seriózní politickou debatu, přikloní se k jedné ze dvou skutečných variant. Přikloní se k jedné ze dvou skupin zemí, které z dlouhodobého, patnáctiletého, dvacetiletého, třicetiletého hlediska budou určovat strategii a politiku v oblasti nadzvukového letectva.
Je třeba velice otevřeně říci, že kupujeme nebo si opatřujeme letoun, který nebyl nikdy operačně nasazen v rámci žádné operace NATO, že kupujeme letoun, který nikdy nebyl nasazen v bojových podmínkách. Je to prostě nevyzkoušený letoun z tohoto hlediska. Že kupujeme letoun, jehož interoperabilní verze není standardně zavedena v žádném letectvu na světě, která je v podstatě vyvíjena, že v mnoha ohledech česká armáda bude de facto, nikoliv de iure provozovat jakési vojskové zkoušky pro NATO-verzi letounů Gripen, tedy v přeneseném slova smyslu, český daňový poplatník bude platit část vývojových nákladů soukromé švédské firmě.
V tuto chvíli také vůbec není jasné, zda na základě právě tohoto prověřování letounů Gripen v našich podmínkách, zda náhodou ten nebo onen systém, to nebo ono zbraňové vybavení nebude muset být dokupováno, protože je tady jakýsi výstražný příklad Maďarska, jehož celkové náklady na pořízení tohoto letounu se v uplynulých letech zvedly řádově o několik stovek milionů amerických dolarů.
Chtěl bych také velmi vyvrátit jeden mýtus, který se traduje na české politické scéně, a dokonce i v části odborných kruhů. A sice mýtus o tom, že v tuto chvíli děláme pouze překlenovací řešení, že si letouny pouze pronajímáme na deset let a že za deset let budeme mít možnost znovu se rozhodnout, případně nakoupit či si opatřit úplně jiný letoun než Gripen. Nevím, kdo z těch, kteří dnes zde na toto téma diskutují, tady bude sedět ještě za deset let, takže těžko se budeme moci chytit vzájemně za slovo. Dokonce je teoreticky možné, že nikdo z nás, kdo tu sedí v tuto chvíli, zde za deset let nebude sedět a nebude moci vést tuto diskusi. Přesto je ale zjevné, že za deset let vynaloží čeští daňoví poplatníci částku zhruba 20 miliard korun. Za tu dobu vycvičíme jak pozemní personál, tak létající personál, tak provedeme mnohé úpravy infrastruktury. Za těch deset let bude dosažena určitá operační schopnost této jednotky s nadzvukovými letouny. Vážně si někdo myslí, dámy a pánové, že po těch deseti letech budou letouny Gripen vyřazeny a Armáda České republiky si se všemi transakčními náklady bude opatřovat po deseti letech úplně jiný letoun od úplně jiného výrobce, na který bude přecvičovat pozemní i létající personál, uzpůsobovat infrastrukturu, připravovat operační procedury apod.? Opravdu si někdo myslí, že nějaká politická reprezentace učiní toto rozhodnutí s poměrně značnými transakčními náklady? Já si myslím, že tomuto mýtu, této iluzi bychom neměli propadat.
Jestliže v tuto chvíli vláda České republiky rozhodla o pronájmu letounů Gripen na deset let, fakticky rozhodla o tom, že bude-li Česká republika provozovat nadzvukové letouny, že tu následujících třicet let budou letouny Gripen. A vláda České republiky by se neměla vymlouvat, neměla by se schovávat za nějaké obezličky, za nějaká planá vysvětlování. Prostě tak tomu bude. Jestliže tady tyto letouny budou deset let provozovány, již tady zůstanou.
***