(16.40 hodin)
(pokračuje Šimonovský)
Nová silnice propojí existující silnici I/35 na území České republiky a silnici B178 na území Spolkové republiky Německo silničním úsekem, který bude vybudován na území Polské republiky. Na českém území bude vybudován nový úsek, zhruba 700 m, jehož výstavba bude hrazena ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Aby nové spojení mohlo být realizováno, přispějí Polské republice na jeho výstavbu oba státy, Česká republika a Spolková republika Německo, 15,5 milionu eur, z čehož Česká republika přispěje dotací ve výši 2,5 milionu eur. Prostředky České republiky budou převedeny jednorázově v roce 2006. Návrh smlouvy předpokládá, že výstavba silničního spojení bude ukončena do konce roku 2007, převáděné prostředky České republiky budou kryty ze státního rozpočtu a budou rozpočtovány v kapitole 327 Ministerstvo dopravy jako specifický dílčí ukazatel rozpočtu této kapitoly v roce 2006.
Smlouva se zabývá i výstavbou nových hraničních odbavovacích prostor, které mají být situovány na území České republiky a Spolkové republiky Německo. Výstavbu těchto odbavovacích zařízení na území České republiky zajistí české orgány a jejich rozsah bude odpovídat požadavkům vyplývajících ze stupně zapojení České republiky do schengenského režimu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k očekávaným pozitivním přínosům smlouvy k rozvoji Euroregionu Nisa a zlepšení silničního dopravního spojení mezi účastnickými státy smlouvy si vás dovoluji požádat o vyslovení souhlasu k ratifikaci předložené smlouvy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Šimonovskému a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Karel Kühnl. (Hlasy ze sálu.) Pan poslanec Kühnl je poslanec a odůvodní to, protože je na to připraven. Já jsem s ním o tom před chvilkou hovořil.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, domnívám se, že k vývodům pana ministra není co dodat. Domnívám se, že smlouva je dostatečně odůvodněna, prospěje obyvatelům Euroregionu Nisa, a žádám vás rovněž o propuštění do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Kühnlovi. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlášky nejsou, takže obecnou rozpravu končím.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Ptám se, má-li někdo nějaký jiný návrh. Ne-li, tak vás odhlásím a poprosím o novou registraci.
V hlasování pořadové číslo 210, které jsem zahájil, se ptám, kdo souhlasí s přikázáním této smlouvy zahraničnímu výboru. Kdo je proti?
Hlasování skončilo. Ze 105 poslanců pro 96, proti nikdo. Návrh byl přijat. Návrh jsme přikázali k projednání zahraničnímu výboru.
Děkuji panu Milanu Šimonovskému i panu zpravodaji za dobře odvedenou práci.
Nyní se budeme věnovat projednání bodu, kterým je
76.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství
podepsaná ve Washingtonu dne 2. prosince 1946 a Protokol k Mezinárodní úmluvě
o regulaci velrybářství podepsaný ve Washingtonu dne 19. listopadu 1956
/sněmovní tisk 666/ - prvé čtení
Úvodní slovo přednese ministr životního prostředí Libor Ambrozek.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu mít stručné úvodní slovo.
Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství byla sjednána v roce 1946 ve Washingtonu a byla sjednána tehdejšími velrybářskými státy kvůli zabránění poklesu stavu velryb kvůli intenzivnímu lovu. Česká republika je aktivním činitelem v mezinárodním úsilí o globální ochranu životního prostředí, a jsme tudíž smluvní stranou u většiny důležitých mezinárodních smluv v této oblasti.
Tato úmluva je jednou z mála důležitých a veřejností ostře sledovaných smluv o ochraně živé přírody, ve které Česká republika není dosud smluvní stranou. Je zároveň jednou z nejstarších dosud platných mnohostranných smluv o ochraně globálního přírodního dědictví. S touto úmluvou souvisí též úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, které (je?) Česká republika smluvní stranou, rovněž tak se týká této problematiky nařízení Rady EHS z roku 1981. Většina členských zemí Evropské unie je členem komise. Přistoupení v současné době zvažují rovněž Belgie, Maďarsko, Polsko, Řecko a Slovensko. Maďarsko, Polsko a Slovensko právě společně s Českou republikou na základě jednání visegrádské čtyřky ministrů životního prostředí. Naše přistoupení je podporováno také Spojenými státy, Velkou Británií a Německem, které jsou v této oblasti velmi aktivní.
Provoz sekretariátu komise je hrazen z příspěvků smluvních stran. V současné době se postupuje podle tzv. provizorního schématu, které částečně zvýhodňuje příspěvky rozvojových zemí na úkor vyšší finanční zátěže zemí rozvinutých. Příspěvek České republiky za rok by tak asi činil 740 tisíc korun, s tím, že bude hrazen z rozpočtu kapitoly Ministerstva životního prostředí bez požadavku na zvýšení rozpočtu kapitoly.
Kolegyně a kolegové, dovoluji si vás požádat o propuštění této úmluvy do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Liboru Ambrozkovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jan Kavan.
Poslanec Jan Kavan: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, máme před sebou znění mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, která si klade za cíl ochranu ohrožených druhů velryb. Musím konstatovat, že není pravda, že by se nás velrybářství netýkalo, protože nemáme ani velrybářskou flotilu, ani moře nebo oceán. Jestliže totiž mluvíme o globálním světě, kterého jsme součástí, týká se nás logicky i ochrana světové fauny stejně jako flóry. Je proto třeba uvítat iniciativu české vlády přistoupit k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství, protože tato úmluva bezpochyby přispívá k ochraně ohrožených druhů velryb.
K vlastní úmluvě nemám žádné výhrady nebo připomínky a její ratifikaci vřele doporučuji. Výhradu však mám k předkládací zprávě. Protože úmluva sama pochopitelně neřeší otázky právního řádu účastnických zemí, bude předkládací zpráva jediným vodítkem, které bude určovat postup vlády České republiky při přijímání závazků vyplývajících z této úmluvy. Tady se ovšem ukazuje problém a nerad bych, abychom ho zcela podcenili.
V článku 3 úmluvy je jednoznačně řečeno, že - cituji - smluvní vlády se zavazují ustavit mezinárodní velrybářskou komisi, která se bude skládat z jednoho zástupce každé smluvní vlády. Konec citátu.
Podle článku 76 Ústavy České republiky vláda rozhoduje ve sboru. Není tedy možné, aby předkládací zpráva v části týkající se povinností vyplývajících pro Českou republiku z úmluvy a navrženého způsobu jejich zajišťování, strana 4 předkládací zprávy, v článku 1 přenesla kompetenci vlády na ministra životního prostředí, a tak se zřekla své odpovědnosti. Zástupce vlády totiž musí bezesporu jmenovat vláda, byť v tomto případě zřejmě na návrh ministra životního prostředí. S ohledem na znění ústavy to ale nemůže být ministr sám. I zdůvodnění tohoto navrhovaného opatření, opírající se pouze o soulad prosazování ochrany živé přírody s vládní politikou ochrany životního prostředí, je nedostatečné a přenesení kompetence nevysvětluje.
***