(15.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Ústup od velkých masivních armád, který pozorujeme, například cestou k plně profesionálním armádám, je na úrovni NATO reprezentován právě i konceptem sil velmi rychlé reakce Severoatlantické aliance čili NATO Response Forces. Je to krok, který je jednoznačně správný, je to krok, který je jednoznačně nutný, a je velmi dobře, že Severoatlantická aliance se k tomuto rozhodnutí přiklonila. Česká republika jednoznačně prohlásila, že se k tomuto konceptu kloní. Máme své specifické vojenské operační kapacity, které jsme schopni nabídnout do sil okamžité reakce Severoatlantické aliance, a je více než dobře, že v této oblasti Česká republika není žádným černým pasažérem, ale že je naopak i tím, kdo zvýšenou bezpečnost aliančního uskupení je schopný i posílit a poskytnout.
Je také evidentní, a jsem přesvědčen, že o tom existuje široký politický konsensus, ze kterého se vyřazují sami pouze komunisté, že Severoatlantická aliance musí zůstat základním pilířem naší bezpečnostní politiky. Troufám si říci, že tento názor se mnou sdílí i pan kolega Laštůvka, jakkoliv někdy z jeho projevu jsem trošku nervózní a pochybující, zda opravdu je tomu tak; ale nepochybuji o tom, že se na tom shodneme.
Máme-li být plnohodnotnou a aktivní součástí NATO, ne pouze černým pasažérem, ne pouze konzumentem bezpečnosti a výhod, musíme být schopni a ochotni nabídnout své jednotky, nabídnout své operační kapacity včetně těchto sil okamžité reakce NATO. Ale aby tato naše nabídka, dámy a pánové, byla věrohodná, aby to nebyla pouze donkichotská nabídka, tak my vedle samotné vojenské kapacity musíme být schopni nabídnout i takové procedury, které umožní, aby to byly opravdu jednotky velmi rychlé reakce. To znamená, že i naše rozhodovací procedury tady na vnitrostátní úrovni, procedury, které bezpochyby musí být v plné konformitě s textem naší ústavy a ústavního pořádku, musí té rychlosti nasazení odpovídat. Proto jsem hluboce přesvědčen o tom, že úsilí levicového křídla v sociální demokracii, podporované možná v tomto i komunistickou stranou, zavést další a další omezující podmínky pro rozhodovací mechanismy v této oblasti ve skutečnosti činí z této české aktivity a z českého příspěvku pouze do značné míry prázdnou množinu. Protože my můžeme tisíckrát nabízet kvalitní, kvalifikované a vycvičené jednotky s unikátní vojenskou schopností - pokud je nedoplníme také rychlou a operativní rozhodovací procedurou, tak je to v podstatě pouze nabídka něčeho, co ve skutečnosti nemyslíme vážně.
Je evidentní, že zapojením vybraných jednotek Armády České republiky do struktury NATO Response Forces čili jednotek velmi rychlé reakce pozvedne Armádu České republiky také na vyšší kvalitativní a technologickou úroveň, protože v rámci všech evropských zemí Severoatlantické aliance se počítá, že zhruba pouze dvacet tisíc vojáků z více než jednoho milionu mužů a žen, kteří jsou v rámci evropských zemí NATO ve zbrani, tak pouze těchto dvacet tisíc vojáků bude zařazeno na základě různých operačních plánů do těchto sil okamžité reakce, a v podstatě to budou jediné jednotky, které budou plně operačně schopné i z hlediska vojenských schopností operačního tempa a podobně plně kooperovat s jednotkami Spojených států amerických.
Znovu opakuji jednu základní tezi. Nemá-li být naše nabídka do sil okamžité reakce pouze platonickou, donkichotskou nabídkou, musí být doprovázena odpovídající rozhodovací procedurou, to znamená procedurou, která umožňuje reagovat dokonce v krajních případech v horizontu hodin. A já chci zdůraznit, dámy a pánové, že Česká republika nabízí jednotku v oblasti chemických, biologických, případně radiologických a jaderných zbraní. Tyto zbraně nejsou dnes pouze ve vlastnictví států, které je, dejme tomu, mohou použít při nějakém ozbrojeném konfliktu, ale je tady evidentní, že také řada např. teroristických organizací usiluje o to, aby minimálně biologické, chemické, případně radiologické zbraně a prostředky získaly. V té chvíli, při jejich použití, rozhodují opravdu minuty a hodiny o tom, že příslušná vojenská kapacita musí být k dispozici. A touto klíčovou vojenskou kapacitou NATO na evropské úrovni bude česká protichemická jednotka. Mohou rozhodovat opravdu hodiny, a proto jsem přesvědčen, že jakýkoliv pokus montovat něco do vládního návrhu usnesení - a teď je to paradox, že jako jeden z opozičních poslanců hájím vládní návrh usnesení - tedy montovat jakékoliv další ustanovení do vládního návrhu příslušného usnesení znamená vyprazdňovat českou nabídku, fakticky ji vyprazdňovat, protože tam bude velmi omezená možnost skutečně rychlé reakce.
Není to tady nová situace, kterou jsme tady zažili již několikrát, kdy proti vládnímu návrhu v oblasti vyslání vojsk vystupuje komunistická strana. Není to nová situace, kdy tady, pokud se bavíme o vládním návrhu na vyslání vojsk, proti vládě - proti vlastní vládě - vystupuje část stranické levice uvnitř sociální demokracie. Není poprvé tato situace, kdy vládě zachraňuje v tomto ohledu její kabát nejsilnější opoziční strana.
Byl bych velmi rád, kdyby tato věc se již vyřešila, kdyby opravdu sociální demokracie stála za svou vládou a byla schopna podporovat její návrhy, a ne být právě tou součástí, která vládní návrhy v této zásadní zahraničněbezpečnostní oblasti vlastně zevnitř podkopává. Je to velmi podivná situace, je to nestandardní situace, kdy jsou to vládní poslanci, kteří komplikují - a teď neříkám vládě České republiky, ale České republice jako takové její situaci uvnitř Severoatlantické aliance a její věrohodnost jako zahraničněbezpečnostního partnera. Je to skutečně velmi podivná situace, kdy tuto vládu opět musí svými hlasy zachraňovat Občanská demokratická strana. A dámy a pánové, nemůžete ode mne očekávat jiné závěrečné slovo, než že je to další důvod pro to, aby takto podivná vláda odešla od moci. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Poněkud se nám mění pořadí přihlášek. Nejprve k vyslovení důvěry nebo nedůvěry mezi poslancem Nečasem a Laštůvkou pan kolega Laštůvka s faktickou poznámkou, poté s faktickou poznámkou pan kolega Exner a poté pan kolega Ransdorf a pak snad řádně přihlášení.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane místopředsedo. Cítím potřebu odpovědět na otázku, která byla položena panem kolegou Nečasem. Chtěl bych říci, že ani v nejmenším nezpochybňuji význam Severoatlantické aliance. Pokud tato pochybnost je, myslím si, že je to třeba uvést na pravou míru. Zejména Severoatlantická aliance se silným evropským pilířem, ano, to je můj cíl. Pokud má někdo pochybnosti o mých postojích, tak je to snad tím, že já nejsem toho názoru, že jeden slogan "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" mohu nahradit jiným. Já prostě jsem byl proti tomuto sloganu i proti jinému sloganu.
Ale co jsem nepochopil z řeči pana kolegy Nečase, je, v čem návrh zahraničního výboru zpochybňuje nebo komplikuje rozhodnutí vlády. Opravdu při veškeré snaze, která ve mně je, a upřímné, jsem to nepochopil. Přece je naprosto zřejmé, že to, co říkáme, je souběžné rozhodování vlády a Poslanecké sněmovny nad procesem, který probíhá. Tedy opakuji, nechápu, v čem komplikace, která tady je tak dramaticky popisována, existuje.
Nepochybuji o tom, že kolega Nečas stejně jako já ví, že rozhodování má dvě roviny v alianci. Politické, které musí předcházet jednání v Radě, a poté to operační, operativní, které probíhá na úrovni národních států. My přece chceme hovořit do politického rozhodování, protože - opakuji - Severoatlantická aliance jsme i my, Česká republika. V Severoatlantické alianci se rozhoduje v konsensu a Česká republika, předtím než tam jde, musí vytvořit svůj politický postoj. O nic jiného nejde - aby na politickém postoji se podílela i politická reprezentace zastoupená v Poslanecké sněmovně.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo s faktickou poznámkou pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Pan poslanec Nečas obdivně mluvil o úspěšné úloze NATO jako reakci na konec studené války a změnách, které došly k Evropě. Ale ptám se: je snad svět nyní bezpečnější, zbrojí se méně? Nové vojenské konflikty byly otevřeny dokonce v Evropě.
***