(18.20 hodin)
(pokračuje Plachý)
V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že v blízké době nabude účinnosti novela zákona o ochraně hospodářské soutěže, která výrazným způsobem změní principy soutěžního práva v tom smyslu, že zavádí dvě roviny pro posuzování a následný postih protisoutěžního jednání. Na kartelové dohody, jež by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy EU, se bude přímo vztahovat evropská soutěžní legislativa. Na takový typ jednání se tedy bude automaticky aplikovat i výše uvedené nařízení, aniž by bylo třeba jakkoli upravovat domácí právní řád, neboť po vstupu ČR do EU se toto nařízení stalo bezprostředně závazné a přímo aplikovatelné jako součást českého právního řádu. Novelizovat zákon o ochraně hospodářské soutěže je proto zcela nadbytečné.
Navrhovaná úprava má navíc řadu konkrétních nedostatků, které by v praxi mohly způsobit nejasnosti a značné výkladové obtíže. Předně je třeba zdůraznit, že i v rámci komunitárního práva se soutěžní normy, zejména článek 81 a 82 Smlouvy o založení Evropských společenství, na jednání soutěžitelů v oblasti výroby zemědělských produktů a obchodu s nimi obecně aplikují, viz článek 1 nařízení, přičemž nařízení pouze pozitivním způsobem vymezuje, jaký typ dohod nebude v rozporu se soutěžními pravidly.
Z formulace bodu 1 předloženého návrhu - cituji: "tento zákon se dále nevztahuje" - lze přitom vyvodit závěr, že zákon o ochraně hospodářské soutěže by se neměl na jednání soutěžitelů v oblasti zemědělských produktů a obchodu s nimi vztahovat vůbec. Výjimka podle nařízení se nadto týká pouze zakázaných dohod, nikoli zneužití dominantního postavení, a předložený návrh tedy jde výrazně nad rámec komunitárněprávní úpravy.
Formulace - cituji: "pokud jednají v souladu s právními předpisy Evropských společenství" - odkazem na nařízení je současně naprosto neurčitá. Nařízení totiž nestanoví žádná pravidla chování, ale vymezuje pouze, v jakých případech se článek 81 smlouvy nebude vztahovat na určité kategorie dohod. Při důkladné analýze jednotlivých ustanovení nařízení lze současně poukázat na skutečnost, že jeho aplikace na vnitrostátní soutěžní jednání je takřka vyloučena.
Nařízení vymezuje dvě kategorie dohod, které jsou podle nařízení vyjmuty z působnosti článku 81 smlouvy. První výjimka se vztahuje na dohody, které tvoří nedílnou část národní organizace trhu. Většina národních organizací trhu byla nicméně nahrazena společnými organizacemi trhu v rámci celé EU. Existují pouze okrajové oblasti, jež zatím nepodléhají společné organizaci. Je tedy zřejmé, že aplikace této výjimky bude na národní úrovni prakticky vyloučena.
Druhým typem dohod, jež nařízení vyjímá z působnosti soutěžních pravidel, jsou dohody nezbytné pro dosažení cílů stanovených v článku 33 smlouvy o založení Evropských společenství - cíle společné zemědělské politiky. Je přitom evidentní, že dohody s dopady toliko na vnitrostátní trh, na které měl být patrně návrh pana poslance Skopala zaměřen, nebudou způsobilé splnit veškeré tyto cíle, například stabilizovat trhy v rámci EU. Užití těchto výjimek na případy ryze vnitrostátní povahy je proto velmi nepravděpodobné.
Ze všech výše uvedených důvodů se domnívám, že navržená úprava zákona o ochraně hospodářské soutěže je nadbytečná a nemůže přispět ke splnění účelu, který je předkladatelem sledován.
K bodu 2. V § 6 v odstavci 1 se doplňuje písmeno c). Ani v rámci komunitární legislativy, viz zejména nařízení č. 26/1962, ani v případě národních právních úprav jednotlivých členských států nejsou en bloc vyňaty ze zákazu veškeré dohody odbytových organizací a sdružení zemědělských výrobců o prodeji zemědělských komodit. Samo nařízení vyjímá takové dohody pouze za splnění dalších podmínek, mimo jiné za předpokladu, že dohoda nevede ke sjednocení cen, článek 2 odstavec 1 nařízení. I za splnění všech podmínek se navíc nejedná o vynětí ze zákazu ex lege, ale na základě rozhodnutí komise, neboť v případě, že komise shledá, že je určitým jednáním bráněno soutěži a že jsou ohroženy cíle společné zemědělské politiky, článek 33 smlouvy, nemůže být dohoda ze zákazu vyňata.
S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že navrhované ustanovení jde výrazným způsobem nad rámec komunitární legislativy a povoluje takové dohody, které by byly komunitárním právem zakázány. Taková benevolence vůči dohodám bez komunitárního prvku by mohla vést k tomu, že pro soutěžitele, jejichž dohoda může mít vliv na obchod mezi členskými státy a jako taková podléhá nařízení, a soutěžitele, jejichž ujednání má pouze lokální dopady, by platila odlišná pravidla. Je přitom obecným principem komunitárního práva, že domácí právní úprava může být přísnější, nikoli však méně přísná než právo komunitární.
Je proto zcela nevhodné, aby zákon generálně vyjímal ze zákazu určitý typ dohod, aniž by zároveň byla stanovena možnost posoudit dopad takové dohody na hospodářskou soutěž. Z patnácti původních členských státu EU přitom ani v jednom případě nedošlo k plošnému vynětí oblasti zemědělství z působnosti soutěžního práva. Navrhované doplnění proto nelze považovat za koncepčně sladěné ani s komunitárními principy, ani s českým právem, ani se soutěžními předpisy ostatních členských států EU. Přijetím předloženého návrhu by byla porušena harmonizace českého a komunitárního soutěžního práva, a je proto naprosto nepřijatelný.
K bodu 3. V § 11 v odstavci 1 se doplňuje písmeno g). Návrh předpokládá novelizaci § 11 zákona o hospodářské soutěži, který demonstrativním způsobem vymezuje jednotlivé skutkové podstaty zneužití dominantního postavení, a to tak, že za zneužití dominantního postavení se má do budoucna považovat i - nyní cituji - "přímé nebo nepřímé požadování peněžních nebo nepeněžních plnění za vstup do evidence soutěžitele v postavení odběratele, za umístění zboží v provozovně soutěžitele v postavení odběratele, nebo přímé nebo nepřímé požadování zvláštních slev a finančních zvýhodnění v souvislosti s otevřením provozovny nebo pořádáním různých prodejních akcí soutěžitelem v postavení odběratele".
Navrhovaná změna je nadbytečná a z legislativně technického hlediska zcela nevhodná. Předně je třeba upozornit, že výčet jednotlivých typů jednání, které lze kvalifikovat jako zneužití dominantního postavení, je toliko příkladmý, to je neuzavřený. Proto lze pod § 11 odst. 1 zákona subsumovat i jiné typy deliktního jednání, například právě takové, které je podrobně popsáno v bodu 3 předkládaného návrhu.
Konstrukce jednotlivých skutkových podstat zneužití dominantního postavení - srovnej § 11 odstavec 1 písm. a) až f) - je zvolena tak, aby odrážela co nejvíce rozdílných případů, které mohou v praxi nastat, od vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách až po odmítnutí přístupu k vlastním infrastrukturním sítím. Navrhované znění § 11 odstavec 1 písmeno g) je však spíše konkretizací, respektive bližším rozvedením skutkové podstaty uvedené v písmenu a) téhož ustanovení.
***